„Syn je v páté třídě, na matematiku chodí se šestou. Distanční výuku miluje, protože se nemusí nudit s ostatními a může si u vyučování dělat ještě něco svého,“ popsala matka Eva názor svého nadaného syna na distanční výuku.
|
Chlapec si od září přál, aby distanční výuka opět nastala. „Online vyučování si pouštěl jako rádio k jiným aktivitám. Nejradši by měl výuku této formy napořád,“ vysvětlila Eva. I další rodiče potvrdili, že jejich dětem distanční výuka vyhovovala. Měly vše hotové rychleji a nemusely tolik čekat na ostatní, shodují se.
Podle učitelů i odborníků, se kterými redakce iDNES.cz hovořila, mohla tato forma výuky nadaným obecně prospívat. Měly totiž čas vzdělávat se v oborech, které je zajímají.
Nadaní žáci se často do hloubky věnují jednomu konkrétnímu tématu, a když jej podrobně prozkoumají, přesunou se na další. Jiní se dlouhodobě věnují jedné činnosti, například programování, a běžná úroveň vyučování je neuspokojí. Právě distanční výuka mohla jejich způsobu poznávání vyhovovat více.
„Ti nadaní si udělali práci během pár minut, pak si vypnuli kameru, mikrofon, a vzdělávali se v tom, co je baví víc,“ vysvětlila Marie, která na pražské základní škole pracuje jako asistentka pedagoga. Kvůli sdílení informací o některých žácích si nepřála zveřejnit své příjmení.
Představa, že si tito žáci z vlastního zájmu otevřou učebnici a „biflují se“, je však mylná. Často koukají třeba na vzdělávací videa na Youtube. „Mám tam holčičku, která se teď zajímá o lucidní snění, a ví o něm všechno,“ popsala Marie zkušenost s nadanou žákyní, kterou ve své třídě má. Některé nadané děti učitelé využívali k tomu, aby pomáhaly vysvětlit látku spolužákům.
Nadanost se nutně nevyznačuje ani výbornými výsledky v jednom konkrétním předmětu, ani nejlepším prospěchem. Naopak děti, které mají jedničky, jsou pečlivé a chytré, nemusí vůbec splňovat charakteristiku nadaného.
Nadané děti jsou motivované především svým myšlením a zájmem v určité oblasti, nikoliv známkami. „Být úspěšní před třídou a před rodiči pro ně není motivace. Dítě, které je svědomité a šikovné, může podávat ve škole daleko lepší výkony než nadané dítě, které zkrátka nemá potřebu mít samé jedničky,“ uvedla psycholožka Šárka Portešová, která se nadanými dětmi dlouhodobě zabývá.
Schopnosti nežijí ve vzduchoprázdnu
Nadané děti měly během online výuky větší svobodu a látku pochopily rychle, takže si mohly vybrat, čemu se budou věnovat. Měly možnost jít do hloubky, hledat si jiné, třeba i cizojazyčné zdroje. „Nastavení volby a větší možnost pro vnitřní motivaci mohlo dětem, které jsou zvyklé si zájmy řídit, opravdu pomoci,“ dodala Portešová. Upozorňuje však, že i u nadaných dětí se během pandemie mohly objevovat pocity izolace a samoty, stejně jako tomu bylo u ostatních dětí.
Podle učitelů byla během online výuky zásadní součinnost rodičů. Pokud nadané děti nemají v rodině dostatečnou podporu a dobře nastavené klima, jejich vlastní potenciál většinou nestačí.
„Pokud rodič dítěti dává výzvy, dítě s online výukou roste. Pokud tam ale tato podpora není, je velmi snadné sklouznout k tomu, že si místo práce zahraje počítačovou hru,“ vysvětlil Petr Holub, který učí na víceletém gymnáziu chemii, informatiku a biologii.
Výzvy mohou mít podobu náročnějších domácích úkolů nebo práce v hodině navíc. Nadaní se také často zapojují do olympiád a různých projektů. Ani schopnosti nadaných dětí totiž nežijí ve vzduchoprázdnu. I oni potřebují kvalitní učitele, mentory, správné prostředí a správné podněty. „V distanční výuce měly nejen možnost možná i lépe komunikovat se svými učiteli, ale hlavně měly možnost získávat i prostor k samostudiu,“ potvrdila psycholožka Portešová.
