Jenom mi vrtá hlavou, jak do toho schodu, který byl jen obyčejné prkno silné asi 3 centimetry se vešlo tolik dokumentů a předmětů. Naivně jsem si myslel, že šlo o běžný schod, ale to co ukazovali v televizi byl spíše žebřík z prken, mezi nimiž byla 20 cm metrová mezera. Takže jak to mohlo být pod schodem, když tam byla ta 30 cm mezera? Mám takový dojem, že se nás snaží někdo pěkně mystifikovat.

Pro ty co mi dali mínus. Dokážete vysvětlit, jak do toho schodu o síle asi 3 cm někdo nacpal tolik věcí, že toho byly dvě vitríny?

Podle následujícího textu, byl atentát tak zmatený a nešikovný, že zranění Heydricha byla spíše náhoda. "Kubiš se pokusil vhodit do automobilu granát, ale neodhadl přesně vzdálenost a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou.

Heydrich i Klein vyskočili z vozu a oba vytáhli své osobní zbraně. Šéf komise pro 

vyšetření atentátu Heinz Pannwitz říká, že Heydrich začal pronásledovat Kubiše, ale když chtěl vystřelit, ukázalo se, že v jeho zbrani ráže 7,65 mm nebyl zásobník, proto se vrátil zpět k autu, kde si sedl na sedadlo." Za podobný výkon by se měl profesionální voják spíše stydět.

Nějak nechápu, co tím chtěl básník říct? Třeba to, jaký vy byste byl na jejich místě "Pašák". To nebyli žádní Rambové. Normální kluci, kteří odešli do Anglie a tam absolvovali nějaký výcvik a šli zabít jednoho z nejvyšších představitelů Říše. Neumím si představit jejich situaci, stres apod. A vy tady řešíte nějaký "umělecký dojem". Ať to provedli jak chtěli, tak to u mě na jejich hrdinství nic nemění.

Vůbec se nebudu divit, když se někdo bude zastávat Heidrycha a někteří členové vlády se Němcům ještě omluví, jak tomu bylo se Sudeťáky. Kubiš byl hrdina 2. SV a to mnoho lidí nepochopí, protože neznají historii.

Při vší úctě k Janu Kubišovi, nemyslím, že má velký smysl zachraňovat jeho rodný dům.

Pro mě ano. Až bude ten dům přístupný veřejnosti, tak budu jeden z prvních, kdo tam přijede (a to je hodně kilometrů), podívám se tam a položím květinu.

jen pro upřesnění Jiří Dusík není Kubišův synevec, ale prasynovec!

"Na pátečním brífinku..." boze boze a to mam anglictinu fakt rad

a pišeš na počitadle a hraješ na klapkobřinkostroj? :)

I když neznáme všechny podrobnosti kolem atentátu  takové statečné lidi jako byl JAN kUBIŠ  je třeba mít vždycky v úctě. Smutné je, že jej i s dalšími  parašutisty zradil jeden z jejich kamarádů  Karel Čurda. Jjejich  statečnost  a obět pro český národ nesmí být zapomenuta.

Chtěl bych reagovat na hloupé názory, že atentát byl zfušovaný -

Co je to nezdařený atentát? Na Hitlera bylo 40 atentátů a ani jeden nezafungoval. Naopak atentát považuji za velice zdařilý - i přes selhání zbraně (!) zachovali chladnou hlavu a úkol splnili, úspěšně uprchli a nepřítel je dostal až zradou. Hrdinskou smrt po nich nikdo nepožadoval, ale vybrali si ji sami. Cynici házející špínu asi neví jaký osud měli němci pro čechy naplánovaný.

K tomu zlyhaniu:

Podľa anglickej Wikipedie boli Sten-y zbrane s veľmi kolísavou spoľahlivosťou. Británia ich vyrobila veľké množstvo v časoch nedostatku materiálov a produkčnej kapacity (v dôsledku hroziacej invázie), a podľa toho vyzerala aj kvalita.

Fascinují mě ty dopisy - s písmem se lidé tenkrát pomalu kreslili a vyjadřovali se pěknou češtinou i v neformálním styku, dneska je ta samý hele vole... Není to tak dávno..

Priznám sa, mená Kubiš a Gabčík sú pre mňa nosnými symbolmi československej štátnosti . Skutoční hrdinovia, ktorí dávajú sú pre mňa v tejto dobe - smutne chudobnej na ideály - majákom skutočného vlastenectva. Pripomínať si pamiatku hrdinov z čias ohrozenia existencie našich národov je nielen naša povinnosť, ale aj nutnosť; ak si chceme zachovať identitu.

Ja osobne mám to šťastie, že môj rodný kraj (Žilina) má okrem Jozefa Gabčíka aj iné hrdinské postavy: mimoriadne obdivujem odvahu vojakov žilinskej vojenskej posádky, ktorí sa niekoľko dní bránili útokom presily ťažkej nemeckej techniky. Až použitie bombardérov Stuka zlomilo ich odpor, keďže mali len veľmi obmedzenú protileteckú obranu:

http://www.druhasvetova.sk/OLD/view.php?cisloclanku=2007080011