Od července je třídenní marodění zdarma pasé a lidé už od prvního dne nemoci dostanou 60 procent svojí mzdy. Podle odborářů byla karenční doba nespravedlivá, brala lidem peníze a nutila je nemoci přecházet.
A čísla nejnovějšího výzkumu ukazují, že to tak možná opravdu je. 35 procent lidí oslovených výzkumníky totiž uvedlo, že přechází prakticky všechny nemoci, protože si to nemohou z finančních důvodů dovolit.
Více než 44 procent tázaných jde pak stonat, pokud už je jim opravdu špatně. Výzkum ukazuje, že zatímco lidé z kanceláří přecházejí spíš malá nachlazení, takzvané modré límečky, tedy dělníci, lidé pracující venku, manuálně, i v továrně, každou nemoc skoro v polovině případů, nejvíce starší lidé. „To nejspíš souvisí s faktem, že už mají děti, a tudíž tlak na vyšší příjem je silnější,“ vysvětluje výzkumník a sociolog společnosti Behavio Vojtěch Prokeš.
V průměru přichází do práce nachlazený nebo když mu není subjektivně dobře každý z nás téměř třikrát ročně. Nejčastěji se k tomu lidé uchylují kvůli penězům. Za povšimnutí ale stojí, že přes 40 procent zaměstnanců tvrdí, že v tom nechtějí kolegy takzvaně „nechat“. Přitom loajálnější jsou lidé z kanceláří, přesněji ženy mezi 18 až 34 lety.
Konec karenční doby. Zaměstnavatelé opět platí nemocenskou už od prvního dne |
„Myslím, že je to charakterem práce. V kancelářích se častěji pracuje v týmech, lidé jsou méně nahraditelní ze dne na den. Potřebují dodělat něco, na co čekají další kolegové,“ odhaduje důvod Prokeš a dodává, že to jistě souvisí i s financemi, neboť lidé dělnických profesí si neschopenku nemohou dovolit.
Zajímavé také je, že pět procent lidí uvedlo, že přecházet nemoci je nutí jejich vlastní šéf.
Češi prý nejsou simulanti
Když už nemocný kolega ale v práci je, mnohem lépe to podle dat výzkumu snášejí dělnické profese, uvedla to více než polovina z nich. Naopak mnohem citlivěji to vnímají hlavně mladí lidé z kanceláří. Více než 43 procent respondentů si myslí, že nemocní lidé by měli zůstat doma.
Významným aspektem pracovní pohody a následně i zdravotních potíží lidí je ale i zájem šéfa o jejich zdraví. Data jasně ukazují, že český šéf se podle zaměstnanců buď vůbec nezajímá nebo jen neformálně při běžné konverzaci. Mnohem častěji nezájem nadřízeného uváděly dělnické profese, odpovědělo tak 63 procent z nich, nejvíc lidé ve věku mezi 45 a 54 lety. „Pro motivaci zaměstnanců ale mají šéfové klíčovou roli,“ říká Prokeš.
Aby byli lidé motivovanější, v lepší pohodě, což následně souvisí i s jejich zdravím, potřebovali by podle Prokeše od nadřízeného víc upřímně pochválit. „Chválit tak, aby mu podřízení věřili a získávali pocit, že mají pro svou firmu přínos. Je třeba, aby se šéfové starali o to, co jim je, co řeší a dobře odhadli míru osobní angažovanosti. V tom jako Češi hodně selháváme,“ míní výzkumník.
Do lázní za padesát tisíc nebo zadarmo. Víte, kdy máte nárok? |
Podle něj je mnoho lidí na šéfovských pozicích spíš odborníkem, který byl do manažerské pozice povýšen, ale nezvládá tolik vést svoje lidi. „Ale ani o šéfy se nikdo nestará, aby tyto schopnosti měli,“ doplňuje Prokeš, který svoje tvrzení opírá i o jiný výzkum, z něhož vyšlo najevo, že až čtvrtina lidí není v práci vůbec chválená.
„Je to ohromné množství a souvisí to se spokojeností i výkonem,“ doplňuje Prokeš. „Z velkého výzkumu o spokojenosti zaměstnanců v práci víme, že pouze třináct procent českých zaměstnanců je ze své práce nadšených. Firmy přitom táhnou právě srdcaři.“
Dubnový výzkum ale zaznamenal ještě jeden zajímavý fenomén. Češi nemoci nesimulují. „Marod se hodí“ jen pět procent zaměstnanců, tvrdí analýza. A je jedno, jestli jde o dělnické profese, bílé límečky, ženy či muže, roli nehraje ani věk.
„Tady bych byl ovšem opatrný, jde o deklaraci lidí. Myslím, že číslo nebude úplně špatně, zároveň však ti lidé mají problém tyhle věci přiznávat, to víme zase z jiných výzkumů. Kdybych měl za něco dávat ruku do ohně, řekl bych, že číslo bude o něco vyšší,“ uzavírá Prokeš.
Karenční dobu zavedl před deseti lety kabinet Mirka Topolánka, aby zabránil předstírání nemocí. Tehdejší data ukázala efekt okamžitě. Z dvou milionů neschopenek si jich o rok později vzali Češi o osm set tisíc méně.