Zdroj: psycholožka Šárka Portešová |
Pokud se nadaným dětem nedostává zvláštního přístupu, učitel jim nedává nadstavbové úkoly a nemotivuje je k prohlubování znalostí, při běžné výuce se mohou začít nudit a chovat se neukázněně. Svou zkušenost s takovým žákem popsala asistentka Marie.
„Mám v šesté třídě nadaného kluka, který přeskočil pátý ročník. Je drzý, neuznává autority a je s ním v tomto smyslu těžká práce. Na druhou stranu ale dokáže ve svém věku opravovat učitele, dodávat k probírané látce další poznatky. Je nutné mu buďto naložit více práce, a nebo ho nechávat, aby pomáhal ostatním, jinak začne zlobit,“ vysvětlila.
Za úskalí mainstreamového vzdělávání Marie považuje, že si nadané děti často zvyknou, že se nepotřebují snažit. „Přestanete vnímat probíranou látku, ale nevydržíte být dobrý tak dlouho, za chvíli vás doženou i průměrní žáci. Nadané dítě si totiž zvykne, že mu například zlomky skvěle jdou. Tak kouká z okna a nedává pozor. Nějakou dobu to takhle pokračuje, najednou se na tabuli něco stane a dítěti ujede ti vlak. Přestože je nadané, začne mít špatné známky a rozdíl nedožene,“ vysvětlila.
Nadané děti často nechtějí dělat úkoly, ve kterých nevidí smysl, někdy se hůře přizpůsobují. Když se nudí, na školu rezignují nebo provokují. Jsou často považovány za problémové.
Jejich intelektové nadání se tedy mnohdy projeví až v momentě, kdy dorazí do pedagogicko-psychologické poradny, aby se zjistilo, jestli nemají poruchu chování.
Online výuka zlepšila komunikaci
Učitelé si pochvalovali, že jim distanční výuka pomohla individuálním potřebám dětí lépe rozumět. Pedagogové už se totiž nezabývali pouze testy, ale sledovali denní aktivitu a pravidelně kontrolovali úkoly. Častěji se místo zámek uchylovali ke slovnímu hodnocení. To byl případ i gymnázia, na kterém učí Petr Holub.
„Slovní hodnocení navíc dětem dávalo dobrou zpětnou vazbu, díky které se nadaní žáci mohli snadněji posouvat dál. Nezůstali v průměru té třídy, ale individuálně jim bylo nastaveno, co mohou zlepšit,“ tvrdí Holub. Dodal, že během distanční výuky nad dětmi měl takový přehled, jako kdyby každému z nich po všech hodinách kontroloval sešity, zápisky, výsledky. Díky tomu si rozdílů mezi jednotlivými žáky více všímal.
Ne všichni učitelé však umí s nadanými pracovat. Negativní zkušenost popsala matka Dana, jíž dcera chodí do čtvrté třídy. Své příjmení si kvůli sporům se školou nepřála zveřejnit. Při online hodinách se její dcera nudila, tak si malovala a četla.
Mimořádně nadané děti jsou pro školy obtěžující, říká odbornice z Mensy |
„Učitelka ji občas nechala, ať si dělá, co sama chce. Pak ji ale stejně vyvolala a dcera samozřejmě nevěděla, kde jsou,“ řekla. Dívka ani pravidelně nedostávala úkoly navíc. „Občas jí učitelka nějaký úkol dala, ale stejně ji nezajímalo, co dcera udělala,“ dodala Dana. Díky bližšímu kontaktu s výukou během pandemie mohla přístup školy lépe pozorovat. Její dcera nyní začne chodit do školy, ve které umí s nadanými lépe pracovat.
Podle učitelů by nadaným dlouhodobě pomohly menší třídy. „Velmi by pomohlo, kdyby byly školy velké a měly hodně učitelů. Jednu třídu sice nejde rozdělit, ale více tříd už ano. Pak by se mohly třídy propojovat tak, aby se žákům mohlo nabídnout více úrovní. Mohli by mít si vybrat mezi snazší a náročnější matematikou. Pak si nadané dítě sice bude muset zvyknout, že je průměrné, ale už to bude průměr z těch nejlepších třiceti procent,“ vysvětlil učitel Petr Holub.
