náhledy
O Vánocích ho najdete v téměř v každé domácnosti v Česku. Už od pradávna mu lidé přisuzovali magickou moc. Působí snad na všechno. Jmelí bílé, tradiční symbol vánoc. Standovi Stavárkovi je 26 let. Jmelaří od svých patnácti. Sice se vyučil kuchařem, číšníkem, ale uhranul ho obchod. Asi za to může babička, která ho od dětství brávala na trhy a vštěpovala mu, jak se postarat sám o sebe. Setkáte-li se na nějakém předvánočním stánku se jmelím, je dost pravděpodobné, že prošlo jeho rukama.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pro jmelaře je nejnebezpečnější topol. Je křehký a například pro lékařské využití je z něj jmelí nepoužitelné. Jmelí na jehličnanech má zase moc malé lístky. Dnes na nás čeká jedna jabloň a jedna lípa, ideální stromy pro sklizeň.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Důležité je, jak dlouho jmelí na stromě roste. Tohle je už moc košaté...
Autor: Petr Topič, MAFRA
... toto má zase příliš dlouhé stonky...
Autor: Petr Topič, MAFRA
...a toto zase moc kuliček. Špatně se prodává, rodiče se bojí, že se jejich děti otráví.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sklízí se rukama, nebo pilkou...
Autor: Petr Topič, MAFRA
...na trsy v hůř dostupných místech je nutné vytáhnout hák na teleskopické tyči.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Zkrátka doba druidů se zlatými srpy je pryč. Nicméně víra v magické účinky jmelí přetrvala. "Tradice nejspíš pochází od Keltů, ale přibalovaly se na ni další pověry a mýty," vysvětluje Standa. Křesťanská pověra proto praví, že jmelí bylo nejdřív stromem, z kterého Josef vyřezal kolíbku. Jenže Římané z něj měli později vytesat kříž pro Krista. Jmelí se samou hanbou stáhlo a jako jsou křesťané živi z Kristova těla, žije i ono z darů jiných.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sezona začíná už v listopadu. Se Standou se při sklizni vystřídá na pětatřicet lidí. Letos očesali 1,5 tuny jmelí. Navázat se z toho dá kolem 300 až 350 tisíc svazků. Ne každé se ale dá zpracovat. Z tohohle pytle se použije jen něco, valnou část pak zbaští srnky.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Někde se za povolení k česání musí platit, někteří se na vás pokusí ušít boudu. Jindy vás nechají jmelí česat zásadně v létě, aby se nedalo zpeněžit. A nebo jsou vděční, že jim kluci očistí stromy. Jako tady, ve vísce kousek od Hustopečí nad Bečvou.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jedno je jisté. Práce je to nebezpečná. Vysunutý žebřík měří osm metrů. Dál musíte po svých (já nešel).
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Letos je to hračka, v podstatě je stále podzim. Žádný sníh, led nebo mráz. Loni to bylo hrozné," líčí svou zkušenost se jmelařením Standův parťák, dvacetiletý Karel Zezula.
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Už se nám stalo, že kluk vylezl nahoru a úplně mu změkly nohy," vzpomíná Standa. "Museli jsme pro něj vyšplhat a spustit ho na laně dolů."
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jmelí je parazit. Vlastně poloparazit. Ze stromu si totiž bere jen vodu a ne minerály. Každopádně stromu nesvědčí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Semínka přenášejí ptáci. Pěnkavovití a hlavně brkoslav. Semeno se zachytí na kůře, kterou proroste až k řečišti, kterým strom rozvádí vodu do listí. A pak už roste a roste a roste. Tato sazenička má dva roky. Co kolínko, to rok.
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Některé stromy už nejdou zachránit. I když jsme je očesali, uschly. Jmelí se nejspíš daří narušit a zastoupit přirozenou vazbu mezi kořenem a listem. Když strom jmelí zbavíme, není schopen tak rychle zareagovat a znovu ji nastartovat, takže uschne," vysvětluje Standa, proč některé stromy nečistí od jmelí úplně. Jen pro zajímavost. Tento trs na stromě vyklíčil před nejméně třiceti lety.
Autor: Petr Topič, MAFRA