„Ve skladech už máme nachystané pytle, které v případě potřeby naplníme pískem. A samozřejmě máme připravené čerpadla,“ říká Svatopluk Němeček, ředitel Bohumínské městské nemocnice, která byla před sedmadvacti lety zčásti zaplavená a evakuovaná.
Zapnuté služební mobilní telefony teď musí mít až do pondělního rána všichni vedoucí pracovníci, včetně primářů, řady nemocnic. „Musíme být připraveni kdykoli včetně víkendu přijet do práce,“ shodují se Jozef Macko a Petr Kavalec, náměstci pro léčebnou péči nemocnic ve Zlíně a v Uherském Hradišti.
„Naše nemocnice byla v roce 1997 celá pod vodou. Pacienty jsme i s pomocí vojenských nákladních aut rozvezli do okolních zařízení,“ vzpomíná Petr Kavalec.
Pytlování písku na hráze i modlitby. Morava se připravuje na další záplavy |
V pohotovosti už jsou – a budou nejméně do pondělí – také údržbáři. „O víkendu bude pět lidí z technického úseku připraveno kdykoli přijet a likvidovat vodu ze zatopených objektů,“ říká mluvčí Městské nemocnice Ostrava Andrea Vojkovská.
Nemocnice pomohou lidem v nouzi
Nemocnice v Krnově a Jeseníku, kde má pršet nejvíc, jsou připravené poskytnout svá lůžka lidem, kteří to budou nutně potřebovat například kvůli přerušení dopravy či zničení obytné budovy.
„Naše nemocnice je součástí krizového plánu města. V případě potřeby budeme schopni během několika hodin uvolnit až 50 lůžek z nejméně zaplněných oddělení a připravit je pro evakuované obyvatele města,“ líčí ředitel krnovské nemocnice Ladislav Václavec.
Také Nemocnice AGEL Jeseník, která se nachází v potenciálně ohrožené záplavové oblasti, se připravuje na možné komplikace. „Naši zdravotníci se aktuálně soustředí na zajištění kontinuity zdravotní péče pro případ, že by počasí ztížilo dopravu v regionu a pacienti i zdravotníci měli omezený přístup do nemocnice. Počítáme například s možností, že prodloužíme hospitalizaci pacientům, kteří vyžadující pravidelnou dialýzu. Eliminovalo by se tím riziko přerušení léčby,“ vysvětluje mluvčí Agelu Radka Miloševská.
OBRAZEM: Zpustošená Morava, tank na mostě. Ožívají vzpomínky na povodně |
Většina lékařů i řada dalších zdravotníků má v živé paměti záplavy z roku 1997. A shodně doufají, že se situace nebude opakovat.
„Krnov byl tehdy z velké části pod vodou. Naše nemocnice sice ne, i když je blízko řeky, ale řada kolegů se tehdy nemohla dostat z práce nebo naopak do ní. Zůstal jsem tehdy sloužit na chirurgii tři dny v kuse. A když jsem se pak šel konečně vyspat domů, vzal jsem k sobě na noc kolegu Ivo Šenkyříka, který kvůli vodě nemohl dojet do Opavy. Abychom usnuli, vypili jsme víno, a ráno šli znovu do práce,“ líčí současný šéf krnovské nemocnice Ladislav Václavec s tím, že stejně na tom tehdy byla řada zaměstnanců.
To potvrzuje i staniční setra z krnovské chirurgie Lenka Konečná, která pracuje v nemocnici už 44 let. „Měla jsem mít volno, ale bylo mi jasné, že mě budou potřebovat. Kvůli zaplaveným silnicím se tehdy spousta lidí nemohla do práce dostat. I já jsem v gumákách a pláštěnce brodila dovnitř oklikou. Kdo tam byl a mohl, zůstával tehdy v nemocnici 12 až 16 hodin, někdo i déle, podle potřeby a možností střídání, abychom se postarali o pacienty,“ popisuje Konečná.
