ODS možná už nebude vnímána jako strana arogantních lidí.
„Nelíbí se mi negativní kampaň a osočování soupeřů, jak to občas ODS dělá. Místo toho chci, abychom raději nabízeli alternativní řešení,“ říká místopředsedkyně Mladých konzervativců Jana Kosťunová.
Třiadvacetiletá studentka zemědělské univerzity je už dnes zastupitelkou za ODS v České Lípě.
ČSSD se zase možná definitivně zbaví své nálepky pro chudé a neúspěšné. „Chceme ji proměnit v moderní liberální stranu,“ říká sedmadvacetiletý místopředseda Mladých sociálních demokratů (MSD) Miroslav Poche.
Pořád revoluční komunisté
Ještě více napoví vzor předsedy MSD Jana Hamáčka, jímž je dánský expremiér a nynější šéf Evropské sociálně demokratické strany Poul Rasmussen.
Tedy liberální politik, který ekonomickou prosperitu Dánska nastartoval úsporami v rozpočtu, ale také nepopulárním zpřísněním podmínek pro odchod do předčasného důchodu.
A do třetice, KDU-ČSL už nemusí být chápána jen coby strana pro babičky a dědečky z venkova.
„Naším cílem číslo jedna je změnit image strany, abychom ji omladili. Až na druhém místě jsou programové věci,“ zdůrazňuje místopředseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jäger (25), právník zaměstnaný u Ústavního soudu.
Co to může konkrétně znamenat, ukazuje názor šéfa mladých křesťanů Davida Čermáka (25) na homosexuály.
„V mých očích to jsou úplně normální lidé, mezi kterými mám také několik známých. V první řadě by to měli být křesťanští demokraté, kteří mají hledat cesty, jak legislativně upravit otázky, které homosexuály v jejich běžném životě omezují či jejich život ztěžují,“ říká.
Ale řešení v podobě registrovaného partnerství také jako lidovci odmítá.
Na moc velké změny po nástupu mladých to nevypadá pouze u komunistů. Internetové stránky Komunistického svazu mládeže jsou plné pěticípých hvězd a zaťatých pěstí.
Nechybí ani první parlamentní projev komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. „Vážím si Che Guevary,“ vyzdvihuje šéf mladých komunistů Zdeněk Štefek (30) někdejšího revolucionáře a spolubojovníka kubánského komandanta a vůdce Fidela Castra.
Proč se vlastně mladí lidé vrhají do líhní politických stran? Někteří přiznávají, že to berou jako start politické kariéry.
„Do vysoké politiky by měl člověk vstoupit už jako zralá osobnost. Měl by tedy projít celým tím řetězcem od nejnižších příček. Zkusit třeba právě Mladé konzervativce, pak stranu, vyzkoušet si komunální politiku a pak se uvidí,“ tvrdí místopředseda Mladých konzervativců Marek Nemeth.
Někteří dorostenci už dnes sbírají zkušenosti od současných politiků. Třeba šéf Mladých sociálních demokratů Jan Hamáček, který je ve svých šestadvaceti letech zahraničním poradcem premiéra Jiřího Paroubka.
„Během svého pobytu ve Velké Británii jsem sledoval tamější politickou scénu a nástup labouristů. Mezinárodní politika mě baví,“ říká.
A kdy se tedy ambiciózní dorostenci naplno vrhnou do nejvyšší politiky? „O přesném datu, kdy budu kandidovat, neuvažuji. Život nelze naplánovat jako jízdní řád,“ neprozradí šéf Mladých konzervativců Petr Sokol.