Na vašich stránkách píšete, že obezita zkracuje dětství a urychluje nástup puberty o jeden rok. Co tím myslíte?
Musíme si uvědomit, že tuková tkáň je největším endokrinologickým orgánem v těle, který produkuje celou řadu hormonů. U dospělého působí přemíra tuků na ustálený organismus a projevy nevidíme tolik jako u dětí, u kterých urychluje jejich růst. Spouštěčem puberty v kritickém období, což znamená mezi sedmým a devátým rokem věku, je poměr čtyřicet procent tuku v organismu. Jakmile toho dítě v senzitivním období dosáhne, organismus rozbíhá pubertu.
Čím je to způsobeno?
Před sto lety bylo standardem, že dívky měly první menstruaci v 16 letech, ovšem díky kvalitní výživě došlo k urychlení nástupu puberty o čtyři roky. Pokud má dívka obezitu, je nástup puberty ještě o rok rychlejší. Jestliže má závažnou obezitu, může to být až o dva. U chlapců díky nadváze dochází k modifikaci puberty. Tuková tkáň na začátku puberty vychytává testosteron a degraduje ho na estrogeny, takže jim nerostou vousy, nehrubne jim hlas, ale rostou jim prsa. Nevypadají ani jako kluk, ani jako holka, jsou kulatí, svým způsobem amorfní.
Zlatko MarinovNarodil se v roce 1966 a vystudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1999 působí ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, nyní tam řídí Dětskou obezitologickou ambulanci. Je autorem a spoluautorem řady odborných článků a publikací. Na pomoc proti dětské obezitě rozjel preventivně-terapeutické projekty S dětmi proti nadváze, S dětmi proti obezitě a S kojenci proti obezitě. |
Je rychlejší nástup puberty velký problém?
Může se zdát, že se nejedná o nic mimořádného, dítě prostě bude dříve vyspělé. Ale na jedné straně urychlení nástupu puberty vedlo k rozvoji specifického životního období člověka, který před stoletím nebyl, tedy adolescence, kdy člověk není ani dospělý, ale není už ani dítě. Typické je, že biologicky už je adolescent vyspělý, schopný plodit, ale sociálně není zralý a spíše se jeho sociální zralost oddaluje. Na druhé straně tím děti přichází o to nejkrásnější v lidském životě – dětství.
Puberta je taková prvá fyziologická deprese, kdy je dítě vystavené pocitu selhání, který se dá zvládnout možná v šestnácti, ale dnešní děti jsou pocitu zklamání vystaveny mnohdy již ve dvanácti. A ty s nadváhou dokonce v jedenácti letech. Přicházíme tak v Česku díky epidemii dětské obezity o deset tisíc let dětství ročně a to už je nepřehlédnutelná doba pro celou společnost.
Kromě toho, jakmile se spustí puberta o rok dříve, snižuje přibližně centimetr z konečně výšky člověka. Hormony, které se začnou produkovat, zablokují v kostech růstové zóny a děti rostou do šířky, ale již ne do výšky. Kvůli epidemii obezity bude současná generace menší než ta předchozí. To se v novodobé historii doposud nestalo, vždy byla následující generace díky sekulárnímu vývoji vyšší.
Vnímají rodiče, že jejich děti mají problém s obezitou?
Rodiče u svých dětí vůbec obezitu nevnímají. Trpíme takzvanou obezitogenní slepotou. Fenomén obezity v Česku je už tak rozsáhlý, že ho vytěsňujeme. Na ulici se za někým obézním neotočíme, protože to je denním standardem. Stačí se podívat na dětské filmy, které se točí dnes a na filmy před 30 lety, než se u nás epidemie obezity rozběhla. Například film Metráček o dívce, pro kterou byla traumatem její nadváha, když všichni kolem ní byli štíhlí, má dnes prakticky normální pouliční hmotnost.
Dá se říct, že obézních dětí přibývá?
Je jich čím dál víc. Během deseti let se ustálila čtvrtina dětské populace v nadváze, ale významně narůstá počet dětí s obezitou. Když má dítě v současné době nadváhu, tak má ze šedesáti procent rovnou obezitu. Rozdíl je v tom, že nadváha ještě nevede ke zdravotním komplikacím, ale obezita vždy. Obezita je takové zmnožení tukové tkáně, které mění fyziologické poměry v organismu, takže se již jedná o nemoc.
Zhubněte s námi zdravěZa měsíc můžete mít minimálně o 2 kila méně  |
U dětí je vedle dospělých situace komplikovaná tím, že jsou v růstové fázi a tím pádem zvětšují celý objem těla. Závažně obézní děti přerostou svůj růstový potenciál, který je daný jejich genetikou a stanou se z nich takoví „medvídci“ - jsou velicí, ale neohrabaní. Můžeme hovořit o přerostlé populaci, která nemá připravený kardiovaskulární a motorický systém na takovou hmotnost. Dochází nejenom k zátěži metabolického systému, ale k přetěžování celého organismu. Tito jedinci mají prakticky nastartováno, že ve 35 letech se u nich rozvíjí diabetes, dojde k selhání jaterního a ledvinového systému, a délka života se jim zkrátí o celé dekády.
