Paní ministryně, v posledních týdnech se vášnivě diskutovalo o tom, že v rámci nových zákonných norem chcete, aby i pohlavek dítěti byl trestán. Jak to přesně s tím návrhem je?
Přesně tak, že pohlavek dítěti nebude trestný. My hovoříme o tělesných trestech v rámci zákona, který má předcházet násilí na dětech, týrání, zneužívání či zanedbávání péče. Vždyť v České republice umírá mnoho dětí v důsledku týrání. Ať si kritici říkají, co chtějí, ale já i vláda chceme zabránit tomuto týrání. Chceme to omezit. Třeba za tělesné tresty je nanejvýš někomu snížena nějaká sociální dávka. Takový trest je nedostačující.
Takže pohlavkovat se může?
To je strašně expresivní otázka, musí se to vždy posuzovat podle jednotlivých situací. Zda je pohlavek výchovný, nebo zda je už součástí dlouhodobého či promyšleného týrání. Opakuji – cílem zákona není zakazovat pohlavkování, protože tam, kde není sankce, nelze nic trestat. Ale chceme pátrat v případě tělesných trestů po té čtvrtině případů, které vedou k týrání dětí. A týrání může začít i u pohlavkování.
Abychom si to úplně vyjasnili - nejde o pohlavek samotný, ale o to, aby nakonec pohlavky a bití nevedly k týrání?
Ano. Je špatné, že většina případů týrání dětí zůstává pořád nerozkryta a děti u toho i umírají. Citlivost veřejnosti k násilí v rodinách, v soukromí, je pořád dost nízká. Proto k tomu otevírám debatu. Že ji někdo někdy zužuje na pohlavky, to není mojí vinou.
Považujete i ten pohlavek za tělesný trest?
Ne. Může to být i naopak dobře míněný preventivní fyzický zákrok. Musíte zasáhnout, když chce dítě vběhnout pod auto, dotknout se rozžhaveného sporáku či na sebe něco shodit. Pak je i pohlavek účinný.
Já jsem od maminky a tatínka občas dostal za zlobení pohlavek či na zadek, ale nikdo mě nikdy netýral a neponižoval. Vy jste dala svým dětem někdy pohlavek?
Většina rodičů uštědřila svým dětem občas pohlavek, i já. Není ani možné trestat lidi za malichernosti. Hlavním záměrem je zabránit týrání. Ale vidíte, i my dva tady se točíme kolem nějakého pohlavku, což není podstatou věci.
Pro mě je podstatné, že tresty za zločiny na dětech považuji za směšně nízké. Někdo znásilní či sexuálně zneužije malé dítě či dokonce miminko a dostane tři roky. Zdá se mi to absurdně málo. Mělo by se i podle vás postupovat tvrději, pokud jde o děti?
Je to tak, tresty za týrání dětí, i s následkem smrti, jsou u nás velmi nízké. Dokonce ty osoby z toho někdy vyváznou jen s podmíněným trestem. Novela trestního zákona ale počítá s přísnějšími postihy. Zákaz tělesných trestů, nepleťme si to pořád s tím pohlavkem, jsou prevence proti počínajícím případům týrání.
V komplexu různých opatření na ochranu dětí jste navrhla i povinnou registraci novorozenců u lékaře. Proč?
Maminky by mohly mít uvedeno v těhotenském průkazu, k jakému pediatrovi budou po porodu chodit. Byla by to opět prevence, aby lékaři kontrolovali děti, zda se jim něco zlého neděje. Když se nám děti zcela vymknou z péče a kontroly, mohl by to někdo z nějaké rodiny zneužít. Lépe řečeno, někteří to bohužel zneužívají.
Není to návrat do minulosti? Další kontrola ze strany státu?
Pokud někdo zná lepší a jistější metody, jak zamezit týrání dětí, než jsou i kontroly u lékaře, tak si to ráda vyslechnu. Není žádnou novinkou, že rodiče, kteří své děti týrají, se vyhýbají i dnešním preventivním prohlídkám s dětmi u doktora.
