František Ryneš byl pokutován za to, že si na svůj dům nainstaloval kamerový systém, kterým snímal dění na ulici před domem. Na jeho dům totiž opakovaně útočili neznámí lidé, napadali jej fyzicky a opakovaně mu rozbíjeli okna. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů tím porušil právo na soukromí, jelikož natáčel i náhodné kolemjdoucí (více čtěte zde).
Nejvyšší správní soud však rozhodl, že byl muž pokutován protizákonně a protiústavně. Do konce minulého roku totiž podle něj nemohlo být lidem vůbec jasné, zda a kdy se vlastně na instalaci kamery na rodinný dům vztahuje zákon o ochraně osobních údajů, včetně oznamovací povinnosti vůči Úřadu.
„Český zákon o otázce kamerových systémů naprosto mlčí, na rozdíl například od komplexního a obsahově vyčerpávajícího zákona rakouského. Na výklad otázky, kdy má majitel domu povinnost kameru Úřadu ohlásit, navíc panoval rozpor mezi jednotlivými členskými státy Unie, přičemž dokonce i vláda České republiky měla v řízení před Soudním dvorem Evropské unie zato, že František Ryneš žádnou zákonnou povinnost vůbec porušit nemohl,“ uvedl soudce zpravodaj v dané věci Zdeněk Kühn.
Úřad je odtržen od reality a rozhoduje nejednoznačně
Podle Ryneše měl Úřad rozhodovat u podobných případů jednotně a nejasný zákon tak „učinit obsahově jednoznačným“. To se však podle soudu nestalo.
„Nejvyšší správní soud zjistil, že správní praxe Úřadu nejenom že výkladové pochybnosti neodstranila, ale naopak prohloubila, a to zcela rozpornými postupy v obdobných situacích,“ vysvětluje mluvčí soudu Sylva Dostálová.
Soud zdůraznil, že kamerový systém byl nastaven efektivně a snímal místo, z něhož vycházely útoky na dům. Vysvětlení pana Ryneše, proč kamera zabírala ulici i vchod do protějšího domu, je přitom podle soudu logické: pokud by byla kamera „sklopena“ a zabírala například jen obvodovou zeď jeho domu, její funkce by se míjela účinkem, neboť by potencionálního útočníka nikdy nezaznamenala.
„Pokud Úřad dospěl k závěru, že jiná než sklopená kamera nebyla v dané situaci přípustná, je to smutný důkaz toho, že je naprosto odtržen od reálií běžného života,“ dodává Kühn.
Nejvyšší správní soud rozhodl navzdory vyjádření Soudního dvora Evropské unie. Český soud se ptal, zda se na tento případ vztahuje výjimka na zpracování osobních dat z důvodu oprávněného zájmu, kdy ochrana soukromí nemá přednost. Podle Soudního dvora EU ale výjimka o záznamu pro osobní či domácí činnosti pro tento případ neplatí. Měla by totiž být vykládána striktně (o rozhodnutí čtěte zde).
