Při použití katastrofického scénáře je nutné odpovědět na několik otázek, které budou mít vždy poměrně velkou škálu možných odpovědí.
Otázka č. 1: Proč by tolik riskovali, když mohli krást jinde
Zloděj (nebo zloději) se pravděpodobně dostal do velmi střeženého prostoru cestou, kterou údajně zná jen málo lidí. To samo o sobě je problém, který by stál za pozornost. Znal ji totiž i zloděj a není jasné, kdo další.
Otázkou tedy je, zda stejné cesty nevyužil úplně někdo jiný, kdo po sobě nenechal žádné stopy, a naopak zanechal v této nebo jiné místnosti svoji "navštívenku" v podobě odposlouchávacího zařízení.
Zůstává totiž obrovským otazníkem, proč by zloděj šel krást běžnou elektroniku do místnosti, kde se předpokládá relativně vysoký stupeň ochrany, je v blízkosti člen ochranky a která je vybavena elektronickým zabezpečovacím systémem.
Je mnohem jednodušší a téměř bez rizika stejnou a velmi pravděpodobně i kvalitnější elektroniku ukrást v nějakém bytě, firmě nebo obchodě. Zmizelé plakety jsou téměř bezcenné a velmi pravděpodobně jich většina skončí buď v popelnici, nebo u sběratelů.
Je proto nutné prověřit, zda nedošlo jen k maskovanému vloupání, a bohužel i to, zda někdo něco nepřinesl, nebo naopak, zda nebylo jednodušší odnést kus elektroniky a s ní něco úplně jiného.
Otázka č. 2: Co když tam "zloděj" naopak něco nechal
Téměř demonstrativní pokus o odnesení velkoplošné televize je směšný. I když z článku není jasné, kterým oknem by to mělo být, rozměry a váha televize brání nepozorovanému pohybu. To by zloděj musel skutečně předpokládat, že dozorčí je buď úplně mimo stanovený prostor, a to na poměrně dlouhou dobu, nebo že je hluchý a slepý. Je to určitě předmětem vyšetřování.
Existují však i další otázky. Vnikl zloděj jen do jedné místnosti, nebo byl tak schopný, že nejenom překonal elektronické systémy ochrany (pokud byly uvedeny v činnost)? Nebyl schopen překonat i zámky nebo se napojit na rozvody počítačového systému v místnostech?
I kdyby se podařilo najít pachatele, otazníky stále zůstanou. Při vědomí poslední zprávy Vojenského zpravodajství o proniknutí ruských agentů do nejvyšších armádních pater lze stejně předpokládat, že se dostali i k informacím vedoucím k této nebo podobné akci.
Nejen Rusko má zájem o informace uložené na generálním štábu a nejenom Rusové mohou být za podobnou akcí. Znova opakuji, i kdyby to v tomto případě byl skutečně hodně drzý zloděj, kdyby došlo k porušení všeho, co porušeno může být, i kdyby se objevily nereálné konspirační teorie, pořád existuje možnost, že to nebyla první "návštěva" a že je někde uloženo "spící" odposlouchávací zařízení nebo že již něco v minulosti bylo zcizeno.
Pokud jsou dodržovány běžné standardy, skutečně závažné utajované informace by měly být jinde - a jinak zabezpečeny. Z tohoto hlediska může být veřejnost i naši spojenci klidní. I tak je pro někoho určitě zajímavé vědět, co se projednává, o čem se důstojníci baví a podobně.
Otázka č. 3: Co je teď potřeba udělat pro klidné spaní
Jenomže takové neaktivní, předem naprogramované zařízení lze jen těžko najít.
Má-li mít náčelník generálního štábu jistotu, snad by měl vše z kanceláře vystěhovat, strhnout koberce, vytrhat prahy, vyměnit elektroinstalaci a nábytek. Jednodušší je asi celou kancelář přestěhovat do úplně jiného prostoru v budově štábu. Jinak nebude mít klid on ani jeho nástupci.
Mezi konspirační teorie patří názor, že akce byla provokací a neměla jiný cíl než někoho poškodit. To ovšem nemění nic na faktu, že selhal systém ochrany generálního štábu.
Jak říkám: celý případ je možná dobrý pro narážky a vtipy na adresu armády, pozadí je ovšem mnohem závažnější.
