Advokátka Hana Marvanová se angažuje v některých protikorupčních iniciativách, zároveň je jedním z autorů pracovní verze seznamu. Ten říká, které veřejné instituce budou mít právo podílet se přímo na volbě členů Rady České televize (ČT) a Rady Českého rozhlasu (ČRo).
Změna fungování ČT a ČRo |
Nyní členy rady volí Poslanecká sněmovna, nově by to měly být přímo parlamentní strany a politická hnutí a dalších zhruba dvacet veřejných institucí včetně odborů, církví nebo vysokých škol. Každá z institucí by do Rady ČT a Rady ČRo poslala vždy jednoho svého zástupce.
Změny Ministerstvo kultury plánuje a jejich finální podobu zatím nemá. Samotná novela hned několika mediálních zákonů by na vládu měla jít příští rok.
Proč by do výběru radních měly přímo vstupovat neziskové organizace, odbory nebo církve?
Ten smysl je koncepční. Jde o to, aby rady byly skutečně orgánem reprezentativně složeným ze zástupců veřejnosti. Dnes je model takový, že členy Rady ČT a Rady ČRo volí Poslanecká sněmovna. Jenže ta není bezprostřední orgán veřejnosti, ale orgán, při jehož rozhodování hraje roli dohoda politických stran. To způsobuje, že veřejnoprávní média i jejich ředitelé, které rady volí, jsou pod vlivem politických stran zastoupených ve Sněmovně. Veřejnoprávní média by přitom měla být nezávislá v tom smyslu, že nejsou ovládána politickými stranami přes radu, ale že jsou v ní zastoupeny určité skupiny, které jsou reprezentanty veřejných zájmů.
Dnes samozřejmě mohou různé organizace navrhovat do rady své zástupce, ale volí je Poslanecká sněmovna. Teď je to navrhováno tak, že by se vybrané instituce mohly přímo nominovat své zástupce. Proto by také rady měly být početnější, aby mohly být skutečně reprezentativním vzorkem různých zájmových skupin veřejnosti. Určitý vliv by měly mít i politické strany, ale menšinový. Nesmí tam chybět i další, důležité subjekty. Takže dojde k odpolitizování volby rad tak, aby veřejnoprávní média mohla sehrávat důležitou roli poskytovatele všestranných informací pro utváření názorů, aniž by třeba musela zohledňovat zájmy té které politické strany, která třeba má významné zastoupení v Poslanecké sněmovně.
Kritika současné podoby novelySoučasnou podobu novely kritizuje i mediální analytik a vysokoškolský pedagog Milan Šmíd. Ten je členem pracovní skupiny, jež se nad změnami schází. „V uvedené novele se plnil a plní jen jeden politický úkol – odpolitizovat mediální rady – aniž se řeší další a možná zásadnější problémy, a to nejen veřejnoprávního vysílání, ale celého systému vysílacích a nových médií,“ uvedl Šmíd ve svém příspěvku na webu Louc.cz. Podle něj mezi ty zásadní problémy patří „vymezení mantinelů pro veřejnou službu v labyrintu nových médií, specifikace nesmyslně stanovených kvót audiopopisů, přebujelá administrativa obsahové regulace (zkoumání a trestání objektivity) a odstranění celé řady paragrafů, které se na mediální legislativu za posledních dvacet let nabalily“. Podle Šmída novela neřeší ani financování a reformu koncesionářského poplatku. Přitom původně veřejnoprávní média o otevření této problematiky stála zejména kvůli sledování programuá přes internet. Jak Milan Šmíd dodal pro iDNES.cz, na pracovní skupině toto téma ale nikdo neotevřel. |
Jaký byl klíč k výběru těch stávajících dvaceti institucí?
Když jsme to probírali, vycházeli jsme z německého modelu. To znamená, že jsme si vytipovali jednotlivé oblasti, které by tam měly být zastoupeny při volbě členů rad. Hledali jsme různé významné názorové skupiny, které by zastupovaly názory veřejnosti. Třeba církve, odbory nebo různě zaměřené neziskové organizace.
Skutečně si myslíte, že v návrhu jste postihli významné názorové skupiny? Třeba v Syndikátů novinářů není z kolegů nikdo.
Jde o návrh a nástin řešení, ale za mě tento seznam není určitě definitivní a je naprosto předběžný. Jde o první pracovní verzi, nad kterou se povedou jednání. A nikdo rozhodně nechce nyní tento seznam uzavírat.
Je třeba jednat s různými zájmovými skupinami a zorientovat se v jednotlivých oblastech, tedy zjistit, kdo je vlastně reprezentantem dané entity. Proto bude svolána schůzka se zástupci zájmových skupin. Je totiž také důležité, aby vůbec zájmová skupina chtěla být zastoupena, zda má o to zájem.