Vyhledávají vás rodiče, jejichž děti trpí spíše nadváhou, nebo převládají obézní děti?
Pouze ve výjimečných případech za mnou přijdou pacienti s nadváhou. Většinou ke mně přichází rodiče výrazně pozdě, kdy už děti mají závažný stupeň obezity. V řadě případů se jedná o monstrózní obezitu, kde už nemůžeme předpokládat významné terapeutické efekty, co se týká redukce hmotnosti, ale naše úsilí se soustřeďuje na prevenci rozvoje závažných nebo potenciálně smrtelných komplikací.
Co si můžeme představit pod monstrózní obezitou?
Obezitu jako nemoc dělíme na tři specifické stupně a zásadní je, kde se tuk ukládá. Pokud v tukové tkáni, v buňkách, které jsou na to připraveny, hovoříme o prosté obezitě. Tělo je zatíženo zvýšenými fyzikálními následky, dospělí mají například problém s klouby. U dětí zase zasahuje do vývoje, mění se celá kinetika pohybových vzorců, rozvíjí se poruchy páteře, špatné postavení dolních končetin, často u dívek řešíme hypertrofii dolních končetin. Kvůli nadváze jim roste svalová hmota na končetinách jako Arnoldu Schwarzeneggerovi. On chodil do posilovny, ale tyhle dívky se nosí s nadváhou a kvůli tomu se jim zvětšují svaly na lýtkách. Zredukovat tuk umíme, ale svalnaté nohy jim zůstanou po celý život.
Metabolické komplikace se rozvíjí ve chvíli, kdy se tuk neukládá do tukové tkáně, ale do „mimo tukové“, takže se další buňky, které na to nejsou připravené, mění na tukové buňky. Jsou to především tukové buňky před játry, kolem trávicího traktu. Člověk má změněný metabolismus, rozvíjí se u něj celková zánětlivá reakce, je v extrémní míře ohrožen rozvojem diabetu druhého typu, nádory, kardiovaskulárními chorobami.
Obézní je každý desátý prvňáčekTloustnout začínají na konci věku batolete  Typicky nevhodná svačina. |
U monstrózní obezity se tuk ukládá nejen před játry a v játrech, ale jakmile se přetíží jejich metabolická kapacita, tuk se začne ukládat do ostatních orgánů, které pro to nejsou určené, jako jsou svaly, ledviny, dokonce i mozek.
Dá se říct, kolik kilo už je monstrózní obezita?
U dospělých je to nad BMI 40, takže je potřeba přepočítat si to vzhledem ke své výšce. Zlomovou hmotností je 140 kilo, při které už není jiná varianta než chirurgické řešení. Pokud vážíte tolik, přestanete zvládat svoji osobní hygienu a přestanete být „sebeobsluhovatelný“.
Často od rodičů a prarodičů zaznívá názor, že malé baculaté děti z tloušťky vyrostou, takže není potřeba dělat si s tím starosti.
To je pravidlo, které tu platilo naposledy před třiceti lety, kdy byla možnost, že z nadváhy děti v kritickém věku vyrostou. Mohly vyrůst z nadváhy, nikoliv z obezity. Obezita je nemoc a z té se nedá vyrůst. Kdo má obezitu druhého stupně, tak je celoživotně obézní. Už nemá šanci normalizovat svoji hmotnost.
Dochází totiž ke směně centrální regulace energetické homeostázy v hypotalamu, která řídí, kolik energie má člověk přijmout i vydat. Celý systém se přenastaví na to, aby tělo bylo schopno „zvládnout“ nadměrnou hmotnost. Obezita se rozvíjí při úrovni, kdy tato homeostáza selhává v 0,01 procentech. To znamená, že v 99,9 procentech to vypočítá správně. Pokud se přestaneme náhle hýbat, homeostáza si řekne, že to není chyba regulace a přenastaví se a už nikdy se nepřestaví nazpět.
Za jak dlouho taková situace nastane?
U dospělých k tomu dojde po půl roce, u dětí po roce. Jestliže je dítě vystaveno obezitě déle jak rok a půl, má chronicky nevyléčitelnou obezitu po celý život, jeho energetický systém už bude kompletně přestaven. Pokud by to chtěl obézní vykompenzovat, musel by jíst o deset až dvacet procent méně, než na kolik ho nabádá řídící systém a to se z psychologického hlediska nedá – přestat jíst, když jste ještě hladový.
Stává se vám, že děti s vámi nechtějí spolupracovat? Že je jim jedno, jak jsou velcí?
