Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPřípad dívky několik let zneužívané otčímem, který odešel od odvolacího soudu s podmínkou, vyvolal bouřlivou reakci veřejnosti a otevřel mimo jiné diskuzi, nakolik český soudní systém umí zacházet s oběťmi násilných sexuálních trestných činů.
Podle Ireny Hůlové z Amnesty International jde o systémový problém, který má několik rovin. „U nás sice existují školení vedená Justiční akademií, kam se soudci mohou přihlásit, ale je to na dobrovolné bázi. Když jsme se bavili se zástupci Justiční akademie, řekli nám, že na ty programy jezdí stále ti samí lidé. Pak je tu spousta soudů, které nevyslaly ani jednoho člověka už několik let, takže vlastně nevíme, nakolik a zda vůbec jsou jejich soudci v této problematice proškoleni.“
 |
Jako inspirativní vidí Hůlová příklad Velké Británie. Tam patří problematika sexuálních deliktů mezi oblasti práva, ve kterých musí být jak soudci, tak advokáti a veřejná obžaloba speciálně vzděláváni. Procházejí proto pravidelnými školeními. „Předpokládá se, že tuto problematiku nemůže dělat úplně každý. V českém případě může na těchto případech pracovat libovolný soudce. V praxi pak bohužel často vidíme řadu necitlivých způsobů zacházení s oběťmi, ale i mylného interpretování projevů jejich psychického stavu.“
Někdo je schopen se smát
Advokát Daniel Bartoň, který se ve své praxi specializuje na oběti zneužívání, dodává: „Reakce obětí nebývají takové, jak si většina populace představuje. Typické je, že v situaci ohrožení násilníkem hraje v rozhodování racionalita zcela minimální roli. Dalším příkladem jsou posttraumatické reakce. Někdo je schopen se smát, jiný je intenzivně plačtivý. A obojí je pořád známkou prožití událostí traumatického charakteru.“
Další rovinou problému je podle obhájkyně dostupnost, respektive nedostupnost, soudních znalců a znalkyň. „Je jich žalostně málo. Oběti často čekají řadu let, než vůbec proběhne nějaké soudní řízení.“ Daniel Bartoň doplňuje: „Bohužel je špatná také včasná přístupnost psychosociálních služeb pro oběti trestné činnosti. Navíc Česká republika nemá ani funkční systém peněžité pomoci těmto lidem. Chybí tu cesty, kterými by byli oběti schopné domoci se finanční kompenzace od pachatele za způsobenou újmu.“
Soudům chybí elity
Současné dění na druhou stranu může působit jako nepřijatelný tlak na nezávislost soudců. O veřejném lynči ostatně mluvil i předseda Soudcovské unie Libor Vávra.
K tomu Irena Hůlová dodává: „Četla jsem celé vyjádření doktora Vávry a určitě se shodneme, že nějaké volání po defenestraci soudců, které se objevilo na sociálních sítích, je nevhodné. Zároveň jsem se ale zhrozila, protože mi přišlo, že sám předseda Soudcovské unie tu problematiku stále nechápe. Setkali jsme se několikrát na kulatých stolech přímo k tomuto tématu a on tvrdil, že je všechno v pohodě, že se nejedná o systémový problém. To jenom ukazuje, že tady nemáme elity mezi soudci, které by mohly vést změnu podobně, jako tomu bylo ve Velké Británii. A pak hrozí, že veřejnost ztratí v naše soudy důvěru.“
Advokát Daniel Beneš k medializaci brněnského případu dodává: „Vždy záleží na tom, jak daná medializace probíhá. V obecné rovině bych určitě řekl, že u nás je těžké dosahovat nějakých větších změn bez tlaku veřejnosti, takže veřejný tlak především na politickou reprezentaci potřebujeme. Zároveň ale vždy hrozí, že někteří představitelé justice to budou vnímat jako útok na sebe a budou se za každou cenu jakýmkoliv změnám bránit. I proto bych byl v tomto případu opatrný s vynášením kritiky před tím, než jsou na veřejnost vyneseny všechny argumenty“.
V brněnském případu neprobíhalo dokazování
Podle právníka Beneše je na případu opakovaně znásilňované dívky specifické, že nedošlo ke standardnímu hlavnímu líčení. Při něm jsou běžně předvoláváni svědci a soud si skládá dohromady obraz na základě jejich výpovědí a znaleckého posudku. „V tomto případě členové rodiny neměli možnost se k věcem vyjádřit, protože obviněný přiznal vinu.“
To je nástroj, který české zákony používají teprve pár let. Umožňuje rychlejší soudní řízení a zároveň má vytvářet menší zátěž pro oběti. Na druhou stranu to znamená, že soud neprovádí žádné rozsáhlejší dokazování. V brněnském případu tedy vycházel pouze z výpovědi jediného člověka, obžalovaného muže, který tvrdil, že bez něj rodina situaci finančně neutáhne a že se navíc pod vlivem okolností semkla.
Rozsah možností přezkumu je omezený
Brněnským případem se bude zabývat státní zastupitelství. Rozsah jejich přezkumu je ale podle Daniela Beneše malý. „My máme trestní řízení nastavené dvouinstanční. Většina práce a dokazování by měla probíhat před soudem prvního stupně a odvolací soud by měl pouze korigovat vady, ke kterým případně došlo. Neměl by dělat chyby. Další přezkum na úrovni dovolání k Nejvyššímu soudu nebo stížnosti pro porušení zákona či ústavní stížnosti už není přezkum plnohodnotný ve smyslu přiměřenosti trestu. Jedná se zpravidla o prověření právních nebo procesních pochybení.“
V Rozstřelu dále oba hosté poukazují na absenci relevantních analýz a dat z oblasti nahlášených znásilnění, vysvětlují, že jsou dva základní přístupy v justici, co se týká komunikace soudců s veřejností, a mluví také o edukačním programu pro agresory či vnímání podmíněných trestů u obětí.
Soud o kontroverzním rozsudku: otec dceru znásilňoval, styk iniciovala sama |
Soud zveřejnil anonymizovaný rozsudek
Krajský soud v Brně v případu dívky znásilňované otčímem ve čtvrtek zveřejnil anonymizovaný rozsudek. Vyplývá z něj, že k rozhodnutí o podmínečném trestu vedlo mimo jiné vyjádření oběti o tom, že se z počátku jednalo o dobrovolný sexuální vztah, kterým se chtěla pomstít své matce.
„Nakolik je i v takovém případě podmínečný trest adekvátní, to je spíše na odbornou diskusi“, říká v aktuální reakci Irena Hůlová. „My si myslíme, že není. Jasně z toho i nadále vyplývá, že otčím dívku několik let znásilňoval, vydíral, pořizoval dětskou pornografii. Nemyslím, že by se za toto i v daných souvislostech měly dávat podmínky.“
