Třeba nevládní nezisková Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) aktuálně hledá pro svou pobočku v Plzni posilu pro sociální práci s migranty. Působí také v Praze a Brně, kde poskytuje nejen sociální, ale i právní či vzdělávací pomoc. Cizincům se ve třech městech věnuje asi dvacítka pracovníků.
Loni organizace hospodařila se 21,6 miliony korun, největší část sumy získala z Evropského sociálního fondu a od ministerstva práce a sociálních věcí. Většině neziskovek pracujících s cizinci jde nejvíc peněz právě z těchto zdrojů.
Rozdíl mezi azylem a doplňkovou ochranou
Udělí úřady tomu, kdo prokáže, že byl ve své zemi pronásledován za uplatňování politických práv a svobod z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Uděluje se i z humanitárních důvodů. Na humanitární azyl není právní nárok a je čistě na uvážení ministerstva vnitra, komu jej udělí a z jakých důvodů. Dalším důvodem je sloučení s rodinným příslušníkem, kterému již byl azyl udělen.
U koho ministerstvo nezjistí v dostatečné míře azylové důvody, ale žadatel prokáže, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí, může mu být udělena doplňková ochrana. Na rozdíl od azylu udělována na dobu určitou a po této době je přezkoumáváno, zda trvají důvody, pro které byla udělena. V případě, že důvody trvají, je její platnost prodloužena. Může být udělena z důvodu sloučení s rodinným příslušníkem, kterému již byla doplňková ochrana udělena. |
Pracovníci OPU jako jedni z mála jezdí poskytovat právní pomoc přímo do zařízení pro zajištění uprchlíků v Bělé i v Zastávce u Brna.
„Snažíme se tam jezdit alespoň jednou za dva týdny. Uprchlíci často chtějí, abychom o nich dali vědět příbuzným, vysvětlujeme jim jejich situaci a možnosti. Snažíme se zjistit, proč žádají o azyl, pomáháme jim odeslat dokumentaci, pokud nějakou mají s sebou. Dále se často řeší opravné prostředky k rozhodnutí o deportaci a podobně. Teď jsme měli sbírku školních potřeb pro děti, které do zařízení rozvážíme,“ přiblížila vedoucí právního oddělení Hana Franková.
Velká část neziskových organizací se však nespecializuje přímo na uprchlíky, ale pracuje už s držiteli víz, povolení k pobytu či azylanty, třeba jako pražské sdružení InBáze, které loni pomohlo šesti tisícům z nich.
„Pomáháme s uzavíráním nájemních smluv, výměnou průkazů, poskytujeme dluhové poradenství, pomoc při zařizování a hledání bydlení a práce, komunikaci s úřadem práce. Můžeme také pomáhat v kontaktu se školou, učiteli, výchovnými poradci. Když nastane nějaký problém spočívající například v kulturních odlišnostech, můžeme zajistit asistenta, který ho ve škole pomůže vyřešit. Na tohle všechno je nás sedm a ne všichni mají plný úvazek,“ vyjmenovává vedoucí sociálně-právního oddělení Tomáš Verčimák.
Sdružení také organizuje volnočasové aktivity určené pro různé skupiny cizinců - děti, ženy či seniory. Mimo jiné u nich mohou také navštěvovat lekce češtiny či se účastnit pobytových táborů. Na všechny tyto aktivity má sdružení letos k dispozici 10,2 milionů korun. „Při výuce češtiny, tlumočení, pořádání akcí či doučování pro nás jsou velmi důležití dobrovolníci,“ dodává.
Kromě peněz z evropských grantů a z fondu sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí, tedy ze stejného balíku peněz, z nichž se provozují azylové domy či terénní pomoc bezdomovcům, zhruba milion a půl sami vydělají.
Se sumou 10 až 12 milionů hospodaří Společnost pro příležitosti mladých migrantů META, jejíž cílovou skupinou jsou cizinci, kteří v Česku plní povinnou školní docházku, a jejich rodiče. „Radíme jim i samotným učitelům, jak vzdělávat tyto děti, které neumějí česky a s nimiž se nedomluví, poskytujeme jim metodiky. Těm starším asistujeme při výběru vysoké školy či pomáháme s uznáním zahraničího vysokoškolského vzdělání,“ přiblížil vedoucí rozvoje Lukáš Radostný
Pomohou sestavit i životopis
Velký zájem o výuku češtiny, ale také angličtiny a předmětů povinné školní docházky registruje také Poradna pro integraci. V jejích pobočkách v Praze a Ústí nad Labem působí dohromady kolem 30 lidí. Využívá také síť dobrovolníků, mezi nimiž jsou zejména pedagogičtí absolventi.
„Pracujeme s cizinci, kteří už mají povolení k pobytu - azyl, dlouhodobá víza či doplňkovou ochranu. Poskytujeme právní pomoc, asistenci při sepisování žádostí na úřadech, pomoc se získáním sociálních dávek, sestavováním životopisu, pomáháme hledat práci, komunikujeme se zaměstnavateli, snažíme se, aby se osamostatnili, většina si tu práci najít chce a jsou rádi, když se zadaří,“ objasnila ředitelka organizace Monika Korábová.
Ročně hospodaří zhruba s 20 miliony korun, z nichž více než tři čtvrtiny putují právě z evropských fondů. Loni využilo jejich služby skoro 2 300 klientů. Pořádají také volnočasové aktivity pro rodiny s dětmi, příměstské tábory, festivaly či výlety, kde cizince seznamují s českými reáliemi.
„Financovanost těchto služeb neposkytuje žádnou stabilitu, jsme schopní dělat program maximálně na rok dopředu, závisíme na grantech z EU,“ připustila ředitelka s tím, že některé služby organizace v poslední době musela omezit a momentálně čeká na nové výzvy k podání žádosti o grant.
Organizace člověk v tísniMigrantům v ČR aktuálně pomoc neposkytuje, ale účastní se mise přímo v Sýrii a Iráku, nově od září ve spolupráci s místními organizacemi v Makedonii a Srbsku. Po cestě přes Makedonii a Srbsko distribuují její pracovníci uprchlíkům potraviny a vodu. Ve spolupráci s organizací La Strada působí preventivně a radí lidem za účelem toho, aby se nestali oběťmi pašeráckých gangů. S další organizací budou pracovníci Člověka v tísni poskytovat psycho-sociální pomoc lidem, kteří před cestou zažili nějaké trauma, či organizovat aktivity pro děti, aby na tato traumata nemyslely. |
