Ať už řekne Kalousek do středy ještě cokoliv, bude to pouze Gross, kdo nakonec rozhodne, jestli lidovce ze své vlády vyžene, anebo v zájmu "stability" nakonec kývne na "mír až do příští války".
Jiná, a přece stejná vláda
Pokud se premiér rozhodne pro variantu číslo jedna, čeká jej celkem jistě nepříjemný rozhovor s prezidentem. Václav Klaus by se totiž ocitl v nepříjemné situaci. Loni v létě, po pádu premiéra Vladimíra Špidly, jmenoval prezident Grosse premiérem až poté, co mu přinesl sto jeden podpis všech poslanců ČSSD, KDU a Unie svobody.
To mělo prezidentovi garantovat dvě podmínky, kterými podmínil Grossovo jmenování ministerským předsedou: kabinet bude mít většinovou – byť nejtěsnější možnou – podporu a nebude přímo závislý na komunistech. Odchodem lidovců z vlády by se změnilo obojí. Ačkoliv by se tak fakticky úplně přepsala česká politická mapa, prezident by neměl k manévrování příliš mnoho prostoru.
Vláda pod Grossovým vedením by nemusela znovu žádat o důvěru ve sněmovně. Fakticky by se totiž jednalo pouze o rekonstrukci kabinetu se stejným premiérem, Grossem. Klaus přesto může premiérovi jeho záměry aspoň znepříjemnit – i když zřejmě spíš průtahy a sžíravými komentáři než silou svých ústavních pravomocí.
Premiér by měl podle ústavy přinést na Hrad jména nových ministrů, kteří nahradí ty lidovecké (případně i unionistické, pokud by US-DEU, jak zatím tvrdí, nechtěla být v menšinové vládě).
Ústava je v takovém případě stručná: "Prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády." Musí to udělat v každém případě, i když se mu navržený kandidát na ministra nelíbí? "Domnívám se, že ano," říká spoluautor ústavy a bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl. "Rozhodně jsme to tak měli v úmyslu. Prezident v našem pojetí měl být v takovéto situaci spíše jakýmsi státním notářem bez reálné moci." V polistopadové historii se ještě nestalo, že by prezident odmítl jmenovat nominovaného ministra.
Nejblíže k tomu měl v létě 1998 Václav Havel, jemuž se nelíbila dvě jména v menšinové vládě Miloše Zemana. Konkrétně ministr vnitra Václav Grulich a zahraničí Jan Kavan. Prezident nakonec ustoupil a oba ministry jmenoval.
Gross spoléhá na komunisty
Pokud lidovci skončí opravdu v opozici, nejsou podle Kalouska ochotni Grossovu vládu tolerovat. Mohou spolu s ODS vyvolat hlasování o nedůvěře vládě – k úspěchu, který by patrně vedl k sestavení jakési přechodné vlády a předčasným volbám, by potřebovali sehnat 101 hlas ve sněmovně.
ODS by se spolu s lidovci mohli pokusit o vyvolání předčasných voleb zvláštním ústavním zákonem. K tomu je však třeba 120 hlasů ve sněmovně, a to by vyžadovalo domluvu s komunisty. Ti se k něčemu podobnému rozhodně nechystají.
