Vláda ANO a ČSSD v demisi vyhlásila nouzový stav kvůli vývoji epidemie 25. listopadu s účinností od půlnoci na 30 dní. Stav nouze bez prodloužení přestane platit o vánočních svátcích. Končící kabinet o prodloužení jeho trvání zatím nepožádal, budoucí vláda se vyjádří až poté, co ji v pátek v Lánech jmenuje prezident Miloš Zeman.
Výborný řekl, že otázku možného dalšího pokračování nouzového stavu v úterý otevřely poslanecké kluby koalice Spolu na společném jednání. „Tuto věc bude komunikovat vláda poté, co bude jmenována. Rozhodující slovo bude mít ministr zdravotnictví,“ uvedl Výborný.
Žádosti končící vlády ANO a ČSSD o prodloužení nouzového stavu při předchozích vlnách epidemie provázela většinou kritika stran, které vytvoří budoucí kabinet. Z iniciativy opozice se kvůli tomu začátkem roku sněmovní strany shodly na podobě pandemického zákona, který umožňuje řadu opatření proti covidu-19 provádět bez nouzového stavu. Strany se nyní shodují na nutnosti prodloužení účinnosti předpisu i po konci února, ale i na tom, že potřebuje úpravy.
V souvislosti s koronavirem byl nouzový stav poprvé vyhlášen loni 12. března, podruhé loni 5. října. Ve druhém případě po několika prodlouženích platil do 11. dubna. S případným prodloužením nouzového stavu musí vyslovit souhlas Sněmovna.
Co pandemický zákon?
Vliv na situaci bude mít také to, že ve středu Ústavní soud vyhlásí, jak rozhodl o návrhu na zrušení pandemického zákona, případně některých jeho částí. Podnět vzešel od skupiny 22 senátorů za STAN, Piráty a ODS. Zpochybňují jednak proceduru přijetí zákona, jednak některé jeho součásti, konkrétně jde o přiměřenost přijímaných opatření a způsob, jakým norma omezuje náhradu škody způsobené opatřeními.
Zákon umožňuje uzavírat obchody, služby a další provozy, omezovat volnočasové a hromadné akce a řeší také mechanismus odškodňování. Obecně poskytuje právní rámec k řešení pandemických situací mimo nouzový stav, který je určený pro nejtěžší období.
Podle senátorů však pandemický zákon v některých bodech paradoxně snižuje míru ochrany práv a svobod výrazněji než nouzový stav. „Nemůže být ústavně konformním přístupem, když standard ochrany práv a svobod je za stavu pandemické pohotovosti suspendován intenzivněji, než je tomu při nouzovém stavu,“ stojí v návrhu.
Vojtěch vydá vyhlášku o povinném očkování, nová vláda ji může změnit |
Senátoři navrhují zrušit zákon jako celek primárně kvůli zrychlené proceduře přijetí ve stavu legislativní nouze. Sněmovna schválila návrh zákona 18. února. O šest dní později vrátil Senát předlohu poslancům s pozměňovacími návrhy. O návrhu poté poslanci hlasovali 26. února, kdy ho schválili i se senátními úpravami. Ve stejný den zákon podepsal prezident a norma nabyla účinnosti 27. února.
Opozice přijetím pandemického zákona podmiňovala prodloužení nouzového stavu. Do návrhu prosadila například parlamentní kontrolu nebo pravidla soudního přezkumu mimořádných opatření k omezení šíření epidemie koronaviru.
Pokud by ústavní soudci nevyhověli návrhu na zrušení celého zákona, žádají senátoři provést dílčí škrty. Zákon podle nich omezuje náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními takovým způsobem, který není slučitelný s ústavním pořádkem.
Nechte se očkovat, vyzval Válek. Nemá být ale povinné, chce posílit PCR testy |
Jde především o ustanovení, které říká, že se právnickým a fyzickým osobám nahrazuje pouze „skutečná škoda“, a to jen pokud poškozený doloží, že se vzniku škody nedalo předejít nebo zabránit. Náhrada škody se dále snižuje o výši dotací, návratných finančních výpomocí a jiných podpor poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie.
„Výrazným způsobem tak snižují tak rozsah odpovědnosti státu za výkon veřejné moci bez toho, že by možnost k přijetí takovéto zákonné úpravy omezení práva na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci existovala na ústavněprávní úrovni,“ stojí v senátorském návrhu.
Následně senátoři navrhli vyškrtnout ze zákona ještě typologii mimořádných opatření, jako je například omezení veřejné dopravy, služeb, koupališť, hromadných akcí nebo vysokých škol. Žádají zrušit také horní hranici některých sankcí, které lze uložit za nedodržování konkrétních mimořádných opatření. Pohybují se ve stotisících až milionech korun.
