náhledy
O Ústavu pro studium totalitních režimů se v posledních týdnech hovoří především kvůli jeho aférám a sporům kolem nového vedení. Jak to ale vypadá v jeho útrobách a co vlastně ústav dělá? iDNES.cz vám přináší pohled do archivů se svazky komunistické StB i na práci lidí, kteří je spravují. Budova ústavu patřila dříve ministerstvu informatiky. Leží na pražském Žižkově v Siwiecově ulici pojmenované podle polského aktivisty, který se upálil na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
Autor: MAFRA
Jedním z cílů ústavu bylo na jednom místě shromáždit všechny písemnosti, které vytvořily bezpečnostní složky komunistického Československa. Ty byly dříve rozesety v mnoha menších archivech a spravovaly je různé státní instituce.
Autor: František Vlček, MAFRA
Dokumenty zahrnují nejen svazky spolupracovníků StB, ale i personální spisy, různé svodky, situační zprávy a mnoho dalších dokumentů. Řada z nich obsahuje citlivé údaje, které se musí ukrývat v trezorech. Klíčky od nich pak pracovníci nechávají ve speciálních zapečetěných krabičkách ve skříňce na pracovišti. Nemohou je ztratit a přitom jsou v bezpečí.
Autor: František Vlček, MAFRA
Dokumenty se schraňují v papírových krabicích. Podobné používají archivy po celé zemi a jejich množství se také často používá jako měřítko obsáhlosti archivu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Ústav pro studium totalitních režimů dokumenty nejen spravuje, ale také je postupně digitalizuje. Jednotlivé stránky jsou naskenovány, opatřeny nutnými metadaty (informacemi, které dokument popisují a slouží pak pro lepší vyhledávání) a měly by být přístupné široké veřejnosti.
Autor: František Vlček, MAFRA
Digitalizace je náročná práce, která vyžaduje nejen drahé přístroje, ale především trpělivost a pečlivost lidí, kteří ji provádějí.
Autor: František Vlček, MAFRA
Archiv můsí být pečlivě chráněn před nepovolanými lidmi. Každá zápůjčka nebo manipulace se spisy se totiž musí zaznamenávat, aby se zabránilo jejich poškození, nebo dokonce ztrátě.
Autor: František Vlček, MAFRA
To ale neznamená, že spisy jsou "nedobytné". Naopak, jedním z hlavních úkolů ústavu je jejich otevírání a zpřístupňování veřejnosti. Pracovnice badatelny mají na starosti, aby každý žadatel mající zájem o historický dokument našel, co potřebuje, případně měl alespoň jistotu, že archiválie již opravdu neexistuje.
Autor: František Vlček, MAFRA
V badatelně může kdokoli v klidu prostudovat písemnosti, které ho zajímají. Pracovníci mu také ochotně pomohou vysvětlit například neznámé pojmy nebo zkratky používané StB. Písemnosti si také může nafotit.
Autor: František Vlček, MAFRA
Archiv obsahuje nejen písemnosti vytvořené státní bezpečností. Převzal i některé dokumenty od Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Ten po revoluci založil disident Václav Benda a na rozdíl od ústavu byl součástí policie. Mohl tedy bývalé StBáky a komunistické pohlaváry začít trestně stíhat.
Autor: František Vlček, MAFRA
Některé dokumenty nemají papírovou podobu, ale zachovaly se již jen na mikrofiších. Také komunistická bezpečnost totiž koketovala s moderními technologiemi a některé spisy převedla na tento v 80. letech progresivní materiál. K jejich čtení se používají speciální čtečky, které jsou v badatelně k dispozici.
Autor: František Vlček, MAFRA
Dokumenty může badatel studovat i několik dní. Archivářky mu je na badatelně ochotně pozdrží. Pak se ale musí vrátit do archivu, aby byly k dispozici dalším zájemcům.
Autor: MAFRA
Každá krabice s dokumenty musí být pečlivě popsána. Jakákoli chyba by mezi tisíci bednami způsobila chaos. Tento popis ukazuje rozmezí mezi archivními čísly, které písemnosti jsou v krabici uloženy.
Autor: František Vlček, MAFRA
Archiv obsahuje písemnosti nejen té nejznámější části StB, která se zabývala disentem a řídila agenty mezi odpůrci režimu. Ústav převzal i písemnosti komunistické rozvědky (špionů působících v zahraničí) nebo dokumenty vojenských tajných služeb.
Autor: František Vlček, MAFRA
Obsahuje ale i řadu smutných památek na dobu nejbrutálnějšího komunistického teroru v 50. letech. Můžeme zde tak najít vyšetřovací spisy ze zmanipulovaných procesů, na jejichž základě byly stovky lidí popraveny a tisíce skončily v lágrech a uranových dolech.
Autor: František Vlček, MAFRA
Bedny s dokumenty jsou uloženy v posuvných regálech. Ty šetří místem, umožňují snadný přístup k dokumentům a navíc jsou k písemnostem šetrné. Stejný systém používají všechny velké archivy.
Autor: František Vlček, MAFRA
Všechny dokumenty a dosud neznámé příběhy zde čekají na kohokoli, kdo má zájem si je přečíst a poučit se z minulosti.
Autor: František Vlček, MAFRA