- Tati, chci ti něco říct.

- Copak synku?

- Víš, líbí se mi Novák.

- Tedy...Ale to je v pořádku, nám vůbec nevadí, že jsi gay, máme tě rádi takového, jaký jsi.

- Co blbneš? To je ta zrzka z béčka.

Někdy je přechylování u cizinek vhodné, například sestry z Číny Lu a Šu Linovy zní lépe něž sestry Lu Lin a Šu Lin

Já jsem očekával, že -ová bude zakázáno. Ne? Tak to u nás ještě výdobytky Velké říjnové liberální revoluce zjevně ještě nejsou dostatečně ukotveny. Soudruzi ze západní Evropy sem budou muset poslat pár neziskovek, aby to zdejší zabedněným makovicím natloukly do hlav. A když to nepůjde dospělým, ve školách, nezletilcům to půjde samo. Ale vážně. Pravopis, nepravopis, každý by měl mít právo užívat příjmení v kterém se dobře cítí.

Je mi jedno jak si která žena naloží se svým příjmením,ale absolutně se mi nelíbí když automaticky počešťujeme příjmení hereček nebo různých žen ze zahraničí.Např.Julia Roberts-ová a podobně.

V anglicky mluvících zemích zas upravují naše jména, tak v čem je problém ?

Je to genderově správně?

se musím smát např. při sportovních přenosech..komentátoři například cyklokrosařce Naschové říkají Nasch ale závodnicím ze zahraničí ová

Český jazyk je tak krásný a bohatý i díky tomu, že přechylujeme ženské příjmení. Neořezávejme češtinu do podoby jazyků kde se neskloňuje ani nepřechyluje. Samozřejmě, že ženy provdané za cizince by měly používat příjmení nepřechýlené.

někdy ženy prostě vnímáme více jako muže...

navíc zřejmě existuje tvar nepřítelkyně, ale raději bych řekl:

"ona je můj nepřítel"

než

"ona je moje nepřítelkyně"

Můžu i nadále cestovat do Londýna či Paříže nebo už jen do London a Paris?

Přesně tenhle příklad také používám! A pak to stupňuji ještě výslovností, do Londnu a do Pary s francouzským "r", aby to bylo jakože echt. Jenže když Čech řekne, že chce jet do Pary, tak to zní, jako by chtěl jet do Prahy. Prostě to z češtiny úplně trčí, nezapadá to.

Stejně tak když se v Itálii pokoušeli vyslovovat moje jméno, to byly pořád pokusy o anglickou výslovnost (jenže poitalsku). Pár jsem jich naučil českou výslovnost, i když měli stále tendenci prodlužovat "e". Jenže když na mě pak zkusili zavolat, prostě jsem na to uprostřed vší té italštiny neslyšel (použili samozřejmě také první pád). Natolik to narušovalo italskou výslovnost a rytmiku (a společně s tím srozumitelnost), že jsem pak všechny požádal, ať mi prostě poitalsku říkají Pietro a tak jsem se i představoval. A ono to fungovalo skvěle. Všechna ta přizpůsobování slov danému jazyku a asimilace mají svou logiku a důvody.

Každá manželka by se měla jmenovat v ložnici Of + jméno manžela nebo Marta. Zdraví vás velitel