Hana má laskavý pohled a mluví vysokým, klidným hlasem. Jak je možné, že svým dvěma malým synům tak ublížila? V bytě jednoho činžáku na pražských Vinohradech žili chlapci podobně jako zvířecí mláďata. Nemluvili, vydávali jen skřeky, neuměli pořádně jíst, neměli základní návyky. Experti u nich diagnostikovali syndrom týraného a zanedbávaného dítěte.
Její manžel Martin K. ji odřízl také od rodičů. Teprve minulý měsíc se spolu znovu setkali. Po třinácti letech.
"Ale bylo to, jako kdybychom se viděli včera. Nejprve jsme jí napsali do vazby, a když ji propustili, navštívili jsme ji doma," líčí otec Hany. To, že mají kromě starší vnučky ještě dva malé vnuky, se dozvěděli teprve na podzim od policistů. Zaskočilo je to.
Před lety mezi nimi a mladými vzniklo nedorozumění kvůli bytu a od té doby se nestýkali. "Nechtěli, abychom viděli vnučku, vlastně i tu už tehdy zčásti ukrývali před světem. Nechtěli ji dát do školy s tím, že ji budou učit doma. My jsme se do toho vložili, ale nic jsme nezmohli a vztahy to ještě víc narušilo. Dceru pak přenechali druhým prarodičům," objasňuje otec.
"Neměli smysl pro duchovní svět"
Zpočátku bylo manželství Hany a Martina jako každé jiné. Bavilo je cestovat, plánovali svatební cestu do Asie, pracovali na počítačích. Hana přiznává, že jako jedináček se od dětství cítila osamělá. Dokonce i na matematicko-fyzikální fakultu šla hlavně kvůli naději, že tam najde spřízněnou duši.
"Já na vejšku nechtěla. Moji rodiče ji mají a nepřipadá mi, že by byli nějak šťastní. Ale toužila jsem navázat s někým vztah a na té škole byli skoro samí kluci," otevřeně přiznává Hana. Po půl roce nicméně studium vzdala.
Uměla dobře jazyky, psala dokonce básně i v angličtině a ty české kdysi recitovala i v rádiu. "Nabídl mi to Jiří Lábus, kterému jsem básničky poslala do Studia Ypsilon. Párkrát jsme se i viděli," vzpomíná žena na život před tím, než poznala Martina.
Stále však mluví o pocitu osamělosti. Tvrdí, že si s rodiči příliš nerozuměla. "Mají pocit, že mi dali všechno, co jsem potřebovala, ale neměli smysl pro duchovní svět. Zdálo se mi, že se s nimi nedá mluvit, tak jsem jim začala psát dopisy. Jim to přišlo divné, a tak řekli, že radši nic, když se nemůžeme vídat," vysvětluje dávnou roztržku.
Děti jí nechybí, muž ano
Martin K., s nímž se Hana kdysi seznámila na inzerát, stále sedí ve vazbě. Podle expertů je psychopatický manipulátor. Má pocit vyvolenosti, a dokonce se považuje za kněze. Z vazební věznice na Pankráci ženě skoro každý den píše láskyplné dopisy.
"Popisuje, jak tam léčí spoluvězně metodou reiki, které jsme se začali věnovat. Umí jim ulevit a oni ho chválí," líčí šestatřicetiletá žena. Ve vězení ho už i navštívila, přinesla mu i Bibli.
Zdroje obeznámené s případem míní, že jí "vymyl mozek". To však žena odmítá. "Není to pravda. To naopak manžel si stěžoval, že jsem panovačná a moc přísná. Třeba když jsem chtěla, aby byl v rodině určitý řád a abychom jedli ve stanovený čas. Vadilo mu, že jsem málo bezprostřední," vysvětluje.
Hana zatím žije z úspor a neví, co bude dělat, až je utratí. Manžel vypomáhal v brašnářské firmě svého otce, teď však šicí stroj – zdroj obživy – zakrývá zelené prostěradlo. V bytě je jen pár kousků nábytku, žádná televize ani rádio.
Lidé, kteří s případem přišli do styku, žasnou nad tím, že si manželé k dětem nevytvořili normální vztah. Rodičovská "péče" synům přivodila těžkou újmu na zdraví. Hana ani teď po dětech, které žijí u strýce, neteskní. "Tam, kde jsou, je jim líp. Věřím, že manžela alespoň na Vánoce pustí domů," doufá.
3. prosince 2011 |
