„Čumíte, jak je tu čisto, co?“ začne zhurta padesátiletý Stanislav Červeňák, Rom z nechvalně známého ghetta a sídliště Mojžíř na okraji Ústí nad Labem. „Chuanyta a pár ženskejch tu uklízí dvakrát třikrát týdně. Aby ukázaly, že jsou cikáni a cikáni,“ popisuje.
Ireně Dunové bydlící v paneláku naproti tu nikdo neřekne jinak než Chuanyta. I ona tak vystupuje na sociálních sítích, kde několikrát do týdne svolává další Romky k úklidu sídliště. „Vezmeme rukavice a pytle a projdeme celé sídliště. Za zhruba dvě hodiny to máme hotové,“ říká.
„Teď se to trochu zlepšilo. Sebrali hlavního vařiče i s tím druhým. Roky se to tu vědělo, že prodával i dětem.“
