Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Vás dosavadní vlády nedokázaly peníze z EU využít v zájmu ČR?
Za 20 let jsme z Evropské unie obdrželi bilion korun. A tyto finance měly být vynaloženy na něco konkrétního, co mělo přispět k rozvoji naší země. Víme například, že se Česko rozhodlo podporovat cestovní ruch, takže jsme začali stavět rozhledny. Ale ty jsme nestavěli proto, aby tam jen tak stály, ale proto, aby tam chodilo víc turistů, kteří tam utratí peníze v restauracích, v hotelech i v dalších službách, což bude vytvářet nová pracovní místa. Ale my jsme dokázali vyhodnotit jen to, že tam ta rozhledna stojí. Zbytek posoudit neumíme, a to je málo.
Ale jak říkáte, v tomto případě tam jsou alespoň rozhledny.
To ano, ale uvedu další příklad. Kontrolovali jsme prostředky, které byly využity na podporu digitálního vzdělávání na základních školách a nižších stupních gymnázií. Alokujeme na to prostředky jednak z národních zdrojů, ale mimo jiné také z Evropské unie. V letech 2019 až 2021 to bylo 8,2 miliardy korun. Zjistili jsme, že peníze byly skutečně utraceny. Ale za co? Předpokládal bych, že by to mohly být notebooky, tablety, které v té době děti nutně potřebovaly kvůli pandemii covidu, protože probíhala online výuka na dálku. Ale to se nestalo. Peníze šly na vytvoření Portálu vzdělávání, který spravoval Národní pedagogický institut. Na něm jsou digitální vzdělávací zdroje, takže nejrůznější videa, prezentace a podobně.
Ale to je také důležité, nemyslíte?
To ano. Ale dodávám k tomu, že za zhruba šest miliard korun bylo vytvořeno zhruba 46 tisíc zdrojů a kontroloři NKÚ spočítali, že si 64 procent z nich nikdy žádný uživatel, tedy žádný vyučující nebo žák nezobrazil. Takže místo abychom nakoupili dětem tablety a vytvořili několik videí či prezentací o Žižkovi, Husovi nebo Komenském, tak je na portálu nadbytek prezentací, které učitelé nemají čas ani chuť a možná ani schopnosti procházet a vybírat z nich zdroj, který je nejvíce relevantní.
Takže jsou podle vás neefektivně využívány finanční zdroje, které má naše země k dispozici?
Přesně tak. Rád uvádím příklad z armády. Tam třeba vydávání výstroje funguje tak, že jsou jenom dvě výdejní místa v Česku. Vojáci tam přijedou a třeba zjistí, že tam nemají ponožky jejich velikosti. Takže zase odjedou pryč, bez ponožek. To je přece neefektivní systém. Kdyby třeba tuto činnost svěřili nějaké soukromé firmě, tak jim to přece bude ráda efektivně distribuovat, navíc za nízké finanční prostředky.
Takže největším pomyslným hanbářem v neefektivitě je ministerstvo obrany?
Nechci říkat, kdo je v tom nejhorší, ale zrovna na kontrolu na ministerstvu obrany jsem velmi pyšný. Když to řeknu s nadhledem: tato kontrola kontrolovala plnění opatření, která vyplývala z předchozích kontrol. A já tuhle kontrolu nazývám: Papír snese všechno. K nápravě se totiž zavázala všechna předchozí vedení ministerstev obrany. Schválila to vláda, uložila opatření, projednal to sněmovní kontrolní výbor a formálně to všechno vypadá v pořádku. A přitom my jsme přišli na to, že z jedenácti navrhovaných opatření nebyla čtyři splněna vůbec a další dvě jen částečně. Prostě věci se nenapravují tak, jak byly slíbené.
Pracuje tedy náš stát jen „naoko“?
Ano, tak bych to připustil. Samozřejmě žijeme v krásné zemi, máme pracovité lidi, ale nedokážeme si zpětně ani dopředu vyhodnotit, jaké strategické záležitosti jsou pro nás důležité. Ale víte: pořád jsem optimista. Jsem přesvědčený o tom, že máme potenciál dělat věci dobře a zlepšovat se v nich. Naučili jsme se například využívat na sto procent finance z Evropské unie. Ale ne vždy efektivně. Dostali jsme z EU bilion korun a teď je nejvyšší čas, abychom se na ten bilion podívali zblízka a začali si psát, v čem nám to pomohlo, v čem ne a kde nám to naopak uškodilo.
A proč je to důležité právě teď?
Teď se ustavuje nová Evropská komise, v pololetí příštího roku předloží plán financování nového programového období od roku 2027. A to se začne vyjednávat o tom, kolik peněz Česko dostane, a hlavně na co je dostaneme. My se často vymlouváme na Brusel a říkáme: v Bruselu nám to schválili takhle, tak co to po nás NKÚ vlastně chce? Ale položme tu otázku opačně. Budeme vědět, že dostaneme dalších extra 300, 400 nebo 500 miliard korun na sedm let. To jsou slušné peníze. Řekněme si sami, na co je dáme, aby se konkurenceschopnost České republiky výrazně zvýšila. Ano, na některé oblasti se nedostane. Je třeba pěkné, že z evropských peněz si platíme opravu chodníků v kdejaké obci. Jistě, obce vypadají pěkně. Ale pro konkurenceschopnost Česka znamená více třeba infrastruktura nebo výroba čipů.
Takže kam bychom měli podle vás evropské peníze investovat? Do výstavby dálnic?
V tom si myslím, že se blížíme i díky této vládě k nějakému finálnímu okamžiku dostavby dálniční sítě. Ale podle mě je klíčová například energetika, tedy výstavba jaderných elektráren nebo investice do solárních nebo větrných projektů. A podle mě potřebujeme ještě něco navíc. Něco jako české „Silicon Valley“. Jsme křižovatkou Evropy, všichni to k nám mají blízko. Navíc rádi jezdí do Prahy a rádi tady bydlí, máme dobré služby. Tak bychom si mohli říct, že tady vybudujeme skutečný vědecký a výzkumný hub, který by pro naši zemi znamenal opravdový posun.
Jaký je stav digitalizace státní správy? Kdo nebo co určuje harmonogram kontrol NKÚ? A jak si vedeme například ve srovnání s Polskem ve využívání finančních prostředků z EU? I na to odpovídal Miloslav Kala v Rozstřelu.
