Pro poradce pro lidská práva je dost netradiční už to, že Joch podporuje myšlenku trestu smrti ("život vinný vraždou je přípustné popravit" - více zde). S gustem píše pohrdlivě o homosexualitě - zdůrazňuje, že se jedná o deviaci, aniž by argumentoval, co z takové "diagnózy" kromě vyvolávání opovržení vůči homosexuálům vyplývá.(více zde) Navíc ve svých rétorických příkladech používá absurdní rovnici homosexualita = nezřízený hédonismus parazitující na zbytku společnosti. (více zde) Toho se může dopustit jen člověk, který je buď mimo sociální realitu, nebo chce záměrně stigmatizovat homosexuály.
Joch, jak píší někteří jeho kritikové, obhajoval tzv. waterboarding (mučení předstíraným topením) na americké základně Guantanamo. Už to je pro poradce pro lidská práva řekněme dost neobvyklé. Horší ale je, že Joch se v článcích o americké základně také pohoršoval nad poskytnutím protézy jednomu z místních vězňů a dokonce nepřímo vyslovil přání tamní (v drtivé většině neobviněné) vězně rozstřílet kanóny, jako to kdysi dělali Britové v Indii. (více zde)
Ponechme stranou, že šéf Občanského institutu Roman Joch publikuje zhusta na serveru Eurabia, který selektuje a publikuje takřka výhradně články poukazující na zlo zvané Islám a nemá daleko (server) k hanobení přesvědčení. Stačí citovat další jeho názory: S odkazem na části Tocquevilla Joch relativizuje a obhajuje africký apartheid a zpochybňuje všeobecné volební právo. (více zde) Dá se oprávněně pochybovat, zda by Tocqueville jeho názory na apartheid sdílel. Omezení všeobecného volebního práva (ženy musí mít dvě a více dětí) Joch předvídá i ve své vizi post-demokratické společnosti. (více zde)
Gender studies a feminismus jsou podle našeho nového obhájce lidských práv "přímý útok na lidskou přirozenost" a snaha provést "neo-totalitní rekonstrukci" společenského organismu. (více zde) Joch zde jako v mnoha dalších případech vůbec neargumentuje, v čem gender studies útočí na lidskou přirozenost. Prostě jen (jako ostatně většinou) apeluje na tzv. selský rozum a zažité stereotypy svých čtenářů.
Většina gender studies se ve skutečnosti zabývá společensky vytvořenými schématy a stereotypy. Dají se kritizovat za jistou afektovanost a mnohdy přehnanost, ale hůře za útok na přirozenost – tj. na něco od přírody. Zvláště když k tomu nedoplníme jakékoli argumenty.
Vzkáže Nečas asijským zemím, že jsou méněcenné?
Ve výčtu radikálních a kontroverzních názorů Romana Jocha se dá pokračovat. Vícekrát uvedl, že považuje západní civilizaci za nadřazenou ostatním. (více zde) Romům emigrujícím z ČR vzkázal – "zkuste Irán. Nebo Saudskou Arábii. Nebo Čínu. Nebo Severní Koreu. Nebo Zimbabwe." (více zde)
Roman Joch je mimo lidská práva také poradcem premiéra pro oblast zahraničí. Bude Petr Nečas jeho názory o nadřazenosti západní civilizace tlumočit při návštěvě asijských zemí místním vládám? Bude v dialogu s Kanadou radit Romům, aby zkusili Severní Koreu, a ztotožní se s Jochovým názorem, že "kanadské zavedení víz bylo správné"? (více zde) Vyřídí Nečas v Bílém domě Jochovu zdrcující kritiku Obamovy politiky takřka ve všech oblastech? Bude Nečas spolupracovat s holandským radikálem Geertem Wildersem, kterého Joch obhajuje jako liberála?
Jako občan ČR doufám, ale také myslím, že ne. Petr Nečas je na rozdíl od Romana Jocha klidný a rozumný konzervativní politik. Zůstává jen otázkou, proč si jako poradce vybral člověka, jenž by svojí agresivitou a nesmlouvavostí k jakýmkoli menšinám, které se snaží bojovat za svá práva, vyvolal zděšení i mezi nejhysteričtějšími americkými ultrakonzervativci z hnutí Tea Party, které má Joch v oblibě.
Politologickou (a pro ODS bohužel také řečnickou) otázkou je, jestli je jmenování radikálního konzervativce Jocha vhodné ve chvíli, kdy ji čeká těžký komunální boj o voliče v Praze - zejména s konkurenční TOP 09. Pražští měšťáci jsou přes ekonomicky pravicové zaměření často hodnotě liberální a sekulární (tj. opak Jocha). Navíc v Praze pomalu vyklízejí pozice středopravé liberální strany jako Zelení a Evropští demokraté. I o jejich elektorát se bude bojovat. Dva měsíce před volbami tak Petr Nečas zřejmě uštědřil svojí pražské organizaci v boji o voliče menší konzervativní podpásovku.
