Na odškodnění po nedobrovolné sterilizaci mají podle zákona nárok oběti, které zákrok podstoupily v době do 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012. Máte informace i o případech, které se udály po roce 2024?
Ano, máme informace celkem o 24 případech. Jsou to zastavená řízení kvůli tomu, že nespadají do období daného zákona. Jde o ženy, které se obrátily na Ministerstvo zdravotnictví a žádaly odškodnění podle odškodňovacího zákona, a ministerstvo proces zastavilo.
Proč ministerstvo proces odškodnění zastavilo? Jen kvůli nesplnění časové lhůty?
Ministerstvo neudává konkrétní důvody, proč řízení zastavilo. K podrobnostem nemáme přístup. Už blíže nijak nepopisuje, jestli se ve zdravotní dokumentaci nacházel souhlas se zákrokem, jestli tam byl souhlas sterilizační komise, jestli byly naplněny zákonné předpoklady pro sterilizaci. Tam je v podstatě opravdu jenom zmíněno to, že šlo o rok 2012 a později, a tudíž se řízení zastavuje.
Vyřízení odškodnění za sterilizaci trvá i roky, organizace žádají nové termíny |
Jak je možné, že ministerstvo zastavilo proces odškodnění a dál jejich situaci nijak neřeší?
Ministerstvo zdravotnictví jako státní orgán nemá jinou možnost, než postupovat podle svých zákonných zmocnění. V tomto případě jde o zákon, který je opravdu vymezený tak, že končí v březnu roku 2012.
Čím je zákon, o kterém se bavíme, specifický?
Jde o přijatý zákon o zdravotních službách, který už dobře reflektuje mezinárodní standardy ochrany práv pacienta. V podstatě se na to díváme tak, že před rokem 2012 se skutečně jednalo o systémová pochybení. Byl tam starý zákon, který byl nedokonalý. Po roce 2012 se očekává, že by tyto případy měly být řešeny individuální cestou. My si v současné chvíli nejsme úplně jistí, jak by tato individuální cesta měla vypadat, protože ženy se mnohdy o tom, že se mohou bránit, dozvěděly až díky tomu, že se po přijetí tohoto zákona spustil mediální boom.
Nedobrovolné sterilizace v číslechMinisterstvo zdravotnictví k 19. 9. 2024 eviduje 1 971 žádostí. Z toho bylo 1 381 žádostí vyřízeno, 656 žádostem vyhověno, v 229 případech řízení zastaveno a 496 žádostí bylo zamítnuto. Analyzováno bylo celkem 581 rozhodnutí, která si vyžádala a uhradila organizace Romea.
|
Mají tedy i ony nějakou šanci, že odškodnění někdy získají?
Bohužel máme tříletou promlčecí lhůtu. To znamená, že žena, kterou sterilizovali před více než třemi lety, tak je s největší pravděpodobností její nárok promlčený.
Mohlo by to jít ale soudní cestou, protože osobně se domnívám, že pakliže stát odškodňuje ženy do roku 2012, tak by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby neodškodnil i ženy, kterým se to stalo později. Tady je potřeba si uvědomit jednu věc, a to, že nová legislativa se neodráží ihned do praxe. Takže i tady tyto ženy mohly být oběťmi nastaveného systému a jeho setrvačnosti.
Odkud jste se o 24 ženách, které lékaři nedobrovolně sterilizovali i po roce 2012, dozvěděli? Přihlásili se vám samy?
Je to z dat z Ministerstva zdravotnictví. Je ale férové říct, že my o těch 24 zastavených řízeních, které byly po roce 2012, máme velmi málo informací a nemůžeme tedy s jistotou říct, že to skutečně byly nedobrovolné sterilizace.
Jedna z posledních obětí sterilizace: Souhlas mámili třicet minut před porodem |
Takže nemáte informace například o tom, odkud oběti byly nebo jaké nemocnice zákrok provedly?
To jsou velmi kusé informace, které se týkají spíš našich klientek, které se na nás obrátily. Můžu ale říct, že teď řešíme velmi intenzivně případ ženy z roku 2018. Podle našich informací mělo také k nejpozdější nedobrovolné sterilizaci dojít v roce 2021.
Před třemi lety?
Ano, ale to je zrovna žena, o které nemáme více informací, protože je máme z ministerstva. Nemůžeme se ani dostat k jejímu jménu a nabídnout jí případné zastoupení před soudy. Tam je ještě i šance, že by se případ stihl projednat, protože neuběhla promlčecí lhůta.
Budete se snažit ji a dalších 23 žen najít?
Ještě úplně nevíme, jakým způsobem budeme pokračovat v zjišťování podrobností. Předpokládám ale, že to bude nejdřív formou kampaně. Využijeme určitě naše spřátelené organizace, které mají terénní pracovníky napříč Českou republikou a budeme se snažit zjistit co nejvíce informací a rozsah problému. To si můžeme hezky ukázat i na předchozím období. Stát, když přijímal odškodňovací zákon, neměl sebemenší představu o tom, jak rozsáhlý to byl problém.
Máte zkušenosti s řadou žen, které si žádost o odškodnění podaly. Jak to probíhá? Setkávají se i ony, podobně jako se to často stává u obětí znásilnění, se sekundární viktimizací?
Určitě se s takovými reakcemi ženy setkávají, samozřejmě to, že se s tím setkávají třeba v mediálním prostoru, na sociálních sítích a tak dále. Je pro nás důležité, aby ženy opravdu nebyly sekundárně viktimizované a aby nikdo nezpochybňoval jejich traumatické zážitky.
Z naší zkušenosti víme, že pro mnoho žen je velmi složité o tom hovořit. Přestože se to stalo třeba před 30 lety, tak nejsou schopné svůj příběh vypovědět v kuse, mnohdy se tak rozpláčou, že musíme přerušit povídání a vrátit se k němu později.
Diskriminace Romů trvá, lidé mě uráží i v tramvaji, říká aktivistka Gorolová |
Setkávají se s nevhodným chováním i ze strany státu?
Stát ženám nepodal pomocnou ruku, když se celá věc o sterilizacích otevřela. Jde o velké trauma a nikdo jim nenabídl ani terapie. Oblíbená věta ministerstva například je, že žena měla myslet na to, že si mohla dřív vyžádat zdravotnickou dokumentaci. Po někom, kdo je třeba v těžké sociální situaci, nemůžete přece požadovat, aby předpokládal, že ještě za 20 let je reálné, že přijde odškodňovací zákon. Takové požadavky klást na jednotlivce je naprosto nepřiměřené a vždy by ta odpovědnost v těchto věcech měla ležet na straně toho státu.
Ministerstvu zdravotnictví podle dat trvá měsíce i roky, než rozhodnou žádosti o odškodnění. Čím to je?
Domnívám, že když se ministerstvo začalo úplně na začátku rozhodovat, tak rychlost byla větší, kvalita rozhodnutí možná také byla o něco lepší. Tady vidím opravdu velmi pragmatické důvody, a sice, že nálada na ministerstvu není vůbec dobrá, protože extrémně nestíhají a je tam obrovský personální podstav.
To samozřejmě ženy vůbec nemusí a nemělo by je zajímat. Je to stát, kdo by měl vyřešit tento problém. Zásadní problém vznikl, už když se tvořil tým, který sterilizace řeší. Resort na to vyčlenil jedno systemizované místo, to bylo naprosto nereálné, že by se to dalo zvládat v takovém počtu. Myslím si, že od počátku to nebylo nastaveno správně, byl tam problém i ze strany ministerstva financí, které neposkytlo více prostředků na lepší personální zabezpečení.
