Teď mám dvě možnosti: Odsoudit celou akci a omluvit se, že jsem dovnitř vůbec vstoupil (jenže to není pravda). Nebo připustit, že to bylo zajímavé (což je pravda).
Ale co s tím? Mám se stydět? Projevil se nějaký skrytý voyeurismus? Podílím se dokonce na zneužívání těl umučených politických vězňů v Číně? Nebo je to normální?
„Když jedete kolem bouračky, podíváte se tam?“
Řekněte sami: když projíždíte kolem bouračky na silnici, podíváte se tam a přijde vám to samozřejmé, nebo se otočíte a máte přitom výčitky svědomí? Anebo pokračujete bez povšimnutí dál? Mrtvé lidské tělo odjakživa fascinuje každého z nás. Částečně ze zvědavosti, částečně z přirozeného strachu ze smrti (jak asi vypadá?).
Někdo si to umí přiznat, a najít tak hranici mezi obyčejnou zvědavostí a nechutným očumováním cizí tragédie. Někdo se řídí svou vírou, lidské tělo považuje za Boží chrám a jeho znesvěcení za hřích.
A někdo si to přiznat neumí. Ti mrtví ho přitahují úplně stejně, jenom se to projevuje tím, že výstavu hlučně kritizuje. Případně morálně odsuzuje ubožáky, kteří se nechali zlákat.
Kontroverzní výstava mrtvých těl v pražské Lucerně budí pozornost od začátku, tak jako ve všech zemích, kde byla zatím k vidění. Je až legrační, jak se podobné postupy opakují. Přichystáte něco kontroverzního. Zvedne se vlna kritiky, což zvýší zájem publika. Zájem lidí vyprovokuje další kritiku.
Na konci této reklamní spirály jsou drahé vstupenky a šestnáct milionů návštěvníků. Producenti nepovedeného filmu Šifra mistra Leonarda se určitě nezlobí, že natáčení provázely protesty. Také v Česku jsme si podobným kolečkem prošli.
Výstavu kritizovali lékaři, nyní se logicky přidala církev. A také dva politici, kteří populisticky žádají okamžité ukončení akce. Je možné, že všichni ti mladí lidé, se kterými jsem stál ve frontě na vstupenky, byli nemorální voyeuři, případně nešťastníci zmanipulovaní reklamou.
Je možné, že by bylo správné zavřít mauzoleum na Rudém náměstí a stáhnout všechny mumie ze světových muzeí. Anebo se řídit vlastním citem. Zajímá vás to? Běžte se na výstavu podívat. Nezajímá vás to? Nechoďte. Je to proti vašemu přesvědčení? Určitě nechoďte. Chcete výstavě udělat tu nejlepší a nejúčinnější reklamu? Kritizujte ji a volejte po jejím zákazu.
Ale co s tím? Mám se stydět? Projevil se nějaký skrytý voyeurismus? Podílím se dokonce na zneužívání těl umučených politických vězňů v Číně? Nebo je to normální?
„Když jedete kolem bouračky, podíváte se tam?“
Řekněte sami: když projíždíte kolem bouračky na silnici, podíváte se tam a přijde vám to samozřejmé, nebo se otočíte a máte přitom výčitky svědomí? Anebo pokračujete bez povšimnutí dál? Mrtvé lidské tělo odjakživa fascinuje každého z nás. Částečně ze zvědavosti, částečně z přirozeného strachu ze smrti (jak asi vypadá?).
Někdo si to umí přiznat, a najít tak hranici mezi obyčejnou zvědavostí a nechutným očumováním cizí tragédie. Někdo se řídí svou vírou, lidské tělo považuje za Boží chrám a jeho znesvěcení za hřích.
A někdo si to přiznat neumí. Ti mrtví ho přitahují úplně stejně, jenom se to projevuje tím, že výstavu hlučně kritizuje. Případně morálně odsuzuje ubožáky, kteří se nechali zlákat.
Kontroverzní výstava mrtvých těl v pražské Lucerně budí pozornost od začátku, tak jako ve všech zemích, kde byla zatím k vidění. Je až legrační, jak se podobné postupy opakují. Přichystáte něco kontroverzního. Zvedne se vlna kritiky, což zvýší zájem publika. Zájem lidí vyprovokuje další kritiku.
Na konci této reklamní spirály jsou drahé vstupenky a šestnáct milionů návštěvníků. Producenti nepovedeného filmu Šifra mistra Leonarda se určitě nezlobí, že natáčení provázely protesty. Také v Česku jsme si podobným kolečkem prošli.
Výstavu kritizovali lékaři, nyní se logicky přidala církev. A také dva politici, kteří populisticky žádají okamžité ukončení akce. Je možné, že všichni ti mladí lidé, se kterými jsem stál ve frontě na vstupenky, byli nemorální voyeuři, případně nešťastníci zmanipulovaní reklamou.
Je možné, že by bylo správné zavřít mauzoleum na Rudém náměstí a stáhnout všechny mumie ze světových muzeí. Anebo se řídit vlastním citem. Zajímá vás to? Běžte se na výstavu podívat. Nezajímá vás to? Nechoďte. Je to proti vašemu přesvědčení? Určitě nechoďte. Chcete výstavě udělat tu nejlepší a nejúčinnější reklamu? Kritizujte ji a volejte po jejím zákazu.
