Lidé žijí v panice a k lékaři mohou přijít pozdě, varuje neurochirurg Beneš

Přestože neléčí viry, ale mozkové nádory, i na jeho obor současná pandemie dolehla. „Lidé žijí v panice a strachu. Kvůli tomu k nám někteří pacienti přijdou později, než by měli,“ říká po Skypu přední světový neurochirurg Vladimír Beneš.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Je to další hlas z mnoha. Čím dál víc lékařů trápí, že se kvůli koronaviru zapomíná na ostatní nemoci. 

„Protože se nemá vycházet, pacienti své problémy zlehčují nebo úplně ignorují. Zbytná procházka pro ně najednou je ta k lékaři. To je ve výsledku může ohrozit na životě víc než koronavirus,“ prohlašuje Vladimír Beneš, známý neurochirurg z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. 

Koronavirus v Česku

„Pokud má člověk opravdu potíže, tak se k nám samozřejmě dostane. Problém je u těch, kde příznaky nejsou tak velké. Dám vám příklad: tranzitorní ischemická ataka, tedy příznak toho, že přijde velká mrtvice. Je to krátkodobé ochrnutí jednostranných končetin, které se během pár minut může upravit. Věřím, že teď s tím dost lidí k lékaři nepůjde, protože jsou po příhodě zase v pořádku. Ale nejsou.“

Mé cesty do hlubin mozku

Novinář a šéfredaktor čtvrtečního Magazínu DNES Martin Moravec hovorům s Vladimírem Benešem věnoval celou knihu.

Problém koronaviru nezlehčuje, ale současná omezení jsou z jeho pohledu příliš velká. „Kde se vir rozšíří, jako třeba v Pádské nížině na severu Itálie, v Číně nebo v New Yorku, tam se chová jako požár. Ohrožená skupina je opravdu ohrožená, protože onemocnění přesáhne kapacitu zdravotnického systému. Ale tam, kde se vir udrží na uzdě, jako třeba u nás, ho zdravotnický systém vcelku snadno zvládne,“ říká. 

„Měli bychom se co nejdříve vrátit k normálnímu životu. Nejen ve zdravotnictví, ale v celé společnosti. Zažíváme dobu, kdy je vždy něco za něco. A je otázka, jestli cena za krizi, která se teď rozpoutá, nebude větší než ta za koronavirus.“

Do kritiky současných opatření se pouští řada předních lékařů. Ovšem jsou to neurochirurgové, kardiochirurgové, onkologové… Čili sice odborníci, ale bez epidemiologického vzdělání. 

„Jistě, pro epidemiology je teď zlatá éra. Konečně doba, kdy mohou ukázat, že něco umí. A oni umí, nic proti tomu,“ uznává Vladimír Beneš. „Ale je třeba brát věci v širší perspektivě. Dělají dobrou práci, ale je otázka, jestli u adekvátní nemoci. Nevím, jestli by nebylo lepší stanovit silná omezení jen pro lidi 65 plus. U mladých tahle nemoc nebezpečná není a u dětí už vůbec ne. Mnohé zákazy pro mě proto zůstávají nevysvětlitelné. Při chřipce taky žijeme normálně a ani si nevšimneme, že proběhne epidemie, která má ve výsledku mnohem víc nemocných.“

Stejně jako celý svět sleduje i neurochirurg Beneš čísla nakažených a zemřelých. „Ale dostáváme čísla, která nejsou moc vypovídající,“ tvrdí. „Uvádí se, že zemřel s covidem. Ne na covid, ale s ním. A mě by zajímal rozbor zemřelých. Jestli to nejsou lidi, kteří by zemřeli za čtrnáct dní stejně. Asi většinou jsou. Nebezpečný ten virus určitě je – když je koncentrovaný na jednom místě a vymkne se zdravotnickému systému. Ale u nás je teď zhruba čtyři sta hospitalizovaných. To je jedna okresní nemocnice. A kvůli tomu je omezeno celé ostatní zdravotnictví a celý život společnosti.“

Vladimír Beneš je znám pro své přímé názory. Říká, že už si je ve svém věku 66 let může dovolit. Ostatně je na konci loňského roku sepsal v knize Mé cesty do hlubin mozku, která se v krátké době dočkala už dvou dotisků. Na rozdíl od mnoha kolegů, ekonomů či politiků ovšem v otázce koronaviru není přehnaně kritický vůči vládě a konkrétně ani vůči ministerstvu zdravotnictví. 

„Pochválil bych je za snahu a aktivitu. Rozhodli se nemoci čelit, a to dělají. V hektické době, kdy je populace vystrašená, konají práci odpovídající tomu, k čemu se rozhodli. Ovšem zda se na začátku rozhodli správně a zda nebyly jiné cesty, to je otázka.“

Vše o koronaviru

Speciální příloha iDNES.cz.

• příznaky nemoci
• zpravodajství a rozhovory
• kontakty a pomoc

Vladimír Beneš patří mezi sto nejvýznamnějších neurochirurgů světa. Navštívil stovky kongresů i nemocnic, a tak se mnohdy nablízko setkal s prací Světové zdravotnické organizace (WHO), která teď schytává kritiku za pomalost i za to, že se podbízí Číně. „Můj názor na ni je jako na jakoukoliv ohromnou byrokratickou instituci. Celkem logicky reaguje pomalu. Slouží spíš jako zdroj informací, ne jako institut, který by měl něco řídit. Čili vyčítat někomu, že neudělal něco, čeho ani není schopen, mi nepřijde fér. Ano, Číně vycházeli poslední dobou velmi vstříc. Ale na druhou stranu je to sedmina celé populace, tak je to logické,“ vysvětluje.

Beneš při rozhovoru po Skypu sedí ve své kanceláři. Ale sedět v ní bude už jen pár dní, po téměř 23 letech totiž právě opouští funkci přednosty neurochirurgie. V tichosti, plánovaně a dobrovolně.  Kvůli věku a právě těm 23 letům v pozici šéfa. „Trochu mě mrzí, že to nemělo tu patřičnou úroveň s děkovačkami,“ říká v legraci. Místo předal svému dosavadnímu zástupci Davidu Netukovi. 

„Šli jsme společně k řediteli, ten mi poděkoval a Davida uvedl do funkce. Chudák má teď na hrbu všechny starosti s koronavirem. Já operuji dál a jsem teď takové libero. Jsem vlastně v ohrožené věkové skupině, takže bych se moc neměl pohybovat mezi lidmi, a do nemocnice proto chodím, jen když mám nějaký zákrok. Prvně v životě se díky tomu vyspím.“