1. Co je to Lisabonská smlouva?
Má změnit fungování dnešní Evropské unie. Ta se za padesát let existence postupně rozrostla z šesti na dnešních 27 států a skoro půl miliardy obyvatel. A růst má ještě dál. Unie chce, aby její rozhodování nebylo těžkopádné jako doposud. A aby v globalizovaném světě dokázala jako celek lépe konkurovat Spojeným státům či ekonomikám z Asie.
Aby EU vystupovala navenek jednotně, mají vzniknout dvě nové funkce: jakýsi "europrezident" a "euroministr zahraničních věcí". Prezident by nahradil nynějšího šéfa Unie, jímž je každý půlrok šéf vlády, jehož země EU zrovna předsedá. Třeba od ledna 2009 to bude český premiér Mirek Topolánek, který přebere štafetu od Nicolase Sarkozyho. Střídání je však nákladné a pro zahraničí nepřehledné.
Co je však nejdůležitější změna – způsob hlasování. Častěji bude stačit k prosazení návrhů souhlas většiny, a ne všech jako dosud. Domluvit se jednohlasně v takovém počtu je dnes takřka nemožné. Nově bude možné taky z EU vystoupit.
2. Kdo je pro, kdo proti? A proč vlastně?
Do skupiny odpůrců smlouvy patří lidé, kteří se jinak nedokážou shodnout na ničem. A stejné je to i se zastánci Lisabonu. Nejhlasitěji proti jsou prezident Václav Klaus, místopředseda ODS Pavel Bém a jeho stranické křídlo plus komunisté. Pro přijetí je zas šéf ODS Mirek Topolánek a jeho frakce či předseda ČSSD Jiří Paroubek a také zelení.
Odpůrcům vadí, že Lisabonská smlouva omezuje suverenitu jednotlivých zemí Unie – což je nevýhodné hlavně pro střední a menší země, jako je Česko. Větší slovo než dnes mají mít velcí evropští hráči jako Německo a Francie. Malým vadí, že se státy vzdají kompetencí ve zhruba 50 oblastech ve prospěch Bruselu – například jde o migraci, dopravu nebo energetiku.
A taky to, že ubude eurokomisařů, čili nebudou mít pokaždé v komisi svého zástupce. Naopak zastánci mluví o posílení demokracie v Unii, již dnes řídí spíše nevolení byrokraté. Evropský parlament, který má dnes jen poradní hlas, by získal více pravomocí. Jenže v parlamentu se 785 poslanci mají Češi jen 24 zástupců.
3. Jaký má být dopad smlouvy na Česko?
Desetimilionové Česko bude mít v Unii slabší slovo než doposud a v některém období nebude mít ani vlastního eurokomisaře.
Bude-li chtít něco prosadit, musí pro svůj záměr přemluvit a získat nejméně 14 dalších zemí ze sedmadvacítky. Nově zkrátka projde to, co si bude přát 55 procent států, a ještě v nich dohromady musí žít 65 procent obyvatel EU. Teoreticky by svou mohli prosadit i lidé bez politiků v "občanské iniciativě". Avšak k výzvě komisi bude potřeba jeden milion lidí, navíc z vícero států. Novinka je, že těm, kdo cestují mimo Unii, smlouva zajistí praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc.
4. Proč se vede o smlouvu takový boj?
Jde o střet idejí. Jedni míní (hlavně levice), že je správné omezit své pravomoci ve prospěch silnější Evropské unie. Druzí (hlavně konzervativní pravice) jsou přesvědčeni, že Unie bude silná jedině jako spolek rozmanitých zemí.
