Podpůrnou příručku vydal resort jako inspiraci, jakou péči by tato zařízení měla poskytovat. Kromě praktických aspektů, jako kdo se může o děti starat či formálních náležitostí, se věnuje například na dvou stránkách také etickým principům, k nimž by měly být šestiměsíční až čtyřleté děti vedené. Podle ministerstva vycházejí tyto aspekty ze školních vzdělávacích programů pro školky a inspirují se například lesními školkami nebo Montessori vzděláváním.
„Návrh toho, jak by měl plán výchovy a péče vypadat, má primárně děti učit lásce k druhému, ať je jakýkoliv. Tedy zdravotně postižený, jiné barvy pleti nebo staršího věku. Má vést také k lásce ke zvířatům či přírodě, její ochraně či naučit děti neplýtvat jídlem.
Rozhodně nikdo nikomu nepřikazuje, s jakými hračkami si mohou děti hrát, ba naopak,“ říká mluvčí ministerstva Kristýna Křupková a dodává, že je vše založené na individuálním přístupu k dětem a je na každém zřizovateli mikrojeslí, jestli se bude návrhem inspirovat nebo ne.
Mikrojesle v Česku
|
Kromě šetření vodou a péčí o přírodu jde i o respekt ke kulturní rozdílnosti. Dokument proto nabádá například k výběru panenek jiné barvy pleti než světlé nebo četbě různých pohádek, které nejsou jen z Evropy.
„Vybíráme také příběhy, v nichž se vyskytují různé modely rodiny nebo které nepracují s tradičními stereotypy v rolích mužů a žen,“ stojí v příručce.
Genderovému rozdělení rolí se dokument věnuje i dále. Pečující by proto měl zařazovat aktivity, které klasické rozdělení rolí nabourávají. „Každé dítě si vezme s sebou na hřiště panenku a bude jí dělat maminku/tatínka, připraví oblečení, jídlo, bude vozit v kočárku atd,“ uvádí.
S tím souvisí i správné vyjadřování vychovatele.
„Je třeba si při kontaktu s dětmi dávat pozor, vyvarovat se vět typu: Takhle se správný kluk nechová/chová! nebo Tohle je přece pro holky! Při aktivitách typu ‚povolání’ pracovat s oběma rody,“ píše se v příručce jako další doporučení.
Máma je máma
„Na jednu stranu chápu a podporuji, ať jsou děti otevřené novým věcem, nebojí se nového, cizího. Klidně to mohou být panenky s různou barvou pleti, ale není to podle mě nutnost. Některé jsou jsou i fialové, růžové. Nestojí totiž na jejich barvě, jestli bude dítě špatně vnímat jiné děti s rozdílnou barvou pleti,“ vyjmenovává dětská psycholožka Kateřina Zhorná.
Do rolí rodiny vstupují i trendy moderní doby. Tím je podle psycholožky například mazání rozdílu mezi mámou a tátou, kdy se třeba často mluví o rodiči A a rodiči B. To je podle Zhorné přehnané.
„Nesouhlasím s tím. Máma je máma. Je podle mého názoru nesmysl, že dětem od tak útlého věku bereme jistotu v představě muže jako skutečného chlapa, obrazu opory, síly, spolehlivosti a pevnosti, a ženy jako vlídné a něžné mámy, srdečné náruče, pochopení,“ říká Zhorná.
Podle ní je sice důležité poukazovat na to, že je v každém kus ženy a kus muže, ale je dobré nechat na dětech, aby to objevily samy. „Ne to do nich hrnout od dětství v příbězích čtených každý den před spaním,“ dodává.
„Takhle se správný kluk nechová/chová“
Ředitelka Prostoru pro rodinu Karolina Nedělová, který provozuje mikrojesle „První krůčky“ a „Jako doma“, s nutností genderově citlivé komunikace i u nejmenších dětí souhlasí. „Ve věku dětí do tří let je velice důležité, s jakými zkušenostmi se setkají a jakým způsobem s nimi komunikujeme,“ říká.
V mikrojeslích proto například podporují hru dětí podle jejich vlastních přání. „Kluci i holčičky samozřejmě vozí kočárek, vaří pro své oblíbené panenky i plyšáky a krmí je,“ dodává Nedělová. Mnozí pečovatelé podle ní v genderových stereotypech sami vyrůstali a uvědomění si tohoto faktu jim pomůže poskytnout dětem rovné příležitosti.
