Při terapii se s Gerlichovou zaměříme na úzkost a strach. Popisuji, jak se úzkost v mém životě projevuje, a ke každému příkladu vybírám jeden zvuk, který jej reprezentuje.
Taková metoda není obvyklá pro všechny muzikoterapeuty. Gerlichová ji sama vyvinula pro psychosomatické problémy. „Snažíme se strachy ozvučit, dát je do různých úrovní, co se týče tělesného, psychického, sociálního či spirituálního vnímání. Pak se snažíme hledat zvuk, který to vyjadřuje, a změnit ho tak, aby to pro člověka bylo lepší,“ vysvětluje terapeutka.
Zhudebnit strach
Gerlichová nechává výběr a umístění zvuků na mně. K dispozici mám řadu tradičních nástrojů, jako je kytara či bonga, ale také spoustu méně obvyklých, například válec s pružinou, který imituje zvuk bouře. Vše si mohu sama vyzkoušet.
Ve chvíli, kdy se pro daný zvuk rozhodnu, začne terapeutka procházet po místnosti a já určuji, odkud zvuk půjde. Pro vyobrazení nevolnosti, která často úzkost doprovází, vybírám takzvanou dešťovou hůl, která v pohybu připomíná zvuk dopadajících kapek.
Podobně určím i zvuky pro další projevy úzkosti. Tamburínu naplněnou malými kuličkami pro nepříjemný pocit „odpojení“ těla od mysli, dřevěné kuličky na provázku uvázané k dřívku pro třes a již zmíněný bouřkový válec pro migrénu.
Mohou se vybubnovat, vykřičet, vybrečet se.
Markéta Gerlichovámuzikoterapeutka
Vybrané zvuky následně znovu projdeme. V tu chvíli dostávám možnost je měnit. Ať už jejich intenzitu, odkud přichází, nebo i zvuk jako takový. V mém případě dešťovou hůl nahradí kalimba, ze sestavy vyřadím také bouřkový válec, který vystřídá flétna. „Nečekáme, že symptomy zmizí na prvním sezení, ale dojde k jejich utlumení, postupné změně prožitku,“ vysvětluje Gerlichová.
„Somatická i psychická část může trvat více sezení, podobně jako další úrovně. S tématem setrváme delší dobu a postupně uvidíme, jak pokračovat. Můžeme zůstat u stejného přístupu, anebo zařadíme nějaký jiný muzikoterapeutický proces, například konkrétní relaxační cvičení, vybubnování hněvu či kreativní hudební improvizaci. Možností je mnoho,“ pokračuje Gerlichová.
Zároveň ale dodává, že muzikoterapie by měla být podporou a doprovázením, nikoli vynucování něčeho, co je člověku nepříjemné.
Ačkoli může být její součástí také zpěv či hra na hudební nástroje, ti, kteří takovým aktivitám na veřejnosti neholdují, se bát nemusí. „Zpěv je velmi intimní věc. Bohužel se stávalo a stává, že někteří učitelé ve škole nechají děti povinně zpívat před třídou. To je opravdu terapeuticky kontraindikované,“ zdůrazňuje Gerlichová.
Dodává ale, že zpěv je důležitou součástí terapie. „Mohu zpívat já a mohu toho člověka vyzvat, aby zpíval také, pokud se mu bude chtít. Ale stačí i poslouchat,“ říká terapeutka.
Cesta po schodech, louka za branou... Hypnoterapie řeší úzkost i prokrastinaci |
Pro velké i malé
Podle Gerlichové je muzikoterapie vhodná jak pro dospělé, tak pro děti. Pracuje také se seniory. „Mají daleko větší a bohatší hudební paměť. Mají hudební prožitky spojené s různými emocemi, tak na ně navazujeme,“ říká.
U dětí je muzikoterapie často preventivní, učí se díky ní odreagovat a relaxovat. „Třeba v Británii hodně pracují s teenagery, kteří mají poruchy chování. Svůj hněv mohou vyjádřit vydupáním, vytancováním, vybubnováním,“ jmenuje Gerlichová.
Ta připouští, že povědomí o muzikoterapii tu není takové jako třeba v západní Evropě. Své místo ale metoda našla třeba v psychiatrických léčebnách či na neurologii a rehabilitaci. Rozšířila se také do domovů pro seniory a speciálních škol.
