Zkušenost se mi přihodila před Vánocemi roku 2008 cestou do Rakouska. Už byla noc a auto se mnou a kamarádem zastavilo četnictvo. Nebyli jsme jediní, viděl jsem, jak zastavují i další české vozy. Požádali nás o doklady, technický průkaz a prohlédli kufr – zkrátka řádná kontrola.
Do hlavy mi začala stoupat krev.
Jsme přece v zóně volného pohybu bez hranic a teď tohle, téměř plošná kontrola.
Německá policie přitvrdilaPo českých řidičích chce při kontrolách i vzorky moči |
Vybavil se mi obličej Rakušana Josefa Fritzla, který dlouhá léta držel ve sklepě svou dceru a počal s ní několik dětí, aniž to spoluobčané zaznamenali: na věc se přišlo právě roku 2008.
"Kdybyste raději namísto prohlídky mého auta zkontrolovali nějaký ten sklep vedle," bručel jsem si nevrle pro sebe.
Takové vrčení samozřejmě nebylo zcela fér, protože četníci si určitě sami nevymysleli, že musí v chladné předvánoční noci otravovat české cestující: nadto se chovali sice rázně, ale velmi korektně.
Napadla mne však i jiná věc – a ta na místě byla. Vzpomněl jsem si totiž, jak kolem českého vstupu do schengenské zóny volného pohybu začala část rakouských i německých starostů a politiků vyslovovat obavy z nárůstu zločinu v pohraničních oblastech.
Bezpochyby vycházeli vstříc strachu mnoha rakouských i německých obyvatel. Jako že hordy českých lotrů zahájí rozsáhlé nájezdy na chalupy, auta a pelargonie spořádaných Rakušáků, Bavorů a Sasů. Ježto se nic takového nestalo ani náhodou, přišlo to těm politikům a starostům líto.
Tak se snažili alespoň zkontrolovat co nejvíce českých aut, však ona nějaká ryba v síti uvázne. Moc jich sice neuvázlo, ale pořádek prostě musí být.
Připadá mi, že podobný mentální pochod se skrývá i za čerstvými zátahy na české řidiče s vysvětlením, že musí být dozajista zdrogovaní. Záminkou se stalo rozhodnutí české vlády k novému trestnímu zákoníku, které stanovilo množství drogy, jehož držení není zločinem, pouze přestupkem.
Že z toho mnozí novináři v okolních zemích nepřesně usoudili – ha, v Česku jsou drogy zákonem dovolené – je jedna věc. Že nesmysl patrně zakořenil i v myslích rakouských či německých policejních šéfů, už je věc jiná.
Zajímalo by mne, zda jsou třeba němečtí policisté úplně stejně aktivní na hranicích s Nizozemskem, kde – na rozdíl od Česka – je například prodej a konzumace marihuany skutečně dovolena.
Nebo zda se podobné policejní operace provádějí v liberálním Berlíně, kde je v některých čtvrtích dosti složité vyhnout se oblakům, která charakteristicky voní po cannabisu.
Pokud ne, pak se dá opravdu těžko vyhnout podezření, že za hraničními zátahy stojí předsudky vůči Čechům: vždyť je mezi nimi určitě hodně kriminálníků.
