Oběti, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech, mohou žádat stát o odškodné 300 000 korun od předloňska do konce letoška. Cesta k němu je ale podle právničky z organizace Liga lidských práv Sandry Paškové složitá a trvá velmi dlouho.
Stát podle ní neumí na žádosti dostatečně rychle reagovat. Ženy tak na odškodnění mohou čekat v řádu let. „Ministerstvo zdravotnictví v tomto úkolu selhává. Neodškodní ty, které si to zaslouží, přestože na to mají nároky. A viní za to ženy,“ vysvětluje. I to je jeden z důvodů, proč Liga lidských práv společně s romskými organizacemi a aktivisty žádá vládu o prodloužení účinnosti zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace.
Ženy marně čekají na odškodnění za sterilizace, stát má nezákonné zpoždění |
„Prodloužení účinnosti zákona požadujeme zejména proto, že se domníváme, že ministerstvo zdravotnictví skutečně nenaplnilo cíl a účel zákona. Nebyly odškodněny všechny oběti – a ty neměly rovné příležitosti. Ministerstvo se dopustilo tak závažných pochybení, že je opravdu na místě, aby ČR přijala tento postup a mohla selhání na straně ministerstva napravit,“ uvedla.
Dalším z důvodů jsou i velmi dlouhá doba vyřizování žádostí. Na ty má ministerstvo ze zákona 60 dní, následně dalších 30 na vyplacení peněz. Organizace ale kritizují resort za to, že v řadě případů takové lhůty vůbec nedodržuje.
„Nejdelší rozhodnutí je 565 dnů od doby, kdy podala žena žádost. Další čeká na vyřízení už 661 dnů a ještě nemá vyhráno,“ říká právnička a psycholožka Ligy lidských práv Jana Řepová. Ministerstvo časové prodlevy vysvětluje tím, že nemá dostatek úředníků, kteří žádosti vyřizují.
Diskriminace Romů trvá, lidé mě uráží i v tramvaji, říká aktivistka Gorolová |
Podobnou zkušenost má i aktivistka Elena Gorolová, která je jednou z obětí nedobrovolné sterilizace a která nyní pomáhá ženám, které potkal stejný osud. „Ženy se na mě neustále obrací. Já potom volám na ministerstvo a odpověď je vždy stejná – řešíme,“ popisuje. Gorolová upozorňuje také na to, že některé žadatelky se kvůli dlouhé čekací lhůtě odškodnění ani nedočkaly a zemřely.
Negativní zkušenosti popisuje také vládní zmocněnkyně pro romské záležitosti Lucie Fuková. „Několikrát jsem se setkala také s panem Válkem, kde jsme hledali cestu. Cítili jsme pochopení, že je to náročné. Bohužel zkušenosti s resortem jsou špatné. Je nám líto, že ženy, které podávají žádosti, musí znovu otevřít trauma a musí někoho přesvědčit, že to tak opravdu bylo. Instituce neodpovídají,“ říká.
Jedna z posledních obětí sterilizace: Souhlas mámili třicet minut před porodem |
Resort navíc celý proces prodlužuje i tím, že velké množství zamítá a ženy se následně musí obrátit na soud. „Úspěšnost žadatelek, které neuspěly u ministerstva a šly k soudu, je 89 %. Ministerstvo se v několika případech rozhodlo jít k vyššímu soudu – tady je úspěšnost žadatelek 100 %,“ dodává Pašková.
Ministerstvo totiž považuje za relevantní důkaz ve většině případů jen zdravotnickou dokumentaci. Právničky ale upozorňují, že tu v řadě případů nemocnice už skartovaly, nebo je zničily přírodní katastrofy. Podle Paškové rezort nerespektuje další důkazy. Mezi ně mohou patřit například svědci z té doby, kterým se žena svěřila, dopisy, jiné zdravotní záznamy.
Podle LLP k 19. září dostalo ministerstvo zdravotnictví 1 971 žádostí. Dosud jich vyřídilo 1 381. Odškodné přiznalo v 656 případech. Dalších 496 žádostí zamítlo a 229 zastavilo. Nejdelší rozhodování o takzvaném rozkladu, tedy odvolání k ministrovi zdravotnictví trvalo 311 dnů, upřesnily zástupkyně ligy.
S podezřením na nucené sterilizace, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily také na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se pak za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil.
