Poslanecká sněmovna by měla o Lisabonské smlouvě jednat už zítra. Mimořádnou schůzi navrhla ČSSD poté, co Ústavní soud rozhodl, že smlouva není v rozporu s českou ústavou v bodech, které zpochybňoval Senát. Schůzi ale možná nakonec zablokuje ODS spolu s komunisty. - čtěte Nejprve radar, pak Lisabonská smlouva, rozhodla ODS
Evropská unie by ráda, aby Česko smlouvu ratifikovalo do konce roku, než se ujme předsednictví Rady EU. Za českými politiky proto přijíždějí delegace zahraničních poslanců na "přátelské návštěvy", během nichž tlačí na uspíšení ratifikace.
Naposledy se o nevybíravých způsobech zahraničních europoslanců přesvědčil prezident Václav Klaus, když přijal delegaci z Bruselu na Pražském hradě. "Byla to provokace," komentoval Hrad později jednání s europoslanci, kteří Klause zpovídali a obviňovali z toho, že ratifikaci brání. Nejostřeji proti prezidentovi vystoupil německý zelený poslanec Daniel Cohn-Bendit. - čtěte Přepis jednání Václava Klause s delegací europoslanců
Podobný nátlak zažila na počátku listopadu i skupina senátorů. "Pan ekoterorista Jo Leinen (německý europoslanec a častý kritik Václava Klause, pozn. red.) nás nejen přesvědčoval, ale naprosto sprostě nás vydíral, že jsme zločinci, pokud neratifikujeme Lisabonskou smlouvu," řekl iDNES.cz senátor Jaroslav Kubera.
Podle něj se čeští senátoři bránili, přidali se k nim i někteří členové delegace, kteří Lisabonskou smlouvu také nepodporují. "Takže se nakonec rozhádali mezi sebou. Úplně jsme je rozložili," dodal Kubera.
Je to běžná praxe, tvrdí naopak europoslanec za ČSSD Richard Falbr. "Nepřijíždějí do České republiky kvůli Lisabonské smlouvě, ale kvůli předsednictví. Například za slovinského předsednictví jezdili členové výborů Evropského parlamentu do Slovinska a jednali s předsednickou zemí, jak je na předsednictví připravena," řekl Falbr iDNES.cz.
|
Kdybych já byl pozván na návštěvu, tak bych se choval trošku jinak. Ale Daniel Cohn-Bendit má život starého buřiče a barikádníka, je navyklý jinému chování, než mám já. Karel Schwarzenberg |
Souhlasí i ministr zahraničí. "Je to normálním zvykem, proti tomu nemám nejmenší námitky," řekl o výjezdech europoslanců Karel Schwarzenberg. "Poslanci Evropského parlamentu jsou většinově pro Lisabonskou smlouvu, že to vyjadřují ve svých konverzacích, je pochopitelné. Kdyby se na mě ale někdo snažil utvořit nátlak, tak bych to odmítal," dodal.
S delegací se sešli členové ústavně-právního výboru a výboru pro evropské záležitosti českého Senátu. Protistrana náležela k obdobnému výboru evropského parlamentu (AFCO). K debatě došlo během oběda 5. listopadu. - čtěte Bruselští poslové přijedou do Česka šířit Lisabonskou víru
Redakce iDNES.cz má k dispozici zápis ze schůzky, z kterého vybrala některé zajímavé momenty. - celý text je možné přečíst zde
K návštěvě se pak ještě vrátila jedna z členek delegace, dánská poslankyně Hanne Dahl, na svém blogu. "Naivně jsem se domnívala, že se mělo jednat o zdvořilostní návštěvu. Chyba! Mí spolucestující měli jinou agendu - výhrůžkami, hrozbami a ponižováním vyvíjet nátlak na Česko, aby ratifikovalo smlouvu ještě před předsednictvím EU," napsala v něm. - text blogu v českém překladu Tomáše Haase najdete zde