Lidé byli zoufalí, vzpomíná zdravotnice
Do nemocnice tehdy přivážel vrtulník i zhroucené lidi, kterým voda zaplavila dům a málem přišli i o život. „Jako dnes si pamatuji na ženu, která plakala, že jí nezbylo nic, ani fotografie. Zoufala si, že ze zničeného domu si nestihla vzít ani zubní protézu,“ líčí zdravotnice. „Ale také si vybavuji, že panovala úžasná atmosféra solidarity. Všichni situaci chápali, byli vstřícní. Hasiči nebo vojáci přiváželi zásoby balené vody a další potřeby,“ dodává.
Lenka Konečná stejně jako další lidé z oblastí, kterým hrozí záplavy, mají strach, že by se mohla situace opakovat. Ale zároveň doufají, že k tomu nedojde.
Víc než jedovatý metanol zabíjely v Česku jen záplavy v roce 1997 |
„Myslím, že zkušenosti z roku 1997 nás poučily. Od té doby se zprůchodnila koryta mnoha řek a potoků, jsme na situaci lépe připraveni. Škoda ale, že dodnes není hotová přehrada Nové Heřminovy, která má chránit Krnov,“ dodává Ladislav Václavec.
I Svatopluk Němeček, šéf nemocnice v Bohumíně – město bylo tehdy také z velké části pod vodou – doufá, že situace se opakovat nebude. „Tehdy nezpůsobily největší problém deště, ale to, že Povodí Odry se bálo protržení hráze u přeplněné přehrady Šance a najednou upustilo velké množství vody. Ve městě během hodiny přibylo 1,5 metru vody. Část pacientů nemocnice jsme museli evakuovat,“ vzpomíná Němeček.
Doufá, že tentokrát se nic takového nestane. „Navíc od tehdejších záplav se udělala kus práce na protipovodňových opatřeních. Zvýšily se valy podél řeky Odry a celý integrovaný záchranný systém je dnes úplně někde jinde. Jsme mnohem lépe připraveni,“ míní Němeček.
Nemocnice pod vodou
O tom je přesvědčený i zástupce primáře chirurgického oddělení a náměstek pro léčebně preventivní péči v Uherskohradišťské nemocnici Petr Kavalec. „Tehdy byla pod vodou a musela se evakuovat celá nemocnice se šesti sty lůžky. Poslední pacienty rozváželi do Zlína a okolích nemocnic vojáci v nákladních autech. Někteří zdravotníci z akutních oborů v blízkých nemocnicích vypomáhali, ostatní začali po pár dnech uklízet,“ vzpomíná.
Povodně 1997: Úplné dno sil. Tak vzpomínají hasiči na ničivé záplavy |
Teď má, stejně jako další vedoucí pracovníci nemocnice, pohotovost a v případě potřeby musí přijít okamžitě do práce i o víkendu. Ale věří, že nemocnice přívaly deště zvládne lépe než v roce 1997. „Povodí Moravy od té doby zregulovalo řeku, zvedlo břehy a celkově se udělala řada opatření. Proto doufám, že by nás ani stoletá voda neměla ohrozit,“ dodává Kavalec.
V totéž věří také primář novorozeneckého oddělení a náměstek pro léčebnou péči Baťovy nemocnice ve Zlíně Jozef Macko. „Naše nemocnice tehdy pod vodou nebyla, ale po cestě jí protékala voda z bahnem z lesnatého kopce. I tak jsme přijímali pacienty z okolí. Na naše oddělení přivezli asi devět matek s novorozenci z Uherskohradišťské nemocnice. Protože silně pršelo, parkovaly sanitky přímo u vstupních dveří,“ líčí Macko, který stejně jako další kolegové zůstal v práci několik dní.
„Lidé, kteří tehdy přišli o všechno, se bojí, aby se to neopakovalo. Jsem také v pohotovosti, ale předpokládám, že chod nemocnice ohrožený nebude,“ dodává lékař.
