Sporným je podle Nejvyššího soudu odstavec 11 paragrafu 37 zákona o archivnictví. Díky němu měli badatelé volný přístup k údajům komunistických lidových či vojenských soudů a prokuratur, bezpečnostních složek či archiválií vzniklých z činnosti orgánů německé okupační správy v letech 1938 až 1945.
Pokud by odstavec jedenáct ze zákona zmizel, museli by badatelé požádat o souhlas všechny lidi, kterých se dokumenty týkají a jsou stále naživu.
"My v Post Bellum se staneme slepí. Novináři a dokumentaristé zajímající se o osudy kohokoliv před rokem 1989, zvláště, bude-li se týkat něčeho jenom trochu nepříjemného, žádný souhlas nedostanou," uvedl ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Změna by navíc přidělala velkou práci archivářům. Bylo by třeba dohledat, kdo z lidí zmiňovaných v archiváliích je naživu, a kdo už zemřel.
Nejvyšší soud argumentuje tím, že dochází k "disproporci" mezi zákony o archivnictví a zákonu o zpřístupnění svazků StB. "Citlivé osobní údaje ve spisech o agentech a spolupracovnících StB jsou chráněny více než osobní údaje ve svazcích vzniklých činností bývalé StB, tedy může docházet ke zveřejnění údajů osob, které se jako osoby pronásledované dostaly do spisového materiálu," uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.
K návrhu se nejvyšší soud dostal přes dovolání muže, který požaduje 300 tisíc korun za to, že se prostřednictvím České televize dostaly na veřejnost jeho údaje ze svazku StB. Nižší soudy jeho požadavek zamítly a on si podal dovolání.
V něm mimo jiné žádá zrušení podle něj sporného odstavce. Podle něj je "právo na ochranu citlivých osobních údajů nepoměrně vyšší než význam sledovaného legitimního zájmu, jímž je informování veřejnosti".
