V tomto měsíci s návrhem souhlasil poradní sbor primátora, podle jehož mínění je takové řešení důstojné a souznívající s architekturou objektu. Ovšem za předpokladu, že exponáty neohrozí klimatické či světelné podmínky, což chtějí autoři projektu vyloučit například i metodou počítačových simulací.
Definitivní slovo však budou mít památkáři, kteří dosud nerozhodli, ale z předběžných reakcí vyplývá, že nejsou nadšeni představou přepatrování památkově chráněného objektu. Už to je však posun, protože tak daleko se dosud ještě žádná jiná varianta nedostala, aby se předkládala projektová dokumentace ke schválení.
Mucha začal malovat cyklus dvaceti pláten s výjevy ze slovanských a českých dějin a mýtů v roce 1911. Trvalo mu osmnáct let, než cyklus dokončil na zámku Zbiroh, kde si speciálně pro tuto záležitost postavil šestimetrové lešení. "Šplhal mnohokrát denně nahoru a dolů...
Štětce zásadně držel v zubech. Po celých dvacet let matka trnula hrůzou, že spadne, ale jemu to nahrazovalo sport, kterému v životě nevěnoval ani hodinu," líčí práci na Epopeji syn Jiří Mucha v knižních vzpomínkách.
S osmimetrovými plátny, na nichž jsou postavy znázorněny v životní velikosti, byly problémy už při zrodu a trvají dodnes. Názory na uměleckou hodnotu oscilovaly od výrazů výtvarný omyl až po nadšené výkřiky hýřící superlativy. - Jestliže město nyní Epopej umístí do střední haly Průmyslového paláce, bude to hit?
Až čtyři sta návštěvníků každou hodinu předpokládají autoři projektu z architektonického ateliéru Anima. Obrazy tam mají viset v prostoru a lidé se budou pohybovat po lávkách.
"Chceme Epopej vystavit nekonvenčně a přitom soudobě. Navíc Holešovice jsou místem, které už ve třicátých letech vyznačil Josef Čapek pro nový pavilon určený pro Epopej. Myslíme si, že obrazy nemají stát na zemi. Jsou to vlastně ikony," prohlásil architekt Jindřich Smetana. Současný způsob vystavení podle jehoslov není příliš důstojný.
Zatím však Epopej zůstane do roku 2002 na zemi, vystavena v zámeckých prostorách v Moravském Krumlově. Tamní lidé ji milují, protože je to jediný magnet místního turistického ruchu. A nevděčné Praze vzkazují: Byli jsme to my, kdo Epopej vyzvedl z prachu zapomnění.
V padesátých letech ta plátna ležela nepovšimnutá a svinutá někde ve sklepě. V posledních deseti letech ale jakoby si město řeklo: teď, anebo nikdy. A přišlo nejméně s desítkou nápadů, kam s ní - včetně zdevastované restaurace EXPO '58, bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad či opuštěné průmyslové fabriky na Zlíchově. Pokaždé se objevilo něco, co plány zhatilo. "Naší ambicí je enormní zájem najít pro Epopej reálné místo," uvedl radní Igor Němec na jednání poradců primátora Kasla pro památky a urbanismus.
glosa autorky MF DNES:
Začarovaná Epopej
Když Alfons Mucha začal malovat slovanský cyklus, odhadoval práci na Epopeji na čtyři až pět let. Protáhlo se to na trojnásobek . Když dílo malované pro Prahu hlavnímu městu odkázal, tušil asi, že najít pro něj vhodný prostor nebude snadné. Ale že to bude trvat padesát a více let? To čekal stěží. Chvílemi to vypadá, jako by byla Epopej zakletá.
Když jednou radní Igor Němec zdůvodňoval chystané přemístění díla z Moravského Krumlova do Prahy, nedopatřením či z neznalosti uvedl, že z Muchovy rodiny, konkrétně od syna Jiřího, existují signály, že jinak příbuzní dar Praze odejmou. Jiří Mucha již ale není mezi živými. Byl to asi jen slovní omyl. Ale pustíme-li fantazii naplno, nabízí se pitoreskní představa: radní města už nevědí, jak dál, a tak se po vzoru Alfonse Muchy dali na duchařinu. A někdo jim ty desítky vymýšlených a vzápětí zavrhovaných variant našeptává.
