Strana nás nebalamutí. Otevřeně nabízí voličům marketing, kupte, milánkové, nekupte, koupíte-li, nestěžujte si, hráli jsme fér.
Politika se už dávno stala jednou velkou estrádou. Politici jsou stále méně odpovědnými správci země a stále více kabaretiéry, kteří udělají pro popularitu cokoli. Kdyby lid z rozmarného vnuknutí zatoužil po státnících s kvalifikací proskakovačů kruhů, skákali by skrz ohnivé obruče všichni. Skoro. Vsaďme se.
Odvážné reformní vize jsou spíš překážkou zvolení než důvodem. A kdo jiný než profesí herec tenhle styl politiky perfektně ovládá? Je k tomu školený, lidé ho mají rádi, populární je dřív, než něco politického národu sdělí.
Nestydí se, je akční, jadrný. Politik se musí na charizmatickou osobnost školit, potí se v učebně píáristů, cvičí "srdečný úsměv". Herec už vyškolený je.
Politika se řídí marketingovými pravidly, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Mně nelíbí, ale co s tím?! Šaškárnu chceme my voliči. Kdybychom nechtěli, zavrtali bychom se do programů stran a seriózně je analyzovali. To neděláme.
Marketingoví mágové vědí, jak na nás. V souboji oka s uchem prý jasně vítězí oko. Lidé vnímají ze 70 procent tvář řečníka, z 23 procent jeho hlas a jen ze 7 procent to, co říká. Proč investovat energii a peníze do těch směšných sedmi procentíček?!
Nedávno to potvrdili i švýcarští vědci: při volbách "spolehlivého vůdce" se rozhodujeme iracionálně jako děti, tvář politika je pro nás důležitější než názory. Pro demokracii je to drtivá zpráva. Pro volební triumf jasná zpráva.
Lidé dají na první dojem. První dojem z herečky je "krása". Je to úžasný vklad do politiky.
Politická reklama ví, že většina lidí zároveň touží po jednoduchých pravdách zabalených jako miminka do emocí. Rádi proto přijmeme spíše krásné heslo vyslovené krásnou ženou než složitá vysvětlení od ošklivých chlápků. Radši posloucháme burácivé "zdraví není kšeft" než nudné "zdravotní systémy příštích let se propadnou do deficitů".
Proti Brožové a její marketingové roli se zvedla kritika. Hvězdička z bulváru, banalizuje politiku, neví nic o daních, energetice, o penzích, bude hlasovat jako ovečka se svým pastýřem. Byla by snad v hlasovací mašinerii stran výjimkou? A vědí o energetice víc lékaři, jimiž se kandidátky jen hemží? Slaboproudaři o našem poměru k Ulánbátáru?
Naučí se. Kandidatura herečky je upřímnější než angažmá herců a zpěváků na volebních akcích. Co nám politik sděluje, přiveze-li na mítink v maringotce umělce? Že rád umění? Nebo umělec rád toho politika? Anebo je to práce za peníze? Když stříhala topmodelka Claudia Schiffer s Mečiarem jakousi pásku, obdivovala jeho politiku?
Teď bez nadsázky: bude-li Brožová a třeba i další "poplidé" kandidovat, nevadí, fajn. Budeme si pak jisti – svou popularitou už neláká voliče jako mouchy k politikovi, ale popularitu rovnou sází do politiky. Může ji i ztratit, což je vážný následek.
Teď s nadsázkou: ani sama Brožová coby politička není beznadějná, jak by se mohlo zdát. Čte noviny, dívá se na Václava Moravce a cítí sociálně demokraticky. Jiný herec také četl noviny, už od pěti let, a v mládí věřil, že vláda umí nejlépe vyřešit všechny problémy lidí.
Časem se z něj stal republikán a prezident. Jmenoval se Ronald Reagan. Kdoví, třeba z Brožové bude jednou nová konzervativní Thatcherová. Hm, ale to už vypadá na zápletku nějakého filmu. Béčkového.