Já mám třeba u Syndikátu novinářů jisté pochybnosti, protože jsem si vědoma, že to nemusí být třeba ten správný reprezentant. Třeba u FITES (Český filmový a televizní svaz) ale takové pochybnosti nemám. Řešili jsme i to, jak naložit s církvemi či protikorupčními organizacemi. Těch je řada a nemají žádné zastřešení, ale nemůže mít v seznamu zástupce každé z nich. U církví jsme debatovali, zda mají mít jen jedno zastoupení, či více, a zda máme oslovit třeba jen dvě největší nebo rovnou ekumenickou radu (společenství 11 křesťanských církví, pozn. red.). Kdo má být v seznamu, o tom se musí vést skutečně další jednání na půdě Ministerstva kultury.
Očekáváte, že debata kolem seznamu bude jiskřit? Pamatuji si, že návrhy kandidátů do rad někdy předkládaly i instituce, o kterých kromě volby členů rady nebylo jinak slyšet. Z toho usuzuji, že by mohl být přetlak zájemců o přímou volbu do Rady ČT nebo Rady ČRo.
Ano, ale organizace, která se chce na volbě podílet, by měla prokázat nějakou svoji historii, činnost, reprezentativnost v dané oblasti. To by mělo být předmětem prověření.
Myslíte si tedy, že seznam konkrétních institucí lze sestavit tak, aby přežil kritiku?
Dá se to. Kde je vůle, tam je řešení. Druhou věcí je, zda budou mít vůle poslanci, protože ti se novelou zbaví části kompetencí. Ale většina z nich včetně vlády slibovala, že budou volbu mediálních rad řešit, tak doufejme, že jim slib vydrží.
Každopádně debata kolem této záležitosti nemusí být úplně jednoduchá, ale mělo by se k ní přikročit, protože se už nekonečně dlouhou dobu mluví o politizování volby rady ČT a ČRo. Myslím, že zejména dnes, kdy dochází k nárůstu toho, že média patří několika dominantním vlastníkům, může dojít k omezování prezentace určitých názorů, a proto tu musí být veřejnoprávní média, která by měla mít vyšší míru kvality a rovnoprávnosti vyjadřování různých názorů, aby se k lidem dostaly různé informace a oni si mohli udělat svůj vlastní názor.
Myslíte si, že budou veřejné instituce schopny sehnat kompetentní nominanty? Když jsem sledovala poslední volbu členů rad, tak někteří kandidáti neměli ponětí o tom, jak rady fungují. Řada z nich tvrdila, že chce měnit obsah vysílání, ačkoliv do něj radní nesmějí zasahovat.
U Rady ČT a Rady ČRo nepůjde ani tak o vzdělání a kvalifikaci jako o to, aby v radách byly zastoupeny různé názory veřejnosti. A to ne podle klíče politické orientace. Politické strany budou mít při volbě sice své zastoupení, ale to bude menšinové a navíc zajistí, že bude jasně řečeno, koho do rady vyslaly strany a hnutí. A ne, že někdo bude formálně kandidátem nějakého spolku, ale ve skutečnosti jej přes něj do rady nastrčí politici.
Na druhé straně znovu říkám, že seznam je velmi předběžný, takže v žádném případě nebudu tvrdit, že tam musí být tato či tato instituce. To se ještě může změnit a je to předmětem debaty.
Co říkáte tomu, že ředitel ČT Petr Dvořák a ředitel ČRo Peter Duhan se proti novele postavili a ČT měla údajně návrh označit za legislativní paskvil?
Nebyla jsem u toho, když s tím nesouhlasili, a nevím, jak se jim návrh novely odprezentoval. Na druhou stranu tady může být asi nesouhlas toho, kdo je ve vedení instituce, jejíž fungování se má hodně změnit. Může v první fázi hájit status quo tak, aby fungování zůstalo beze změny. Myslím si ale, že argumentů pro změnu je hodně, a doufám, že pro změnu bude na politické scéně vůle.
To prostě není tak, že by to měl zablokovat případný nesouhlas generálního ředitele veřejnoprávní televize. To mu ani nepřísluší. Ředitel televize by měl spíš respektovat to, jak se pravidla upraví, a v rámci nich by měl fungovat a zajišťovat řádně vysílání, než aby vytvářel tlak, že změnu nechce. To je asi jako kdyby šéfové krajských nemocnic vyvíjeli tlak na to, že nechtějí upřesnit pravidla kontroly hospodaření. To si myslím, že jim nepřísluší a bylo by to i nevhodné.
