Pannwitzova zpráva, která nebyla v Česku dosud publikována, vyvrací mnohé mýty o tom, jak se Češi chovali za nacistické okupace. A nacista Pannwitz v ní bezděčně vyjadřuje obdiv ženám, které pomáhaly parašutistům.
"V nejednom případě jsou nositeli ilegální činnosti manželky odbojářů. Jde o fanatické Češky, které se s vášnivou zavilostí věnovaly péči o atentátníky," píše Pannwitz vůdci Třetí říše Adolfu Hitlerovi.
O Marii Moravcové, u níž se Gabčík s Kubišem ukrývali, Pannwitz říká, že "na sebe vzala tu největší námahu, aby byl úkol atentátníků doveden k úspěchu". Moravcová podle archiváře Vojtěcha Šusteka parašutistům sháněla potravinové lístky, vařila, hledala úkryty a dělala i spojku. To vše s vědomím hrozícího trestu smrti.
Obdobně Pannwitz hodnotí rodinu Liboslavy Fafkové a přidává se k němu i šéf pražského gestapa Hans Geschke: "Většina těch, kteří atentátníkům pomáhali, projevuje vysloveně český, šovinistický a protiněmecký postoj, který je zvlášť výrazný u žen a je následkem jejich dřívějšího politického smýšlení. Zatčení vesměs náleží k nejvyspělejším českým kruhům. Často je slyšet, jak říkají: Jsme hrdi na to, že můžeme zemřít pro svůj národ."
Marie Moravcová se při zatčení otrávila kapslí cyankáli, kterou jí dali výsadkáři. Liboslava Fafková byla i s manželem a dvěma dcerami Relou a Liboslavou zavražděna. O ženách se zmiňuje i zpráva rozvědky SS o odvetné akci za atentát. "Vypálení obce Ležáky vyvolalo mezi německými obyvateli zadostiučinění. Zejména bylo uvítáno, že byli zastřeleni všichni dospělí a také ženy. Právě ony mívají totiž šovinističtější postoje než muži."
Proč právě hrdinství českých žen nacisty tolik popuzovalo? Archivář Vojtěch Šustek, jenž spolu s badatelem Jaroslavem Čvančarou unikátní Závěrečnou zprávu o atentátu na Heydricha analyzoval, se domnívá, že si nacisté dobře uvědomovali význam role žen v českém odboji: že jsou houževnaté, odpovědné a že přirozený strach ze smrti překonávají snáze než muži svými city.
"Láskou k blízkým, ale i k vlasti. Jakkoliv to může dnes znít pateticky," říká Šustek.
Gestapo zuřilo při pátrání po parašutistech Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi i z jiného důvodu. Ani krvavá odveta za atentát na jednoho z vůdců Třetí říše Heydricha totiž nezlomila odpor stovek českých odbojářů, kteří parašutistům pomáhali.
Šéf speciálního vyšetřovacího týmu SS-Hauptsturmführer Heinz Pannwitz musel vůdci Třetí říše Hitlerovi dokonce přiznat, "že v mnoha případech docházelo nikoliv jen k použití střelné zbraně, nýbrž k závažným střílečkám, které často vedly k úspěchu až po použití těžších zbraní, jako jsou samopaly a ruční granáty".
Gestapáky přesto doslova iritovala odvaha Oldřicha Frolíka, jehož byt sloužil jako shromaždiště parašutistů vyslaných do protektorátu Londýnem. Frolík ukrýval i Gabčíka s Kubišem, tedy i jejich zbraně. Když si pro něj čtyři měsíce po atentátu přišlo gestapo, řekl jen: "Jen si vezmu kabát," a téměř vzápětí zahájil palbu.
Dva gestapáky zastřelil na místě, dalšího těžce zranil a čtvrtý se stačil schovat. K útěku pak Frolík použil automobil gestapáků, kteří ho přišli zatknout. V sídle gestapa v Petschkově paláci vyvolala Frolíkova "drzost" doslova šok. Gestapo Frolíka později přece jen dostalo, ale jak Pannwitz ve zprávě pro Hitlera přiznává "až po velmi těžkém boji".
Nacisté byli odporem odbojářů, kteří parašutistům pomáhali, konsternováni i proto, že šlo často o hmotně výjimečně zajištěné lidi. Byl jím i Vladislav Čaloun (manžel známé herečky Anny Letenské), který měl vylákat z bytu lékaře Břetislava Lyčku (ošetřil zraněného Kubiše), aby se při zatýkání nezastřelil.
Čaloun, jenž měl vyváznout bez trestu, však Lyčku přímo pod nosem gestapa varoval, načež se oba zastřelili. "Je to příklad tvrdosti a obětování, kdy Češi sledují své ilegální cíle," konstatuje popuzeně Pannwitz.
