Už dopoledne se u něj doma sešla skupina pozvaných i náhodných návštěvníků, se kterými začal připravovat budoucí Občanské fórum, opoziční hnutí, které mělo sjednotit většinu protirežimních sil. Poté na osmou večer svolal přátele a známé, disidenty a představitele řady dalších hnutí a skupin do Činoherního klubu nedaleko pražského Václavského náměstí.
Cílem Občanského fóra bylo stát se opozicí Národní fronty. Podobně jako Národní fronta sdružovala různé strany a subjekty, spojilo fórum organizace od komunistické Obrody po pravicovou Občanskou demokratickou alianci.
„Občanské fórum nevzniklo proto, aby převzalo moc ve státě, ale proto, aby artikulovalo veřejnou vůli a touhu po změně poměrů,“ popisuje Václav Havel v knize Prosím stručně.
Požadavky nově vzniklého hnutí přečetl v Činoherním klubu kněz Václav Malý. Odstoupit měli normalizační komunisté – Gustav Husák a Miloš Jakeš. Odejít měl také šéf pražské KSČ Miroslav Štěpán a ministr vnitra František Kincl, kteří byli podle OF odpovědní za zásahy proti demonstrantům.
Posledními dvěma požadavky bylo jednak ustanovení nezávislé komise, která měla vyšetřit zásah na Národní třídě, a jednak propuštění politických vězňů. Těch bylo tehdy několik desítek.
Vzniklo i slavné logo, jehož autorem byl vítěz soutěže mezi studenty uměleckých škol Pavel Šťastný. Hnutí podpořilo i konání generální stávky a utvořilo formální výbor, který měl hnutí reprezentovat.
V následujících týdnech se zástupcům OF podařilo proniknout do vlády a parlamentů a na konci roku 1989 se jeho kandidát Václav Havel stal prezidentem. V černu 1990 hnutí zvítězilo v prvních svobodných volbách.
V říjnu 1990 byla zřízena funkce předsedy OF, do níž byl zvolen Václav Klaus. Konec Občanského fóra nastal v roce 1991, kdy se rozpadlo na dva hlavní proudy a posléze dvě politické síly – Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí.
