Často se ohrazujete proti nejrůznějším zvěřincům, jako zoopark Zvole, proslavený útěkem pumy, nebo zoopark Bášť, kde byla velká policejní razie. Tento týden navrhla KDU-ČSL striktní zákon, aby zoo směly provozovat jen obce, stát a kraje. Je to správná cesta?
Chov exotických zvířat u soukromníků určitě není apriori špatně. Řada plazů a ptáků byla zachráněna právě v soukromých chovech u různých nadšenců. V souvislosti s šelmami navrhuji, že by měly být stanovené kvalifikační předpoklady pro jejich chov, aby je prostě nemohl chovat úplně každý.
Stát by měl stanovit minimální kritéria prostorová, ale i podmínky týkající se pohody zvířat. Nemělo by být možné, aby se matkám brala mláďata na mazlení. Měla by být databáze šelem propojená s DNA databází, aby nešlo švindlovat s evidencí. Za čtvrté je nutné i nouzové zařízení pro zvířata odebraná veterináři z nevyhovujících chovů.
Pak by stát musel zorganizovat velké stěhování zvířat? Spousta špatných chovů by zanikla...
To není pravda. Muselo by být přechodné období. Navíc, když by byly předpisy vymáhány, vynutila by se lepší péče o zvířata. Ale na místě je i úvaha, aby vybrané skupiny zvířat byly chovány pouze v licencovaných zoologických zahradách. To by se mohlo vztahovat například na velké šelmy, slony nebo lidoopy. Samozřejmě by se šelmy mimo zoo nechaly dožít. To by bylo to přechodné období.
A co cirkusy?
Víte, cirkusy – ty dobré – jsou součástí našeho kulturního dědictví. Ale když vidíte, jak nějaký cirkus strčí slona do automyčky a myje ho dráždivým autošampónem, tak je jasné, že zrovna sloni by už do cirkusů chodit neměli. A stejně tak i velké kočkovité šelmy. Zákon o zoologických zahradách by měl rovněž daleko víc akcentovat roli moderních zoo, což je vzdělávání a ochrana biodiverzity. Ale dnes si nemyslím, že by tu měly být jen státní zoo. Takové omezení není nutné.
I některé renomované zahrady v Evropě jsou soukromé...
Ano, třeba Beauval ve Francii.
Žádné venčení na vodítku. Podmínky pro chov šelem budou přísnější |
Kde se ta zvířata v „zoo koutcích“ vlastně berou? Pašování se tvrdě postihuje a pašovat tygr asi ani nejde?
V případě šelem ze zoo koutků už jde v podstatě o „tygry domácí“ a „lvy domácí“. Nejenom že neznáte jejich původ, ale jsou to zkřížené poddruhy. Nemají z hlediska ochrany přírody hodnotu tygrů z tradičních zoo. Kde se vezmou? Jsem si jist, že to nejsou pašovaná zvířata. Velké kočkovité šelmy byly už dávno v cirkusech a dnes jsou namnožená v soukromých chovech. Bohužel to množení probíhá i z čistě zištných důvodů. Třeba také proto, aby bylo dost mláďat na mazlení. A právě jejich vysoká „spotřeba“ vyvolává i otázku, kam se zvířata podějí, když odrostou? Odpovědí může být právě zařízení pana Berouska, ačkoli nechci říci, že všechna mláďata skončí špatně.
Kolik je tu zvěřinců, biokoutků a zookoutků?
Principiálně je zde několik typů zařízení. Za prvé jde o zoologické zahrady s licencí, které splňují přísná kritéria Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Tyto podmínky skutečně definují vše, co by měla splňovat moderní zoologická zahrada. Bohužel to nedefinuje dobře český zákon o zoologických zahradách. Je příliš měkký. Pak jsou tu totiž i další zoo s českou licencí. Některé velmi dobré, jiné horší.
A když se budu nořit hlouběji, dostávám se k různým zooparkům, které licenci nemají a vůbec by tam správně neměli platící návštěvníci chodit. Mezi těmito zařízeními je i podnik, kde z cirkusového vozu před necelými dvěma týdny utekly tři velké kočkovité šelmy.
Máte třeba naplánované schůzky s poslanci nebo někým, kdo vaše návrhy může opravdu prosadit?
Tato problematika je dílem v gesci ministerstva zemědělství, dílem ministerstva životního prostředí. S panem ředitelem státní veterinární správy jsem se sešel už na začátku roku a i toto jsme probírali. Čtvrteční tiskovka pana ministra Tomana pak ve mně vzbudila naději, že se věci opravdu začnou měnit. Ozvali se mi i někteří poslanci, protože o tom píšu dlouhodobě.
Úřady chtějí zpřísnit opatření pro chov velkých šelem:
