Pro štáb Československé televize z pořadu Zvědavá kamera to měl být kapitální úlovek. Členové redakce se od jara 1964 potýkali se ohroženou politickou pověstí, když si dovolili kritizovat kádrové kritérium pro přijímání studentů do škol. Díky zmínce v tehdejší Lidové demokracii o údajných pokladech na dně jednoho z šumavských jezer se hodlali pustit do senzačního a zcela nepolitického natáčení, které by soudruhy mohlo přesvědčit, aby pořad nezařízli.
Zkazka o mrtvolách na dně
Podle původního plánu měl štáb objednat potápěče, kteří by před jeho zraky prozkoumali historky o zlatém kočáru i s hraběnkou či mrtvých vojácích wehrmachtu na dně Čertova jezera. Mezi potápěči ze Svazarmu byl tehdy i jistý Ladislav Bittman, který se pracovníkům televize představil jako pracovník ministerstva zahraničí.
Ve skutečnosti byl zástupcem náčelníka nového dezinformačního oddělení Státní bezpečnosti. Potápěči sice žádné poklady či zachovalé mrtvoly nenašli, pro Bittmana ale začal největší moment jeho kariéry.
Tohoto důstojníka StB hbitě napadlo, že by se podobná akce dala využít k „nálezu“ něčeho třaskavého. Ústředí plán schválilo a s podporou Moskvy se rozjela velká a přísně tajná akce, ve které Československá televize sehrála roli nevědomého pomahače šíření dezinformací. O akci vědělo jen velmi málo lidí, mezi nimi byl samozřejmě i tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal. Právě on měl sehrát důležitou roli v tom, jak nález prodat světu. Oč šlo?
Jak zdiskreditovat Západní Německo
Blížilo se 20 let od konce druhé světové války a v Západním Německu měl začít platit zákon o promlčení nacistických zločinů. Spolková republika Německo tak chtěla udělat definitivní čáru za minulostí. Východnímu bloku se tento záměr nezamlouval, zejména proto, že se tato část rozparcelovaného Německa otevřeně hlásila k západním mocnostem a umožňovala přítomnost amerických (i dalších) tajných služeb na svém území, až příliš blízko železné opony. Komunisté se proto snažili ukázat Západní Německo jako pokračovatele nacistického státu, a tím ho připravit aspoň o část důvěry Spojenců.
OBRAZEM: Před šedesáti lety začali stavět Berlínskou zeď. Západ jen přihlížel |
Bittmanův plán se k tomu skvěle hodil. Akce byla pojmenovaná jako Neptun. Štáb Zvědavé kamery dostal echo, že v létě budou potápěči prozkoumávat dno Černého jezera na Šumavě. Bittman a jeho kolegové tam měli najít a vyzvednout bedny z druhé světové války. Ovšem nejdřív je StB musela vyrobit a uložit do nich to, co mělo být nalezeno: dokumenty, usvědčující ze spolupráce s SS západoevropské politiky.
Podvrženými dokumenty z jezera StB před padesáti lety zmátla celý svět |
Bedny zvládla vyrobit technická sekce Státní bezpečnosti sama. Nacistické dokumenty měla dodat sovětská tajná služba. Soudruzi ale měli zpoždění a akci nebylo možné dál odkládat. Co s tím? Bedny, naplněné pouze čistým kancelářským papírem, se 20. června tajně stěhovaly z Prahy na Šumavu. Následující noci zmizely pod hladinou jezera.
Slavný úlovek
K jejich slavnému vylovení za účasti Československé televize došlo 3. července 1964. Ovšem ta účast byla značně omezená. Jak v dokumentu ČT Tajné akce StB uvedl člen tehdejšího štábu Vladimír Branislav, bezpečnostní složky k vylovení téměř nikoho nepustily. „Tvrdili, že tam mohou být třaskaviny, a pustili tam jen kameramana,“ řekl Branislav. Vše se tedy natáčelo, ale jen po vymezenou dobu a bez dalších svědků.
Od StB to bylo moudré opatření. Ve skutečnosti totiž měla operace své mezery. Nejenže v bednách chyběly příslušné dokumenty, ale také jejich dřevo bylo nové a neodpovídalo stavu, v jakém by muselo být po dvaceti letech ve vodě. Dokonce se z beden při manipulaci odštíply části dřeva a pod nimi se vyrojila smola.
Varování akce Neptun. Nacistické dokumenty na dně jezera: podvod v režii StB |
Zato slavný příjezd kolony aut doprovázející náklaďák s bednami do Prahy si už televize natočit mohla. „Chceme se s vámi podělit o vzrušení, které jsme prožívali, kdy jsme hledali, ztráceli a nalézali klíč k tajemství archivu z Černého jezera,“ zaznělo tehdy v reportáži. Bedny a jejich dosud utajený obsah musely po příjezdu do Prahy na průzkum k historikům – ve skutečnosti se čekalo, až z Moskvy přijdou slíbené archivní dokumenty.
Oznámení světu
Teprve 15. září 1964 se mohlo s dokumenty ven. Na nebývale velké tiskové konferenci měl ministr vnitra Lubomír Štrougal nezastupitelný úkol: přesvědčit domácí i zahraniční novináře o důležitosti objevu a nepřipustit stín pochybností o pravosti. Důstojníci StB s ním celý projev i odpovídání na možné otázky nacvičovali celou noc. Byl prý už tak unavený, že jim řekl, ať už toho nechají. A dodal, že když se akce provalí, nechá je všechny zavřít.
Mohlo by vás také zajímat: Další záhada šumavského Černého jezera |
Štrougal ale svou roli splnil. Oznámil světu, že na dně Černého jezera byly nalezeny nacistické dokumenty dokazující spolupráci významných západoněmeckých osobností s Hitlerovými oddíly SS. Novináři dokonce dostali několik listů k nahlédnutí. Všechny dostat nemohli, protože na nich bylo číslování ze sovětského archivu, a některé měly dokonce na okrajích poznámky v azbuce. Vyšlo by tak najevo, že nejde o listiny uložené do beden Němci v roce 1945, ale o materiály, které ležely v sovětských archivech a byly účelově vybrány a doplněny tak, aby dokazovaly, co dokazovat měly.
Dezinformační operace se zdařila na výbornou. Zprávu otiskly desítky významných zahraničních deníků. O pravosti nálezu nikdo nepochyboval. Zpráva vedla k tomu, že Německo upustilo od návrhu na konec promlčecí lhůta nacistických zločinů. Jeho pověst ve světě byla otřesena. Stejně tak pověst západoněmeckých politiků Emila Franzela, činovníka sudetoněmeckého sdružení, a Siegfrieda Zogelmanna, poslance v Severním Porýní-Vestfálsku.
Inspirace: nálezy v rakouském jezeře
Dnes si možná řeknete, že od novinářů bylo naivní si myslet, že by bedny ze dna jezera mohly ukrývat tak zásadní tajemství. V té době to ale nebylo nic neobvyklého. Akce StB se inspirovala podobnými nálezy v rakouském jezeře Toplitzsee.
V jeho blízkosti fungovalo za války několik koncentračních táborů. Do jednoho z nich Němci v dubnu 1945 před postupujícími Američany nastěhovali padělatelskou dílnu Bernhard ze Sachsenhausenu, ve které nuceně pracovali věznění Židé. Vyráběly se v ní ve velkém britské libry a v posledních měsících války také americké dolary. Když se přiblížil konec války, nacisté zametali stopy: vybavení tiskařské dílny a bedny s dosud nepoužitými bankovkami nechali zmizet na dně Toplitzsee.
Nedobrovolné padělatele, kterých bylo v té době přes 100, poslali na pochod, který málokdo vydržel. Po válce našli potápěči v Toplitzsee nejprve některé dílčí dokumenty a v roce 1963 při velké organizované akci vyzvedli bedny s penězi i vybavení. O padělatelské dílně v minulosti hovořil jeden z pamětníků, dřívější vězeň Adolf Burger.
Adolf Burger ve své pracovně listuje prvním vydáním své knihy o zážitcích z koncentračního tábora - Kniha Číslo 64.401 mluví vyšla již v roce 1945
Akce Neptun by možná zůstala navždy utajená. Nakonec ji ale prozradil muž, který stál u jejího zrodu. Ladislav Bittman po roce 1968 emigroval do USA a vše prozradil. V Československu dostal za zběhnutí sedmiletý trest, nikdy si ho neodpykal. O akci Neptun a dalších dezinformačních praktikách československé a sovětské tajné služby napsal několik knih. Zemřel jako Lawrence Martin-Bittman v roce 2018 v USA.
Reportáž ČT Akce Neptun z cyklu Tajné akce StB.
