Hlavní líčení s šesti obžalovanými v čele s Antonínem Koláčkem začne 8. října. „Předsedkyně senátu nařídila hlavní líčení v této věci prozatím na celkem třicet jednacích dnů od října do dubna dalšího roku,“ uvedla mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.
Kauza se začne projednávat dvacet let po činu, protože některé finanční operace spojené s převzetím polostátní společnosti se staly v srpnu 1998. MF DNES získala hlavní část obžaloby.
Škoda tři miliardy korun
Mostecká uhelná vznikla oficiálně v roce 1993. Byla to nástupkyně mamutích socialistických dolů, kvůli kterým padl starý Most a přesunul se tamní chrám. Půlka firmy šla hned do kuponové privatizace a nad druhou půlkou si stát držel kontrolu.
Příběh, co se s firmou dělo dál, se dá vyprávět buď zjednodušeně, nebo podrobněji.
Nejdříve zjednodušeně: Obžaloba říká, že tehdejší manažeři Mostecké uhelné koupili část této společnosti za její vlastní peníze. A ještě k tomu levně.
Dokonce se pro takovou finanční operaci vžil termín „incestní privatizace“. Přitom všem se ještě vydávali za americkou firmu Appian, strategického investora, který sám o sobě měl v té době pro český stát lepší image.
Antonín Koláček byl šéfem Mostecké uhelné a privatizoval firmu. V roce 2008 se stáhl do ústraní a založil meditační centrum. Ve Švýcarsku dostal trest 4,5 roku vězení.
Marek Čmejla (druhý zleva) pracoval ve firmě Newton, která obchodovala s akciemi MUS. Později figuroval ve Škodě Plzeň. Ve Švýcarsku dostal čtyři roky, ale částečně uspěl s odvoláním.
A teď podrobněji: Jestli obžaloba něčím ohromí, tak je to výčet společností, které obžalovaní kvůli převodům založili a přelévali v nich peníze. Je jich víc než pětadvacet. Výčet jejich sídel je jak rejstřík k atlasu světa – Britské Panenské ostrovy, Kypr, Gibraltar, ostrov Man, Švýcarsko, Lichtenštejnsko.
„Obvinění vytvořili složitou a záměrně nepřehlednou strukturu společností v zahraničí s cílem zastřít, že oni jsou fakticky osobami, které rozhodují,“ uvádí obžaloba.
Z celého klubka firem stojí za zapamatování tři: Investenergy, Newton a Larosi. Firma Investenergy byla právě tou, která uzavřela smlouvu se státem a firmu kupovala. Založil ji Jiří Diviš.
Společnost Newton měla na starosti vlastní obchodování s akciemi MUS a důležitá je proto, že v jejích orgánech seděli pozdější obvinění Petr Kraus a Marek Čmejla.
Jiří Diviš, bývalý člen dozorčí rady MUS. Později spoluvlastnil i plzeňskou Škodovku. Ve Švýcarsku dostal tři roky, ale i on částečně uspěl s odvoláním.
Petr Kraus pracoval ve firmě Newton založené Koláčkem v době privatizace. Ve Švýcarsku už dostal tři roky. Trvá na tom, že firmu obžalovaní nevytunelovali, ale zachránili.
Nejde jen o to, že manažeři koupili firmu za peníze, které si z ní „půjčili“, ale ještě za nízkou cenu. Podle tehdejšího obchodního zákoníku by správně měli zahájit povinný odkup akcií, ale počkali, až jejich cena klesla a akcie státu pak koupili za čtvrtinovou hodnotu oproti té původní.
„Obžalovaní orgánům České republiky i veřejnosti záměrně zatajili, že před rokem získali podíl v hodnotě poloviny všech akcií a neučinili veřejný návrh smlouvy o odkoupení akcií nejméně za 615 korun za akcii. Následně vytvořili situaci, kdy se nabídka 158 korun za akcii jevila vládě jako výhodná,“ popisuje obžaloba klíčový okamžik celé kauzy z roku 1999. Státní podíl ve firmě se prodal za 650 milionů korun.
Škoda vyčíslená do koruny
Obžaloba vyčísluje i škodu, kterou obžalovaní způsobili České republice, na tři miliardy, přesně na 3 284 352 006 korun. „Obohatili bezprostředně společnost Investenergy, kterou ovládali, a zprostředkovaně se obohatili sami,“ píše se v materiálu.
Pro bývalé uhlobarony bude soud vlastně reprízou. Už byli za tu samou věc odsouzeni ve Švýcarsku v Bellinzoně. Dostali i nepodmíněné tresty vězení. V té souvislosti stojí za připomenutí i „druhý život“ hlavního aktéra Koláčka, který se stal buddhistou a začal se věnovat různým duchovním naukám. Při závěrečném slově u soudu ve Švýcarsku předal prokurátorce svíčku a sošku anděla, protože se „stala součástí jeho osudu“, jak uvedl.
Oldřich Klimecký, bývalý generální ředitel MUS. Byl i komunálním politikem na mostecké radnici. Ve Švýcarsku dostal tři roky vězení, ale částečně uspěl s odvoláním.
Robert Sýkora. Jako tehdejší náměstek ministra průmyslu vzal dle obžaloby úplatek tři miliony korun ve švýcarských francích za pomoc při privatizaci MUS.
Švýcarští žalobci se k příběhu dostali pro změnu od konce, protože zajistili ve svých bankách 14 miliard korun patřících obžalovaným. Podezřívali je z praní špinavých peněz.
Ostatně i obhajoba obžalovaných před soudem v Česku mimo jiné tkví v tom, že člověk přece nemůže být za jeden čin potrestán vícekrát, a oni už byli. Český soud však připomněl, že odsouzení v cizině do vězení dosud nenastoupili, a tak zahájí v říjnu hlavní líčení.
Koláček a další aktéři případu jsou v Česku obžalováni z podvodu a zneužití informací v obchodním styku. Hrozí jim až deset let vězení, protože způsobili škodu velkého rozsahu. Všichni obžalovaní vinu odmítají. Koláček naposledy letos v rozhovoru pro E15 zopakoval: „Naše vláda nám prodala MUS přímým prodejem za pevnou cenu na základě oficiální nabídky a přitom věděla, komu prodává.“
Úplatek pro náměstka
Vedlejší větví kauzy je pak čin, za který je obžalován bývalý náměstek ministra průmyslu Robert Sýkora. Podle obžaloby vzal úplatek tři miliony korun za to, že všechno proběhne hladce. „Dorazily na účet otce obviněného, ke kterému měl obviněný dispoziční práva,“ píše se v obžalobě. Úplatek mu podle obžaloby předal lobbista Pavel Musela.
Poslal jej z účtu firmy Larosi a policii se podařilo vystopovat, že peníze pocházely z provize, kterou původně vyplatila právě Investenergy (oficiální kupec Mostecké uhelné od státu). Musela se proplétá několika českými kauzami včetně nákupu pandurů. Po nehodě, kdy před několika lety spadl z posedu, je však nesvéprávný. Mostecká uhelná později přešla do holdingu, který se dnes jmenuje Seven Energy a vlastní ho finančník Pavel Tykač.
