„Situace je velmi vážná a je potřeba o tom mluvit. Ten problém vybublal po covidové uzávěře, kdy děti zůstaly zavřené doma a vůbec nechodily ven. Jediný kontakt, který měly s okolním světem byl přes mobil a počítač. Až postupně jsme zjistili, jaký dopad to na děti mělo,“ upozorňuje v rámci nového dílu podcastu Příběhy duše náměstkyně primátora Prahy pro sociální oblast a zdravotnictví Alexandra Udženija.
Podle psychologa a vedoucího Pražského centra primární prevence Jana Žufníčka ale není covidová uzávěra jediným důvodem zhoršeného psychického stavu dětí.
„Je to i socioekonomická situace, která se projevuje v rodinách. To jsou všechno věci, kterými se děti zabývají, protože to řeší jejich rodiče. Jedním z faktorů, které nám zvyšují čísla ve výzkumech je i to, že už se děti tolik nebojí o těchto problémech mluvit. I když to možná působí strašidelně, tak je to pro nás dobře, protože máme možnost zachytit více dětí, které jsou v nějakém problému,“ vysvětluje psycholog.
Riziko sebevražd u dětí
Nespokojení pražští žáci druhých stupňů základních škol a na středních školách podle výzkumníků uvádí, že nemají radost ze života. Asi patnáct procent respondentů mělo příznaky těžké úzkosti a dvacet procent mělo příznaky středně těžké až těžké deprese. Nejedná se však o potvrzené diagnózy, výzkum se zabýval výskytem doprovodných symptomů. Praha je přitom jediný kraj, který si tuto problematiku dlouhodobě mapuje.
Roman PetrenkoSociolog a expert na prevenci rizikového chování. Osm let působil v Národním ústavu pro vzdělávání, kde měl na starost oblast primární prevence rizikového chování. Věnoval se např. evaluaci odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence, vzdělávání v prevenci či vývoji on-line systému evidence preventivních aktivit. Řadu let se podílí na výzkumech v oblasti primární prevence a ústavní výchovy a metodické a vzdělávací činnosti. Působí rovněž jako lektor primární prevence.  |
„My sledujeme vývoj situace od roku 2016, kdy byl ale výzkum orientovaný zejména na šikanu a užívání návykových látek. Duševní zdraví se tolik neřešilo a přidalo se tam až postupně. Jednoznačně vidíme, že dochází ke zhoršení duševní pohody. Už u základní otázky ‚jak se cítíš‘ vidíme zhoršení z hlediska odpovědí,“ varuje sociolog a vedoucí výzkumu Roman Petrenko.
Praha eviduje, že každá pátá dívka někdy přemýšlela o sebevraždě, což považuje Alexandra Udženija za alarmující zjištění.
Psycholog Žufníček ovšem uklidňuje, že tady rozhodně v tuto chvíli nemáme obrovské riziko sebevražednosti u mladistvých. Naopak poukazuje na to, že děti jsou ve svém životě nespokojené a chtějí raději nebýt, což automaticky neznamená sebevražedné sklony.
„My v tom vidíme sebevraždu, ale ty formy mohou být nejrůznější, může to být třeba drogová závislost, kdy se člověk odpojí, nebo třeba sebepoškozování. Je pro ně komplikované žít v sociálních vztazích, ve kterých jsou v tu chvíli zapojení,“ vysvětluje Žufníček.
Hlavní město Praha pro tyto případy vytvořilo a zaplatilo v rámci aplikace Záchranka pro metropoli nové tlačítko, které odkazuje na psychosociální pomoc. Zatím ale funguje právě a jen na území Prahy. „Uživatel musí zadat ročník narození a preferovanou formu komunikace, tedy osobní nebo po telefonu. Potom uvede, co ho trápí a následně aplikace nabídne konkrétní okamžitou pomoc v danou chvíli. Je tam třeba možnost žádat o pomoc, když nám zemře někdo blízký. Už se o to zajímají další kraje,“ přibližuje novou funkcionalitu Udženija.
Nastavit jasné hranice
Vůbec poprvé se v minulém roce výzkum zaměřil i na sebepoškozování dětí. Zkušenost s ním mělo více než 17 procent pražských žáků. „Sebepoškozování je u dětí a mladistvých rozhodně na vzestupu. Je to nezdravá strategie vyrovnávání se se stresem, nepohodou a nějakými depresivními stavy. Překvapivě nám to vyšlo nejčastěji v sedmé a osmé třídě,“ popisuje Petrenko.
Zhruba polovina dotázaných žáků má také zhoršenou kvalitu spánku. Doporučenou dobu spánku, tedy osm hodin, podle Petrenka dodržuje jen asi 40 procent pražských žáků. Asi třetina spí okolo šesti hodin, což je podle něj nedostatečné pro normální a dlouhodobé fungování.
Nedostatek spánku ale považuje za celospolečenský problém a rozhodně ho nelze házet pouze na děti. Velmi podobné je to i z hlediska nadměrného času na sociálních sítích. „Děti potřebují adekvátní náhradu za čas na telefonu, něco, co pro ně bude zábavné. Rodičům bych doporučil nastavit pravidla a důsledně je dodržovat,“ radí v podcastu Příběhy duše Žufníček.
Ve škole bez mobilu
Nový díl mimo jiné znovu otevírá otázku, zda patří mobilní telefony do školních lavic. Otázku si ale podle odborníků musí vedení každé instituce zodpovědět samo. V Česku může používání chytrých telefonů zakázat pouze školní řád, i když se v posledních letech vede diskuse o plošném zákazu. Debata ostatně probíhá v celé Evropě.
Jan ŽufníčekVedoucí Pražského centra primární prevence, uznávaný odborník, který se svým týmem realizuje dlouhodobé průzkumy mezi žáky a připravuje programy do škol i školek.  |
„Já jsem spíše pro plošnou regulaci užívání mobilů o přestávkách, což ale nese nároky na školu. Jedna škola se na nás obrátila s tím, že zakázala používání mobilů o přestávkách a teď mají problém s tím, že děti po chodbách běhají a hádají se. Ano, děti tohle normálně dělají, když mají přestávku. Škola tím byla zaskočená, je tam vyšší nárok na sledování dětí. Nebyli na to připraveni,“ popisuje své zkušenosti Petrenko.
Od letošního ledna platí zákaz používání mobilů na slovenských základních školách. Slovensko se tak přidalo k zemím jako Francie, Kanada, Austrálie, Velká Británie, Maďarsko, Brazílie a Lotyšsko.
Trápí vás problémy s duševním zdravím nebo máte otázky na odborníky? Napsat nám můžete sem: pribehyduse@mafra.cz
