I tak by se dalo s trochou nadsázky pojmenovat to, co se stalo minulý týden ve čtvrtek, kdy probíhalo v Praze u soudu přelíčení, v němž David Rath, středočeský hejtman a poslanec, zažaloval společenský týdeník Reflex. Politikovi vadí, že ho magazín znázornil v koláži podobné Adolfu Hitlerovi.
Časopis Rathovu inkriminovanou titulní stránku zveřejnil na začátku února letošního roku. Politik ČSSD na ní byl znázorněn jako postava podobná Adolfu Hitlerovi a Charliemu Chaplinovi, jak u soudu řekl šéfredaktor listu Pavel Šafr.
Koláží časopis mimo jiné reagoval na Rathův výrok o tom, že nacistické zbrojení před druhou světovou válkou představuje recept na řešení hospodářské krize.
Rath se cítí uražen
Podle Ratha karikatura snížila jeho pověst, urazila část jeho příbuzných, kteří přišli kvůli rasovým zákonům Třetí říše o život, a žádá omluvu. Soud byl nakonec odročen na říjen, protože v projednávané věci chce vyslechnout soudce Tomáš Novosad i samotného žalovatele, a to hodlá zřejmě učinit až po volbách, které proběhnou ve dnech 9. a 10. října.
Jenže skoro ve stejný den, kdy v Praze probíhal proces s časopisem Reflex, objevila se ve Spojených státech karikatura prezidenta Baracka Obamy s přimalovaným hitlerovským knírkem (u nás byla zveřejněna v pátečních Hospodářských novinách), protože odpůrci Obamovy zdravotnické reformy provokují slogany jako Obama je Velký bratr, Socialismus přerozděluje chudobu nebo Obama se učil u Hitlera.
Obama, jak slíbil, chce, aby byli v USA všichni lidé zdravotně pojištěni (zdravotní pojištění nemá asi 47 milionů Američanů), a proto kromě privátních pojišťoven prosazuje zřízení státem provozované pojišťovací instituce.
Odpůrci tvrdí, že se Obama učil u Hitlera a že pojištění pro všechny povede k tomu, že to bude v Americe jako v Rusku či v Německu za Hitlera. To je důvod, proč se objevily ve Spojených státech karikatury současného prezidenta připomínající někdejšího vůdce Německa.
Obama nikoho nežaluje
Rozdíl je v tom, že Barack Obama, ač by dle rasových zákonů jako míšenec původem ve Třetí říši rovněž neobstál, pokud víme, žádnou žalobu na autora plakátu nechystá.
Důvod je prostý: ve starých demokraciích, jaké jsou ve Velké Británii či ve Spojených státech, byla cenzura zrušena v 17., respektive v 18. století. Na rozdíl od nás, kde byla poprvé zrušena v roce 1989 (nepočítáme-li pár týdnů v roce 1848 a v roce 1968).
Politici si tam zvykli, že pro ně platí jiná pravidla než pro občany: za moc, jako za všechno, co člověk v řádné společnosti získá, se platí, a ta cena je často vysoká, což si naši politici neumějí připustit. Naopak - chtějí být jako v minulém režimu zvláštně hájeni. Politik v demokracii mimo jiné ztrácí soukromí.
V USA je například nahráváno každé slovo, které prezident pronese ve své pracovně, a desítky let je to archivováno (stále je pod drobnohledem či je špehován, jak říká expremiér Topolánek). A za to, že je ho všude vidět, si z něj občané pochopitelně dělají legraci: jeho častá frekvence v médiích a způsob jeho vystupování odhalí politikovy slabiny a s nimi humor pracuje.
Mohamed se nesmál
Připomeňme si, co se stalo před časem, dne 30. září 2005, při zveřejnění karikatur Proroka a jak jsme tehdy reagovali. Dánský list JyllandsPosten publikoval dvanáct karikatur Mohameda, který měl mimo jiné na hlavě turban s bombou a hořící roznětkou.
Karikatury reagovaly na rostoucí muslimský terorismus a vyvolaly velké protesty v celém arabském světě, které vyvrcholily vyhlášením trestu smrti nad kreslířem.
Velká část naší kulturní veřejnosti se po zveřejnění kreseb, stejně jako ostatní státy (a tiskoviny) v Evropě a v USA, za redakci postavila s tím, že šaría, muslimské právo, nemůže platit v naší civilizaci, kde platí svoboda slova.
Muslimové jsou totiž přesvědčeni, že posměch odsvěcuje, že ironie je subverzivní a představuje blasfemii, znevažování. Podle orientální historie nikdo nikdy neslyšel Mohameda nahlas se smát. Vždycky byl až tragicky vážný.
Kdybychom tedy odsuzovali koláž v Reflexu, znamenalo by to, že nepatříme do naší civilizace, že se neumíme sami sobě vysmát. Zatím se žalobou na Reflex z pravidel naší civilizace vyřazuje jen sám David Rath.
