"Mnohé to možná překvapí, ale vyšetřování kriminalistů bylo i z dnešního pohledu velmi korektní a věcné. Jakkoliv se je tajná policie snažila ovlivňovat, kriminalisté si do práce mluvit nenechali," říká Petr Blažek z Ústavu soudobých dějin, jeden z autorů studie Jan Palach, kterou vydal Ústav pro studium totalitních režimů.
Detektivové shromáždili stovky unikátních svědectví o Palachově tragickém činu, jímž protestoval proti okupaci armádami Varšavské smlouvy. Vyšetřovací spis obsahuje analýzy předních psychologů, psychiatrů a také unikátní detaily a fotografie z dětství dvacetiletého studenta.
Neví se třeba, že Palach pobýval těsně před okupací 21. srpna 1968 v Sovětském svazu, kde byl s ostatními studenty na brigádě. V dopise mamince si stěžoval: "Někteří sovětští politici se úporně snaží izolovat svoje lidi od ostatního kacířského světa, tam teď patříme my."
Vyšetřování mělo vést k jedinému cíli: zjistit, zda existuje skupina "lidských pochodní", která by v protestu proti okupaci pokračovala.
Řidič osobního vozu Tatra 603 Josef Kříž, jenž parkoval pouhých pět metrů od místa, kde se Jan Palach před Národním muzeem upálil, policistům vypověděl: "Asi dvacetiletý mladík si svlékl kabát a přehodil ho přes zábradlí. Najednou se zablesklo a jmenovaný hořel... plameny byly již tak mohutné, že jsem viděl spoře jen jeho výraz v obličeji. Chtěl jsem plameny uhasit minimaxem, hořící mladík ale přeskočil zábradlí a kolem mého vozidla se přeřítil do vozovky a zaběhl za elektrickou pouliční dráhu..."
Bratr Jana Palacha (67) vyslovil včera v časopise Týden obavy, aby společnost neudělala z jeho bratra druhého Julia Fučíka nebo jiného režimního mučedníka. I za pomoci policejních dokumentů se však podle historika Blažka podařilo sestavit o Janu Palachovi lidský příběh. Příběh, který formoval a stále formuje postoje lidí - a nejen v Československu.