Muzikoterapii jako alternativu tradičního rozhovoru mezi terapeutem a pacientem ale využívají i páry. „Lidé chodí kvůli partnerské terapii, protože když nefunguje verbální komunikace, tak ta neverbální skrz hudební nástroje funguje úplně jinak a lépe,“ líčí terapeutka.
Sebevraždu jsem měl naplánovanou do detailů, líčí lékař Tomáš Šebek |
Nejde jen o terapii
Psychoterapie je ale jen jedna součást metody. Gerlichovou vyhledávají také lidé, kteří chtějí zpívat, ale bojí se, nebo ti, kteří chtějí mít lepší rytmus.
Gerlichová se muzikoterapii věnuje téměř třicet let. Dvanáct let také reprezentovala Česko v Evropské konfederaci muzikoterapeutů EMTC. Nyní je předsedkyní Muzikoterapeutické asociace ČR. Od roku 1996 pracuje s pacienty po úrazech a nemocech mozku na Klinice rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice.
Tam muzikoterapii podstupují pacienti v rámci rehabilitace jak pro opětovné přijetí sama sebe po těžkém traumatu, tak pro lepší rytmus pohybu, řeči či paměti. Nejde jen o lidi při vědomí, ale i o pacienty v kómatu, kde se navazuje na sluchové paměťové stopy z doby před úrazem.
„Ptáme se rodiny, co ti lidé poslouchali, jestli na něco hráli, jaké zvuky jim byly příjemné, a na nich stavíme,“ popisuje Gerlichová.
Zvuk je jedna z mála věcí, kterou lidé vnímají, i když nejsou při vědomí. Efekt terapie pak podle ní v takto těžkých případech vyhodnocuje tým terapeutů a lékařů. „Stále mě nesmírně těší a překvapuje, když pracuji s lidmi s těžkými poruchami vědomí a ti pacienti se postupně dostávají do jeho vyšší kvality,“ říká Gerlichová.
Lektorka muzikoterapie Markéta Gerlichová. (9. prosince 2024)
Své uplatnění našla muzikoterapie také v léčbě závislostí. „Ti lidé prožívají hodně silné emoční výkyvy. Mohou se vybubnovat, vykřičet, vyplakat se, zpracovat své prožívání hudebně,“ popisuje terapeutka.
U závislých lidí jde také o hledání vztahu k sobě samému. „Musí si přiznat, co dělali. Chtít začít žít jinak, trénovat odolnost, rozhodnout se říkat ne svému bažení,“ říká odbornice na léčbu hudbou.
Účinnost metody potvrzují i její kolegové. „Muzikoterapie pomáhá u mnoha potíží, které se klientům obtížně řeší slovy,“ říká psychiatr Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví.
Zároveň ale zdůrazňuje, že muzikoterapeut potřebuje projít specializovaným vzděláním a výcvikem. „V rámci vysokoškolského vzdělání se studenti samozřejmě seznamují s principy a možnými indikacemi různých metod. Jejich správná aplikace však vyžaduje takzvaný psychoterapeutický výcvik, ve kterém se frekventant typicky učí tyto postupy tak, že je sám v modelové roli pacienta,“ vysvětluje Horáček.
Léčba nakupováním: proč a jak funguje „maloobchodní terapie“ |
Praktikujících muzikoterapeutů jsou v Česku podle Gerlichové zhruba dvě stovky, ale jen asi 30 z nich dosahuje na profesní či garantovanou certifikaci podle požadavků vzdělání. Jejich řady se ale každým rokem rozšiřují. Univerzita Palackého v Olomouci dokonce v předešlých letech otevřela magisterský program Muzikoterapie.
Rostoucí zájem o psychoterapii, ať už o rozhovor mezi terapeutem a pacientem, či muzikoterapii, arteterapii a další metody, zaznamenaly také zdravotní pojišťovny. Největší česká pojišťovna VZP začala svým klientům v prosinci 2020 na péči přispívat až 5000 korun ročně. V loňském roce si o příspěvek zažádalo 20 tisíc klientů VZP, od začátku programu zatím nejvíc. „Pojišťovna jim vyplatila celkem 57 milionů korun,“ uvedla mluvčí VZP Viktorie Plívová.