Minimálně. Svoji nadváhu umí pochopit už děti ve dvou letech. Problém bývá u pubertálních dětí, které se uzavřou do sebe a jsou introvertní. Ale všichni odtud odcházejí s tím, že vědí, pro koho to dělají a rozhodně to nejsem já, ani rodiče, vždycky jen ten, kdo se svoji váhou chce něco dělat.
Kolik stojí kilo nadváhyDítě je výkladní skříní rodiny, na které se zrcadlí genetika a především životní styl. V civilizovaném světě není volný přístup ke zdroji potravin. Každý kilogram a i kilogram navíc se musí zakoupit a představuje reálnou částku 2000 až 3 000 Kč na 1 kg tuku. Dítě nemá ekonomickou moc v rodině. Dítě nevydělává, nenakupuje, nevaří – doma jen jí a tím uzavírá bludný kruh. |
Jak mohou mít dvouleté děti problém s váhou?
Nejen dvouleté, léčíme i kojence. Do půl roku měla obezitu čtvrtina dětí z naší ambulance. Další tři čtvrtiny ji měly do dvou let. Obezita a nadváha nevzniká až ve školním věku, ale zakládá se právě v kojeneckém a batolecím věku. Obezita se u člověka nerozvíjí vždy, ale jen za určitých životních okolností. U dětí je to pravidelně v jejich růstovém urychlení, což je do jednoho roku věku, pak od dvou do tří let nebo od čtyř do pěti nebo v období okolo jedenácti let. Mimo tato období se už obezita jen prohlubuje, ale jako samotná se nerozvíjí.
Jak je to u kojenců možné? Vždyť jsou ve většině případů kojeni.
Nejčastějším důvodem kojenecké nadváhy je v současné době nadměrné kojení. Pro dítě je nejlepším jídlem mateřské mléko, ale je to jídlo. Kojení je forma jídelního chování, ne jídlo.
Co tím myslíte?
Každá žena je schopna nakojit trojčata. Jestliže tím nakrmí jedno dítě, pokaždé, když zabrečí, nesmíme se divit, že máme v naší populaci sedm tisíc kojenců s nadváhou.
Má na rozvinutí obezity nějaký vliv genetika?
Až osmdesát procent české populace má proobezitogenní genom. Genetika se na rozvoji obezity podílí ze čtyřiceti procent. V současnosti je však významnější obezitogenní prostředí, které je tak toxické, že zlomí i toho, kdo nechce. Když je otec nebo matka obézní, má dítě čtyřicetiprocentní šanci, že bude taky, pokud jsou oba, dítě už má osmdesáti procentní šanci. Ne proto, že by mělo zdvojenou genetiku, ale kvůli tomu, v jakém prostředí žije s rodiči, kteří to nezvládli. Děti jsou zrcadlem rodičů a jejich životního stylu.
Co si představit pod toxickým obezitogenním prostředím?
Dříve jsme hodně dělali a pak trochu jedli. Teď hodně jíme a pak trochu děláme. Současné prostředí je toxické a jsme ovlivněni vším, od výběru partnera, hmotnosti matky při otěhotnění, až po trávení volného času. Když má například matka při otěhotnění obezitu, u dítěte je čtyřnásobné riziko, že jí bude také trpět. Děti jsou odmala posazovány do přenosných sedaček, v autě stále sedí, neumí vylézt na strom, nic nesmí, aby se jim nic nestalo, a pak se všichni diví, že nechtějí v deseti letech ven.
Rodiče se snaží dávat dětem dostatek ovoce a zeleniny, vaří jim doma a přesto děti mají stále stejnou váhu a nedaří se jim kila shodit.
Dětská obezitologie nemá takové možnosti ve farmakologii a chirurgii jako dospělá, nemůžeme agresivně zasahovat do růstového potenciálu dítěte. Máme jen několik dobrých rad. V obezitologické dietologii platí, že je jedno co, ale záleží kolik. Hra na ovoce a zeleninu a vaření doma nemá valný význam. V prvém kroku rozhoduje kolik, pak kdy a až poté co. Vážně chcete pětiletému dítěti dávat kaki? Chia semínka? Tyto internetové zázraky obéznímu dítěti nepomohou. Je potřeba, aby životní styl změnila celá rodina.
Jsou si lidé vědomi toho, že obezita je nemoc a nejde jen o problém s váhou, který vyřeší dieta?
Obávám se, že ne. Naplnění katastrofické vize následků dětské nadváhy a obezity jsou velkou výzvou, protože záleží bez nadsázky na všech, jestli se podaří zvrátit současné negativní trendy. Léčba jednoho dítěte vyjde přibližně na 170 tisíc korun, jak by to zvládl náš zdravotnický systém, až všechny tyhle děti dospějí? Normalizovat hmotnost při rozvoji závazné dětské obezity, není současnými prostředky možné a stává se tak celoživotní, nevyléčitelnou, chronickou nemocí.
