Vedení Novy nedávno oznámilo, že pořad Na vlastní oči bude mít několikaměsíční pauzu. Dotáčíte ještě nějaké reportáže?
Už ne. Pořad se přestane vysílat 29. dubna a my už teď máme dotočeno. I kdyby někdo přišel s nějakou bombou, tak už to dělat nebudeme.
Jak vám vedení oznámilo, že se pořad dočasně ruší?
Řekli nám, že budeme připravovat přes prázdniny pořad nějak nově. A že v září by se to mělo zase rozjet v pozměněné podobě. Jako že s druhým dechem.
Vypadalo to, že to bylo pro vás nečekané. Ještě před pár dny jste se k tomu rozhodnutí vyjadřoval poměrně ostře a byl jste skeptický, jestli se Oči ještě vůbec dostanou na obrazovku.
Nemám důvod nevěřit, že se ten pořad skutečně opět rozběhne. Ale mám z toho smíšené pocity. V první chvíli, když jsem se tu novinku dozvěděl, převládla ve mně hořkost. Hořkost z toho, že se ruší pořad, který je nejdéle trvajícím publicistickým pořadem v českých televizích. Měl jsem prostě pocit, že Oči mohly dál fungovat až do léta, jako tomu bylo vždycky, a ta změna by se připravila přes červenec a srpen. Na druhou stranu uznávám, když nám vedení vysvětlilo, že ten pořad potřebuje novou tvář a že nesplňuje to, co se od něj žádá, hlavně u sledovanosti. Oni jsou majitelé a je to jejich právo na nespokojenost.
A tušíte, jak by měla ta změna vypadat?
Ne. Snad to budu vědět za měsíc. Sice jsme interní zaměstnanci, ale vedení nám zatím podrobnosti neřeklo. Třeba se opravdu ten pořad přežil a je nutné ho změnit. Možná patřím do starého železa i já.
I v minulosti se podoba Očí měnila. Upravila se znělka, dostali jste větší "šmrnc". Proč je tedy teď kolem pořadu větší rozruch?
Je pravda, že Oči se v minulosti měnily. Charakter pořadu ale zůstával stejný. První reportáží byla vždy nějaká kauza, nějaké odhalení, druhá měla spíše sociální charakter a třetí byl příběh třeba o nějakém bizarním člověku nebo nevšedním způsobu života. Až teď přichází nespokojenost se samotnou strukturou Očí.
Sám jste zmínil sledovanost pořadu. Ta určitě v posledních letech u Očí klesala.
Uznávám, že naše sledovanost klesla. Bývaly doby, kdy jsme válcovali všechno. Dokonce jsme převálcovali speciálem o Kajínkovi i první díl hraného seriálu Černí baroni, který pouštěla Česká televize. Ale to bylo v hlavním vysílacím čase a také tehdy byla ještě společnost víc nadržená na různé kauzy. Lidi zajímalo, jestli krade tenhle náměstek nebo tamten ministr. Od té doby ten zájem veřejnosti částečně opadl. Řada lidí se smířila s tím, že podobné chování politiků je už normální a jen občas se diví, když se dozví, že i ten či onen se chová stejně. Že by si kvůli tomu ale přepnuli kanál z nějakého zábavného pořadu nebo filmu na publicistiku, to se už neděje.
Mohlo mít vliv na sledovanost, že odešly hlavní tváře pořadu? Třeba Janek Kroupa a nedávno Radek John?
Nedovedu posoudit, jaká by byla sledovanost, kdyby oba zůstali. Samozřejmě třeba Janek Kroupa jako investigátor byl špičkový. Zase ale u lidí postupně opadal zájem o investigativní věci, takže fakt nevím. Maximálně to mohu posuzovat podle toho, když měl Janek dva vlastní pořady – o soudci Nagyovi a kauzu Morava. Běželo to v hlavním vysílacím čase a mělo to docela úspěch. Ale ne takový, jaký vedení Novy očekávalo.
A co Radek John? Skutečně nemělo na Oči vliv, když se ukázalo, že podnikal s lidmi, o kterých se točí investigativní reportáže?
Mám pocit, že to vliv nemělo. Navíc on ani poslední roky netočil. Myslím, že významný dopad na Oči mělo, když byly zařazené pod zpravodajství. My čekali, že nám nechají volnost, které jsme se těšili předtím, a zároveň pocit jistoty v zádech proti tlakům zvenčí. Bohužel došlo k propouštění ještě dávno před začátkem hospodářské krize – odešel např. dramaturg Radek Slánský, který držel pevně koncepci dobrých deset let. Oči začaly být tak trochu odstrkovanou popelkou. Nikdo za ně nelobboval na poradách vedení tak jako předtím Radek John coby šéf.
Zmínil jste tlaky zvenčí. Stalo se, že jste nějakou natočenou reportáž kvůli tomu neodvysílali?
To ne, to říct nemůžu. Já si ostatně hned v začátku pořadu stanovil pravidlo, že pokud vedení nějakou reportáž zakáže, odejdu. A to se nestalo. Občas se ale nějaká reportáž o něco odložila, než jsme vedení přesvědčili, že máme vše ozdrojované. Někdy se ta reportáž dodělala a odvysílala. I teď tam ještě nějaké reportáže zbudou. Jsem zvědavý, jestli se počítá s tím, že se budou vysílat. Já bral Novu vždy jako nosič své novinářské svobody a 15 let to víceméně fungovalo. Kdyby ne, půjdu pryč.
A co ze strany politiků? Pokoušel se nějaký politik na vás tlačit, abyste něco nenatočil, neodvysílal?
My to naštěstí máme nastavené tak, že se nejprve daný námět schválí a pak se už prostě točí. Je to rozjetý vlak, který redaktor nezastaví. Právě proto, aby byl odolný tlakům zvenčí.
Nicméně se nyní v případě Očí říká, že nebyly pohodlné některým politikům...
To jsou jen spekulace. Zdůvodnění našeho vedení je ekonomické a má to svou logiku. Nicméně si myslím, že jen počtem diváků by se podobný pořad posuzovat neměl.
Proč?
Oči byly zvláštní tím, kdo je sledoval – a to byli často důležití lidé. Řadu let ten pořad také ovlivňoval dění ve společnosti. Navíc měly Oči také spoustu odkazů v jiných médiích. Čili to byl pořad, kterým se televize vždycky chlubila. Tím hlavním ale je, že ovlivňoval k lepšímu život lidí. To je důležité a bude mě zajímat, jestli se to zachová i v tom novém, upraveném pořadu.
I v zahraničí je však hlavním měřítkem u podobných pořadů sledovanost a ekonomičnost. Proč by měla Nova mít pořad formátu Oči?
Dává jí to noblesu. Můžete mít samozřejmě komerční televizi, která bude vysílat jen seriály a šarády. Budete asi úspěšný a budete vydělávat prachy. Asi jsem starý a naivní, ale já si myslím, že televize by měla dělat něco víc než jen vydělávat.
Televizní reportáže natáčíte už patnáct let. Vzpomenete si, která byla nejlepší?
O Kajínkovi. To je příběh, který se nezapomíná. A pak reportáže o exodu Romů do zahraničí.
Ale po takové době přece sám vidíte, že většina případů stejně skončí v autu. Nikomu se nic nestane, policie nic nevyšetří.
Myslím, že i tak to má pořád cenu. Špatné by bylo, kdyby už člověk nemohl o něčem ani mluvit. Uznávám, že policie řadu věcí odkládá a případ tím prostě končí. Ale jak řekl už Havlíček: Zlo neporazíš, ale musíš křičet, aby to nemělo tak lehké.
