"Lidé, kteří něco prodávají do zastavárny, by se museli prokázat občanským průkazem, měli by předložit i doklad, že je zboží opravdu jejich," řekl iDNES mluvčí pražského magistrátu Martin Kupka.
Zastupitelé chtějí, aby obchod v zastavárnách probíhal takto: zastavárník by sepsal se zájemcem o prodej zboží zástavní smlouvu.
Ta by obsahovala identifikační údaje zákazníka i daného zboží. "Prodávající by musel předložit například záruční list," upřesnil Kupka.
Policie: Pomohlo by to
Policie je s návrhem spokojena. "Určitě by nám to pomohlo," řekl iDNES Jiří Neuwirth, policejní ředitel Prahy 3, obvodu s asi nejvyšším počtem bazarů na obyvatele.
"Něco podobného jsem navrhoval už loni starostovi Prahy 3. Nešlo to ale udělat pouhou městskou vyhláškou," podotkl.
"V zákoně by mělo být i opatření, aby bazary zavíraly například do 20 hodin. Ti, co vykrádají auta, by tak měli těžší podmínky. Chápu, že někdo potřebuje peníze, ale má na to celý den. Nikdo nemusí do bazaru chodit ve dvě hodiny ráno," dodal Neuwirth.
Sami zastavárníci debatu o novém zákonu neslyší rádi. "Chtějí nám jen ztrpčit život. A hlavně nás házejí všechny do jednoho pytle. Já sám od zákazníků občanku chci při každém větším obchodu," říká například majitel žižkovského bazaru Jiří Vítovský.
Zákon pamatuje jen na zastavování
Podle novely by majitel bazaru musel od člověka, jenž chce zastavit určitou věc, požadovat občanský průkaz nebo pas. Doposud nic takového dělat nemusel. Zpravidla obchodníkům stačilo, když jim zastavující řekl smyšlené jméno.
Jenže podle zkušeností kriminalistů drtivá většina zlodějů například ukradený mobil nezastavuje, ale prodává za hotové. Oni přece nechtějí mobil vyplatit a vzít si ho zpět.
Oni se potřebují jen rychle zbavit horkého lupu, a proto je pro ně prodej za peníze nejvýhodnější, poodhalují zákulisí obchodu s kradeným zbožím policisté. Ale právě na takový druh transakce norma nepamatuje.
Jeden z autorů předlohy, pražský radní pro bezpečnost Rudolf Blažek, říká: "My jsme viděli největší problém u zastavování. Nebráním se ale tomu, aby se povinnost kontroly totožnosti vztahovala i na prodej za hotové. Hlavně jsem chtěl, aby návrh vyvolal diskusi o tomhle problému."
Bazary obchodují s kradenými věcmi
Mezi tisíci bazarů a zastaváren je nemálo těch, které vykupují kradené zboží.
Mladý narkoman vejde do bazaru v centru Prahy a prodavači za pultem nabídne kolo, na němž přijel. Nechce mnoho, a tak peníze dostává na ruku a mizí. Nikdo se ho neptá na jméno a už vůbec ne na to, kde bicykl vzal.
Za pár hodin před obchodem zastaví znovu. Opět přijíždí na kole a opět ho nabídne za směšně nízkou cenu. Prodavač v bazaru musí vědět, že není všechno v pořádku, ale přesto peníze ochotně vyplácí.
To je jeden z případů, jímž pražští kriminalisté přibližují fenomén zvaný bazary. Je to takové veřejné tajemství: všichni vědí či alespoň tuší, že zastavárny otevřené nonstop slouží jako překladiště kradených autorádií, mobilních telefonů a fotoaparátů.
Místo peněz rovnou drogy
Jen v hlavním městě funguje minimálně tisíc dvě stě podobných provozoven. Ne všechny lze podezřívat ze spolupráce se zločinci, mnohé jsou však s nimi prokazatelně ve více než blízkém kontaktu.
"Zcela určitě jsou ve městě bazary, odkud si feťáci - ti většinou vykrádají auta - za věci odnášejí místo peněz rovnou drogy," říká jeden z pražských detektivů.