Eurodelegace v Senátu: We can do it!Kdy: 5. listopadu 2008 Kde: Rytířský sál Senátu ČR Osoby a obsazení: Senátoři Jaroslav Kubera (ODS), Luděk Sefzig (ODS), Jiřina Rippelová (ČSSD), Václav Homolka (KSČM), Petr Pakosta (ODS), Jana Juřenčáková (KOD) Europoslanci Jo Leinen (Německo), Mendez Vigo (Španělsko), Johannes Voggenhuber (Rakousko), Hanne Dahl (Dánsko), Adrian Severin (Rumunsko), Elmar Brok (Německo), Ashley Mote (Velká Británie) a další čtyři, kteří nevystoupili Jo Leinen: O tuto návštěvu v Praze byl obrovský zájem v našem výboru (...) Někteří z nás jsou unaveni, protože celou noc sledovali v televizi volby v USA. Nicméně když jsme se ráno sešli v autobuse, tak tam takovým heslem celé naší akce bylo: my to zvládneme – we can do it! Mám samozřejmě na mysli Lisabonskou smlouvu. My v našem výboru jsme už sedm let pracovali na tom, aby EU měla novou smlouvu. Luděk Sefzig shrnul výhrady Senátu. Na Lisabonské smlouvě podle něj vydělá nejvíce Evropský parlament, kterému národní parlamenty musí předat řadu i velmi citlivých pravomocí. Jo Leinen protestoval. Takže 7800 národních poslanců Lisabonskou smlouvu schválilo a pouze 320 ji neschválilo. Můžeme si tyto počty porovnat. Mohlo se takové množství lidí mýlit? Jaroslav Kubera Podle dohody nemůže smlouva platit, pokud ji neratifikují všechny země, připomněl. Irské "ne" v referendu bylo podle něj okamžikem, kdy mělo začít nové jednání. Místo toho se opakuje situace, kdy ti, kteří už do smlouvy investovali, začali vyvíjet nátlak, že to tak nejde, že Irsko je malé a že "potížisté“ jsou v Česku. Johannes Voggenhuber: Jsem poněkud překvapen, když slyším tyto argumenty (...) Jak je možné takto pracovat v Evropě a dosáhnout nějakého pokroku, když po deseti letech, kdy jste vždy souhlasili, najednou přicházíte a říkáte ne, jsme na začátku celého procesu? Váš podpis figuruje na těch dokumentech, zavázali jste se k ratifikaci smlouvy. Je to vaší povinností. Luděk Sefzig: Je přece legitimním postupem, když vláda něco dojedná a pak se obrací na svůj národní parlament, aby jí to schválil. Hanne Dahl: Česká republika se nesmí nechat zastrašit. My v Dánsku jsme vedli velice podobnou debatu. Adrian Severin: Jestliže budete předsednickou zemí, tak budete muset řešit problémy, které si sami nadrobíte, pokud smlouvu neratifikujete. A v takovéto situaci se ptám, jestli byste neměli spíše předsednictví přenechat někomu jinému, aby ten problém potom vyřešil... Jaroslav Kubera: Taková slova mi připomínají socialismus. A možná, že právě proto je 55 % obyvatel ČR v tuto chvíli proti Lisabonské smlouvě. Elmar Brok: Připomněl, jak horlivě bojoval za přijetí nových zemí, někdy i navzdory opozici ve své vlastní zemi. Říkal jsem: ne, ne, ne, já důvěřuji plně novým členským státům. A já vás teď tedy prosím, abyste v podstatě nezpůsobili to, že by ke mně mí tehdejší kolegové přišli a řekli by: tak vidíte, udělal jste v podstatě největší politickou chybu. Václav Homolka: Stejně jako jeho voliči ze Sudet se obává revize Benešových dekretů a navracení majetku sudetským Němcům. Vím, že je precedens a rozhodnutí Evropského soudu, že společenství, které zastupovalo tyto občany, se ničeho nedomohlo. Ale všichni vyšší ústavní činitelé, pokud se jich zeptám, jestli by se domohli individuálně tito občané, mi říkají, že nevědí, ale spíš si myslí, že ano. Jo Leinen: Mě trochu šokuje, že s takovýmto argumentem přichází senátor parlamentu. Ashley Mote: Zastal se Homolky, připomněl, že i na Kypru řeší stejný problém, kdy po invazi v roce 1974 byl mnoha lidem ilegálně vyvlastněn majetek. Tito lidé teď sledují velice pozorně, jak to bude s Lisabonskou smlouvou, protože je to pro ně možnost, jak se před soudem domáhat návratu svého majetku. Takže ta věc se netýká jenom Sudet, ale bude se to řešit i jinde. Jo Leinen: Já se do toho musím znovu vložit, protože je to neuvěřitelné, jak tady pořád dochází k zaměňování různých věcí. |
