Kanadští krajané v sobotu na slavnostní večeři předali Ctiradu Mašínovi, Josefu Mašínovi a Milanu Paumerovi Masarykovu cenu, kterou se před rokem rozhodli udělit členům odbojové skupiny bratří Mašínů za odvahu, kterou projevili, když se na začátku padesátých let se zbraní v ruce postavili proti zločinnému komunistickému režimu.
Oceněni v Kanadě
Další členové odbojové skupiny, Ctibor Novák, Václav Švéda a Zbyněk Janata, obdrželi Masarykovu cenu in memoriam, zemřeli na popravišti v komunistickém Československu 2. května 1955. Masarykova cena se uděluje od roku 1985 Kanaďanům českého či slovenského původu, kteří dosáhli významných úspěchů na některém úseku lidské činnosti, a osobám jakéhokoliv původu, které se zasloužily v úsilí o svobodné Československo nebo obohatily život Čechů a Slováků v Kanadě.
Mnozí čeští občané a média tuto zprávu ani nezaznamenali. Příběh navrhování, parlamentního projednávání a prezidentského neudělování vysokých státních vyznamenání České republiky právě těmto aktivním účastníkům druhého (protinacistického) a třetího (protikomunistického) odboje je totiž evergreenem české postkomunistické společnosti. Zároveň je i obrazem její vrcholné politické reprezentace.
Komunisté od padesátých po osmdesátá léta představovali bratry Mašínovy obyvatelům zadrátovaného lágru jako krvežíznivé "agenty imperialismu".
A to šlo o syny generála Josefa Mašína, staršího, legendárního legionáře, důstojníka prvorepublikové armády a popraveného odbojáře proti nacismu.
Úspěšně k tomu využili i televizního seriálu Třicet případů majora Zemana (díl Strach). Václav Havel ještě jako disident odmítal vydavatelský záměr Josefa Škvoreckého na vydání knížky Oty Rambouska Jenom ne strach, ve které bratři Mašíni vyprávěli příběh jejich odbojové skupiny. Knížka mohla vyjít až v roce 1990 zásluhou Nezávislého tiskového střediska.
Částečně se v Československu změnil režim, ale televize veřejné služby i komerční televize na této komunistické propagandě parazitují dál. Prezident Havel ani po roce 1989 nepřijímal návrhy na vyznamenání Mašínů a Václav Klaus kráčí v jeho šlépějích. Byl to současný prezident, který raději vyznamenal filmaře – uměleckého kolaboranta všech totalitních režimů od nacistického protektorátního přes komunistický až po ten normalizačně okupační, který se účastnil večeří s Goebbelsem i s komunistickými pohlaváry. Tato polistopadová praxe vypovídá o hodnotovém rozvratu zdejší společnosti.
Návrh na vyznamenání členů odbojové skupiny bratří Mašínů, který v loňském roce po důstojném veřejném slyšení v Rytířském sále a další diskusi na plénu prošel Senátem parlamentu, se zdál prezidentovým poradcům "sporný" a prezident možnosti vyznamenat bratry Mašínovy a jejich spolubojovníky nevyužil.
Ocenění Magnesia Litera, kterého se letos dostalo dokumentárnímu románu Jana Nováka Zatím dobrý z Nakladatelství Petrov, může být blýsknutím na lepší časy.
Odvaha nasadit život
Krajané v Kanadě, členové největšího krajanského spolku, kterému předsedá Miloš Šuchma, si váží hodnot, jako je odvaha nasadit vlastní život na obranu demokracie i proti nekonečné přesile. Uvědomují si přednosti života ve svobodě, kterou je třeba si zasloužit postavením se na její obranu, jinak je trvale ohrožena.
Radujme se z jejich rozhodnutí a přejme si prezidenta, který ve jménu svobody namísto slov učiní alespoň symbolický akt, byť část občanů setrvává v předsudcích v důsledku komunistické propagandy. Přičiňme se, aby i v České republice byly nastoleny podmínky, za kterých by bratři Mašíni a jejich druzi byli ochotni přijmout vyznamenání ve své staré vlasti.
