Snímky v sobotu publikovali odborníci z Univerzity Karlovy, Správy Národního parku a CHKO Šumava a Hnutí DUHA Olomouc.
Záběry pocházejí z let 2011 až 2013 a ti, kteří je zveřejnili, jsou přesvědčeni, že na nich je zachycena kočka divoká.
Kočka divoká (Felis silvestris)Je savec z čeledi kočkovitých, může vážit 1,2 až 11 kilogramů a dosáhnout délky 47 až 80 centimetrů. Dožívá se 12 až 14 let. Kočky divoké žijí hlavně v dubových a bukových lesích se starými stromy, kde najdou dostatek potravy i úkrytů, mezi něž patří hustá křoví, dutiny stromů, vývraty nebo skalní pukliny. Před horami preferují nížiny, neboť ve vysokém sněhu nemohou lovit svoji oblíbenou kořist, tedy různé hlodavce. Divoké kočky ze značné části českého území vymizely už asi před 200 lety. Kromě přímého lovu jim uškodila také přeměna listnatých a smíšených lesů na smrkové monokultury. Dodnes se vyskytují například na Slovensku, v Německu a Rakousku. Zdroj: Hnutí Duha, Wikipedia |
"Je to první spolehlivě doložené pozorování koček divokých u nás po šedesáti letech. Určitě nejsme sami, kdo má velkou radost, že se do Beskyd a na Šumavu kočky divoké postupně vracejí. Po vlcích a rysech je to další vzácná šelma, kterou tu můžeme potkat," uvedl Michal Bojda z Hnutí DUHA Olomouc.
Poslední spolehlivě doložený výskyt se datuje k roku 1952, kdy byl zastřelen poslední kus této šelmy. V posledních desetiletích se sice začaly objevovat zprávy o pozorování kočky divoké, žádný případ však dosud nebyl spolehlivě prokázán.
Ocas a zbarvení, tím se liší divoká šelma od té domácí
Záběry z fotopastí proto řadu měsíců prověřovali domácí i zahraniční odborníci, aby potvrdili, že jde skutečně o vzácnou šelmu, nikoliv domácího mazlíčka, byť stoprocentní jistotu by přinesly až genetické testy. Ty zatím odborníci neměli příležitost provést. Monitorování výskytu tohoto zvířete tak nadále pokračuje.
Odborníci jsou však přesvědčeni, že už podle vzezření lze s téměř s jistotou říci, že fotopast zachytila kočku divokou, nikoliv tu domácí. Na rozdíl od té má divoká šelma mohutnější stavbu těla, silnější a kratší ocas a odlišné pruhování.
"Její podobnost s domácí kočkou a to, že se mohou mezi sebou úspěšně křížit, ztěžuje terénní výzkum. Možná i z toho důvodu o nich víme tak málo. Její návrat do Česka je důvodem k radosti. Ukazuje se, že díky dobrému stavu biotopů v sousedních státech nebo jejich lepší ochraně se chráněné šelmy mohou šířit i k nám," podotkla Jana Pospíšková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Jenže její výskyt s sebou nese i otázku, jak si tuto šelmu v přírodě udržet. "Teď jde o to, abychom s divokými zvířaty dokázali žít. Pokud se to podaří, není to jen výpověď o schopnosti vlků, rysů, orlů, sokolů a koček divokých žít poblíž člověka, ale o nás samých," uvedl ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc.
Pro úspěšný návrat kočky divoké do české přírody je důležité těžit listnaté lesy po jednotlivých stromech nebo malých skupinách, nikoli plošně. Kočce divoké pomůže také to, pokud majitelé lesů ponechají část starých stromů nevytěženou a pokud budou majitelé polí a luk obnovovat remízky, které kočkám umožní putovat krajinou.