„Zatím jsem zvládla navlékat si ponožky jednou rukou. Koukejte,“ předvádí sedmnáctiletá dívka trik. Trvá to snad minutu. Prsty jediné ruky nasouká do ponožky a navlékne na chodidlo. A vytáhne. „S tkaničkami to je horší. Musím použít zuby, je to fakt akrobatický výkon.“
Možná poprvé po dlouhé době se usměje. Dlouho k tomu neměla důvod. 29. srpna jela se svojí mámou, bratrem a tetou z Prahy do Ústí nad Labem. Na dálnici D8 u obce Zlosyň narazili do kamionu, který před nimi prudce zabrzdil. Náklaďáku před ním totiž praskla pneumatika.
„Věděla jsem, že to nedobrzdím. V té vteřině jsem přemýšlela, kam to napálit, abych nezabila lidi v jiném autě. Zkusila jsem to do uličky mezi autem a kamionem. Chybělo pár centimetrů,“ popisuje Nelina maminka Julie.
Roh kamionu doslova svlékl karoserii osobního auta na místě spolujezdce. Všichni kromě Nely jako zázrakem vyvázli jen s oděrkami.
„Otevřela jsem oči a říkala si – dobrý, žiju. A pak jsem uviděla, že nemám ruku. Překvapivě tehdy to nebolelo. Víc mě vyděsil zoufalý křik mámy,“ vybavuje si Nela.
Prasklá pneumatika způsobila vážnou nehodu na D8, z osobáku zbyl jen šrot |
Těžce zraněné dívce poskytla první pomoc lékařka, která shodou okolností projížděla okolo. Ránu jí zaškrtila popruhem od kabelky. Nela však utrpěla ještě tržnou ránu na hlavě, řezné rány od ostrých kusů karoserie, měla pohmožděné plíce a natrženou slezinu a též popáleniny na boku. V Motole, kam ji transportovali vrtulníkem, ji uvedli do umělého spánku. Když se z něj probudila, zjistila, že ruku už vrátit nepůjde. Byla doslova utržená a sebelepší chirurg by to nesvedl.
„Úplně první myšlenka byla, jestli mě teď ještě bude někdo chtít,“ přiznává Nela. Vhrnou se jí slzy do očí. „Kdo tě bude milovat, bude tě chtít takovou, jaká jsi, i když nemáš ruku,“ chlácholí ji otec David Charchoň.
Na stole leží krabičky s léky. „Je jich 18 na každý den. Už jsem jejich počet stáhla z 27,“ spočítá je Nela za mě. Jsou mezi nimi i morfiové kapky. Na bolest. Je po nich oblbnutá a utlumená. Neobejde se bez nich. Proto mluví tiše, jakoby zpomaleně.
Ruka za 1,7 milionu
Ještě před třemi měsíci přitom šlo o dívku plnou elánu a energie. Studovala obchodní akademii se zaměřením na jazyky. Sportovala. Závodně provozovala cheerleading (roztleskávání), což je aktivita nedávno uznaná jako olympijský sport. Ale potřebujete k němu obě ruce. A hlavně rovnováhu. Ta nyní Nele chybí. Chybějící ruka a ztracená váha na jedné straně těla vychyluje její páteř do boku, což se projevuje bolestí zad.
Jedinou šancí, aby se Nela plně vrátila do života, je pro ni bionická ruka. Jde o robotickou paži, která snímá elektrodami impulzy z nervů. Rukou tak lze dělat velkou část činností, byť všechny funkce nezastane. Skrze charitativní platformu Znesnáze se lidé Nele skládají na nákup bionické ruky. Stojí 1,7 milionu korun.
Dívka žije se vzácným syndromem, hrozí jí nádory. Pomoci může sbírka |
„Bohužel pojišťovna na to nepřispívá. Dcera by musela přijít o obě ruce, aby jí to zaplatili,“ líčí Nelina maminka Julie. Sama rodina je smířená, že aby dcera bionickou ruku získala, bude se sama muset na jejím nákupu finančně podílet. „No tak se prostě zadlužíme,“ odmítá otec David myšlenky, že by snad peníze nesehnali.
Sama Nela se zatím pokouší na budoucnost nemyslet a učit se všechny činnosti od začátku. Jde to těžce. Například obyčejný podpis nebo psaní. Levá ruka, ta dříve podružná, nyní musí převzít všechny úkoly. Znamená to přestat myslet jako pravák, což je trošku souboj mozkových hemisfér.
„Chci se třeba natáhnout pro hrnek a podvědomě to udělám tou ztracenou rukou. Až pak mozku dojde, že musím levou,“ popisuje Nela. Třebaže se její představy o budoucnosti rozsypaly, jediného snu o budoucím povolání se nevzdala. Chce být make-up artistka. „Možná první jednoruká na světě,“ usměje se.
