„Když mi bylo šestnáct, tak začal můj první vážnější vztah. Ze začátku všechno vypadalo růžově, ale zhruba po půl roce se chování přítele začalo postupně měnit. V té době mi ale nedošlo, že je něco špatně,“ začíná svůj příběh dvaadvacetiletá Klára Burianová, která partnerské násilí ve vztahu prožila.
První znaky toho, že nejde o normální vztah se objevily, když ji přítel požádal, aby mu sdělila hesla na její sociální sítě. „Říkal mi, že je to normální, a že pokud před sebou nemáme co tajit, tak mi to přeci nemusí vadit,“ vypráví Klára.
Využívání sociálních sítí ke kontrole partnera je typickým prvkem právě u mladistvých, což potvrdil i výzkum organizace proFem a agentury Mind Bridge Consulting. S takzvaným kybernásilím se setkala třetina všech obětí partnerského násilí, kterým je 16 až 26 let.
Sledování i přes GPS
Zneužívání chytrých telefonů a sociálních sítí však mnohdy zachází ještě dál, než jen ke sledování sociálních sítí partnera. Díky nejrůznějším aplikacím může násilník například sledovat přes GPS polohu svého partnera nebo kontrolovat, kdy se naposledy přihlásil do svého účtu.
„Zjistili jsme, že obětmi jsou v tomto případě spíše ženy. Muži mají pocit, že na čtení jejich zpráv a nahlížení do mobilního telefonu mají právo,“ podotýká Ladislav Klika z agentury Mind Bridge.
Jak může vypadat domácí násilí? Marek Epstein o tom napsal knihu |
Nejčastějším projevem násilí je ovšem to psychické. S některou z jeho forem se setkalo 41 procent mladých lidí, kteří se ve vztahu potýkali s násilím. Častými projevy jsou například extrémní žárlivost nebo obviňování z nevěry. Obvyklá je však také přehnaná kontrola.
„S přítelem to fungovalo tak, že na mě čekal po vyučování. Jeho škola končila dřív, takže mě vyzvedával u budovy mého gymnázia. Vždy jsme se na tom domlouvali, nebylo to tak každý den. Jenže po nějaké době na mě přestal brát ohledy, chodil ke škole každý den. Později to došlo až tak daleko, že se dostal do budovy a čekal na mě v šatnách,“ vzpomíná Klára.
Vztahu nepomohlo ani to, když Klářin partner odešel do jiného města na vysokou školu. „Musela jsem se mu každý den hlásit a říkat, co mám v plánu. Později vyžadoval, abych ho prozváněla každých třicet minut. Bylo mu jedno, zda jsem ve škole nebo třeba v kině. Pokud někde nešlo telefonovat, musel o tom dopředu vědět,“ popisuje.
Pětina zažila fyzické násilí, problémy řeší s pomocí kamarádů
Další formou partnerského násilí jsou fyzické útoky a sexuální násilí. Často se objevují facky či tahání za vlasy. V krajních případech agresoři své partnery i popálí. S fyzickými útoky se setkalo devatenáct procent všech obětí.
Zlomené srdce bolí stejně jako zlomená noha, říká expertka na domácí násilí |
Z násilných vztahů se lidé často dostávají těžko, většinou svépomocí nebo s podporou přátel. „Díky kamarádkám jsem si uvědomila, jak toxický náš vztah byl. S přítelem jsem se na několikrát rozešla. Vyhrožoval, že se zabije a že to bude má vina. Po výhrůžce policií nátlak z jeho strany ustal,“ popisuje konec vztahu dvaadvacetiletá Klára.
Podle výzkumu organizace proFem jen minimum obětí podá trestní oznámení nebo vyhledá odbornou pomoc. Vztah sice velká část obětí ukončí, do budoucna si však nese následky. Někteří mladí lidé si stěžují, že mají po zkušenostech z toxického vztahu problém se soustředit, řada žen se potýkala s poruchami příjmu potravy. Část z nich dokonce pomýšlela na sebevraždu.
„Po rozchodu jsem stále žila ve strachu, že na mě bude bývalý přítel někde čekat. Dlouho mi dělalo problém navázat nový vztah a zhoršily se mi i výsledky ve škole. Začala jsem chodit k psychologovi a už se mi docela daří,“ podotýká Klára. Podle svých slov se za svůj příběh dlouhou dobu styděla. „Teď bych ale chtěla, aby inspiroval mladé lidi, kteří na tom jsou jako před pár lety já. O pomoc okolí jsem si měla říct mnohem dřív,“ uzavírá.
