Vzor vyhlášky s názvem „o zabezpečení veřejného pořádku, ochraně veřejné zeleně a zlepšení vzhledu města“ si od sebe v posledních letech kopíruje čím dál více měst, zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji. Nedávno ji přijal například Duchcov či Most, kde platí od čtvrtka.
Znění vyhlášky je ve většině měst zcela identické. Zakazuje sezení na palisádách, schodištích či trávnících, tedy kdekoli mimo laviček. Zapovězeno je rovněž vynášení stolů, židlí a grilů mezi domy, pořádání pikniků nebo napouštění bazénků pro děti.
Města, kde se nesmí sedětJako první s vyhláškou zakazující sezení na veřejném prostranství mimo lavičky přišel už v roce 2010 Litvínov a Rotava, od roku 2011 platí v Postoloprtech, Varnsdorfu a od roku 2012 v Krupce. Od března platí vyhláška v Duchcově, od července v Bílině a od minulého týdne pak v Mostě. |
Podle ombudsmanky Anny Šabatové je zákaz vynášení stolů a židlí na veřejné prostranství zpravidla v souladu se zákonem, v tom problém nevidí. Plošný zákaz sezení na všech veřejných prostranstvích ve městě však podle ní legální není. „Znamená to, že kdokoli si sedne třeba na zábradlí před školou, dopouští se přestupku. To samé, když si někdo sedne třeba se zmrzlinou na zídku, kašnu.... Maminka hlídající své dítě na pískovišti, u kterého není lavička, bude muset celou dobu stát, jinak by se také dopustila přestupku,“ vysvětluje Šabatová. Taková regulace je podle ní nepřiměřená.
Podobně se na věc dívá právnička Klára Kalibová. „Obec má právo si upravit veřejný pořádek, ale musí to být přiměřené. Takováto vyhláška je hloupá, protože veřejný prostor je od toho, aby se využíval, a ne pro to, aby se v něm šikanovali lidé,“ říká Kalibová.
Vyhláška platí obvykle jen v částech města - těch „romských“
Obecní vyhlášky kontroluje ministerstvo vnitra, které je v případě pochybností může dát k posouzení Ústavnímu soudu. Resort však ve zmíněných vyhláškách dosud neshledal problém a Ústavní soud se jimi nezabýval.
„Pokud se města či obce rozhodnou řešit okruhy lidského chování, které podle místních podmínek již místní společenství nehodlalo buď dále tolerovat, nebo považovalo jako výslovný projev samosprávy, považuje toto počínání města či obce Ministerstvo vnitra za legitimní,“ uvedla na dotaz iDNES.cz Hana Malá z oddělení komunikace ministerstva.
Jedním z prvních měst, které před lety přijalo vyhlášku o zákazu sezení na veřejném prostranství, byla Rotava v Karlovarském kraji. Rovněž v tomto případě ministerstvo na vyhlášku kývlo. U Ústavního soudu se ji nyní chystá napadnout senátor za Prahu 5 Václav Láska.
„Posudek, který jsem si nechal vypracovat, říká, že tato vyhláška je protiústavní. Problém je v tom, že se snaží dosáhnout jiného cíle, než je deklarováno. Omezení se týká jen určité části města bez nějakého logického důvodu, proč by zrovna tato část města tím měla být postižena,“ vysvětluje.
Podle Miroslava Brože z hnutí Konexe podobné vyhlášky vzbuzují dojem, že jsou namířeny proti Romům. „Ve většině těch měst to politici dokonce i otevřeně deklarovali. Vyhlášky často platí jen v místech, kde žijí Romové,“ říká.
Láska v současnosti shání podporu dalších senátorů a chystá se vyhlášku napadnout u Ústavního soudu. Verdikt, ať už bude jakýkoli, by pak sloužil jako precedent. „Pokud soud řekne, že to je v rozporu s Ústavou, tak doufám, že všechny ostatní obce to budou respektovat,“ dodává Láska.
Ústavní právník: Svoboda pohybu je i to, že se nehýbu
Podle odborníka na ústavní právo Jana Kysely je tento typ vyhlášky přinejmenším podezřelý. „Vycházíme z toho, že je přirozená svoboda pohybu. Součástí přirozené svobody pohybu je i to, že se nehýbu,“ říká.
Jde podle něj také o to, jestli obec vytváří nějaké zázemí, které potřebu sedět umožňuje realizovat. „Kdybychom prováděli místní zkoumání a zjistili, že v části obce žádné lavičky nejsou a platí tam tato vyhláška, umožnilo by to domnívat se, že do svobody pohybu bylo zasaženo nad míru,“ vysvětluje.
Podobné vyhlášky jsou dle jeho názoru nový fenomén a soudy zatím nemají jasno v tom, jak se k nim stavět. „To, co dříve bylo zakazováno vyhláškami, byla prostituce, kouření, nebo bylo například určené, kde mohou či nemohou být stánky. Ale že by se někdo zaměřil na to, kde smíte chodit nebo sedět, to je trochu atypické,“ říká Kysela. Pokud někdo například demoluje cizí majetek, je možné bránit se jinými způsoby, než je obecně platná vyhláška.
Také on se domnívá, že v některých obcích k problematičnosti vyhlášek přispívá i podezření z diskriminace. „Nedá se to ale soudit plošně. Vždycky je třeba provádět místní šetření, abychom věděli, jak to tam vlastně vypadá,“ říká Kysela.
Aktivisté pořádali piknik v Duchcově
Tématu kontroverzních obecních vyhlášek se chopila i umělecká skupina Romane Kale Pantera, která koncem září uspořádala protestní piknik ve městě Duchcov, kde zákaz sezení na některých veřejných prostranstvích platí od března.
Město zveřejnilo mapu ulic a vymezilo, kde se sedět smí, a kde ne. „K našemu velkému překvapení jsme zjistili, že ve všech ulicích, kde se sedět nesmí, bydlí většinou Romové!“ uvádí ve svém prohlášení umělecká skupina, která si celou akci natáčela. Piknik musel skončit po příchodu policistů, podle nichž organizátoři spáchali přestupek.
