Vladimír Patera je téměř nevidomý a vlastní průkaz ZTP/P, který ho opravňuje k cestování hromadnou dopravou zdarma. Přesto na jeho jméno pražský dopravní podnik evidoval 15 pokut za jízdu načerno.
Pokuty, o nichž zdravotně postižený muž neměl ani tušení, vedly po letech k nařízení exekucí. Paterovy námitky proti nim soudy odmítly s vysvětlením, že je měl podat již dříve. Loni v listopadu se ale Patery zastal Ústavní soud, který vyhověl jeho stížnosti na jednu z exekucí (čtěte zde).
Závěr soudu Pateru povzbudil. Dopravní podnik se totiž poté rozhodl, že podá návrh na zastavení i dalších exekučních řízení. „Dne 3. 2. 2017 DPP obdržel přípis od výše uvedené advokátní kanceláře (AK Brož Sokol Novák, pozn. red.), z kterého vyplývá, že všechna exekuční řízení vedená vůči panu Paterovi byla na základě této skutečnosti zastavena,“ potvrdila Aneta Řehková z tiskového oddělení dopravního podniku.
Kdo uhradí náklady? Dopravní podnik váhá
Samotné zastavení exekucí je sice pro Pateru dobrá zpráva, problémy ale zůstaly. Mažou se totiž jen pokuty, nikoli náklady na exekuční mašinérii, která měla pohledávky vymoci. „Pokuta samotná je, dejme tomu, částka 200 korun, ale exekuce jsou ve výši 10 až 15 tisíc. Některé exekuce jsou za deset a půl a některá je také za 15 tisíc,“ vysvětluje Patera. Odhaduje, že kdyby měl zaplatit veškeré náklady, dosáhla by celková částka zhruba 200 tisíc.
Dopravní podnik sice podal návrh na zastavení dalších exekučních řízení proti Paterovi, zatím se ale ještě nerozhodl, zda exekuční náklady uhradí, nebo ne. „Problematika veškerých nákladů řízení je zatím v řešení, více informací v současné době nejsme schopni poskytnout,“ uvedla k tomu mluvčí Řehková.
V případu, o kterém rozhodl Ústavní soud, musí náklady exekuce i řízení platit právě dopravní podnik. Redakci iDNES.cz to potvrdil i mluvčí Exekutorské komory Petr Vorlíček. „Náklady exekučního řízení ponese ten, kdo zavinil zastavení exekuce - to je v tomto případě pravděpodobně oprávněný, což může být dopravní podnik či některý z jeho právních nástupců,“ sdělil.
Soudní exekutor Juraj Podkonický ale náklady na exekuci - přinejmenším u některých případů - chce nadále po Paterovi. Kvůli nejčerstvější z exekucí, o které se Patera dozvěděl teprve loni, požaduje po těžce zdravotně postiženém muži 7 865 korun. Z této částky tvoří 3 000 korun minimální odměna exekutora, 3 500 korun náhrada hotových výdajů a zbylých 1 365 korun je daň. „Exekutor dal už teď najevo, že nález Ústavního soudu (ÚS) se ho úplně netýká,“ říká Patera.
Podkonický se k tomu nevyjádřil, po pracovnici svého úřadu vzkázal, že je vázán mlčenlivostí. V jeho usnesení z 10. ledna se píše, že nález ÚS „je třeba považovat za nepřiléhavý“. Podkonický v něm tvrdí, že náklady musí hradit Patera, protože to byl podle něj on, kdo pochybil. Proti pokutám se totiž nebránil, zatímco dopravní podnik podal návrh na exekuci v dobré víře. „Jednou z hlavních zásad právního státu a celého procesního práva je klasická římská zásada Vigilantibus iura scripta sunt (právo patří bdělým, nechť každý střeží svá práva, pozn. red.),“ odůvodnil Podkonický usnesení.
Patera se ale proti pokutám a pohledávkám včas bránit nemohl. Vůbec o nich totiž nevěděl. Jak upozornil jeho právní zástupce Miroslav Jirák, z patnácti původních exekucí nejsou všechny ve stejném stádiu řízení, soud navíc některé z nich pospojoval do celků a řeší je společně. Při vymáhání pokut se nejprve koná nalézací řízení, po něm následuje řízení exekuční.
„O uplatňování nároků ze strany dopravního podniku se můj klient dozvěděl teprve v rámci exekučního řízení. O nalézacím řízení neměl žádné informace. Byl v něm zastupován opatrovníky (justičními čekateli), kteří byli nečinní,“ vysvětluje Jirák, jak mohly případy podivných pokut zajít tak daleko. Obvodní soud pro Prahu 5 a později i Městský soud v Praze rozhodly, že v exekučním řízení je už na námitky pozdě a Paterův návrh na zastavení exekuce zamítly.
Nevidomý má jízdu zdarma, nemohl jet načerno
Až zmíněný Ústavní soud o jednom z případů nesmyslných pokut rozhodl, že soudy nepostupovaly správně. „Nastala tak zcela absurdní situace, kdy je proti stěžovateli vedeno exekuční řízení, ačkoliv si soudy byly a být musely plně vědomy toho, že stěžovatel žádnou svoji právní povinnost nejen neporušil, nýbrž ani porušit nemohl (!),“ konstatovali soudci ÚS ve svém rozhodnutí z loňského listopadu.
Jak vůbec mohly Paterovi vzniknout pokuty za jízdu po Praze načerno, není úplně jasné. Nevidomý muž se domnívá, že v prvním případě někdo zneužil jeho ztracený rodný list. Údaje z něj získané pak nejspíš revizoři přepisovali na další pokutové bloky.
„Při nahlížení do spisů jsme dohledali jen jedno hlášení revizora, dle kterého měl cestující nechat časovou jízdenku doma. Bylo by zcela nelogické, aby toto uváděl pan Patera, který měl průkaz ZTP/P,“ uvádí jeho právní zástupce Jirák. Držitelem tohoto průkazu je Patera již od roku 1994.