Ale hlavní má být přece u výchovy dětí rodina, a ne stát. Ten má pouze nastavit určité mantinely, v nichž se společnost pohybuje.
Rodina je pro výchovu nejdůležitější a nepostradatelná. A co když rodina nefunguje? Co když někdo dítěti ubližuje? Tak nemá stát vůbec zasáhnout? Pokud je dítě ohroženo a jsou hrubě porušována jeho práva, musí stát zasáhnout. A třeba i tvrdě. Dítě není přece schopno se bránit samo. Dítě nemůže podat ani žalobu a nemá jiné prostředky, aby se zcela samo ochránilo.
Objevily se i informace o tom, že chcete umožnit adopci dětí homosexuálním párům. To může vyvolat napětí v koalici, ne? Nepředpokládám, že by s tím lidovci souhlasili.
Opět jde primárně o něco jiného. Na prvním místě jsou v případě adopcí heterosexuální páry a pěstounská péče. Protože situace s tak velkým počtem dětí v dětských domovech je alarmující. A na konci pomyslné fronty při adopcích uvažuji i o homosexuálních párech. Milující prostředí mohou zajistit i ony.
Další věcí byla vaše vyjádření na adresu Romů. Máte je ráda?
Mám. Ale jen jednotlivce, stejně jako u všech ostatních. Vztah nemůžete mít ke všem z nějakého etnika.
Někteří Romové se na vás rozzlobili, protože jste řekla, že jejich rodiny neposílají děti do školy, a naopak je posílají krást.
Jenže to byla odpověď na konkrétní otázku na jednu konkrétní rodinu. Jistěže nemohu mít ráda žádnou rodinu, která se takto chová k dětem. To nikdy. Nesouvisí to vůbec s celým romským etnikem.
O Romech se hovoří desítky let. Existuje mnoho Romů, kterých se to už dávno netýká, ale u dalších problémy existují. Co s tím budete dělat vy a tato vláda?
Začátek je vždy ve vzdělání, pak v sociální adresné, zdůrazňuji adresné pomoci a pak v zaměstnanosti Romů. Pomoc státu musí být motivující, nemůžeme rozdávat peníze jen tak. To dělat nebudeme a první kroky už v tom vláda dělá.
Opět sedíte ve vládě s Jiřím Čunkem, který vyvolal kvůli svým výrokům kontroverze kolem Romů. Hovořila jste s ním o této otázce?
Několikrát. Někteří lidé v Česku ani nevědí, že pan Čunek se za své výroky na adresu Romů omluvil a vysvětloval i na radě vlády pro tuto otázku své postoje.
Často hovoříte také o diskriminaci. Viděla jste film Borat, kde je parodován i Kazachstán, země, kde jste se narodila?
Viděla a moje děti to mají i na DVD.
Jak se vám film líbil?
Upřímně řečeno jsem se na něj nedodívala, připadalo mi to dlouhé a gagy se tam opakují. Ale líbilo se mi, že film bourá některé tradiční představy o různých společnostech.
Když hovoříte o bourání tradic, narazila jste vy sama po svém přestěhování z Kazachstánu, což bylo před dvaceti lety, na nějakou formu diskriminace u nás jen proto, že jste se narodila jinde?
Nikoliv. Ale setkala jsem se s upřednostňováním mužů v případě profesní kariéry v lékařském prostředí, ve kterém jsem se léta pohybovala. Je to věc tradic a stereotypu v poměrně konzervativním prostředí, jakým bezesporu medicína je.
O rovných šancích žen či starších lidí při jejich prosazení v zaměstnání se hovoří také dlouho. Dá se to změnit a mění se to podle vás?
Mění se to určitě. Jen se podívejte, kolik žen je v armádě, která byla kdysi doménou mužů. Ženy aktivně vstupují i do jiných „mužských“ oblastí. Ve středu Senát přijal antidiskriminační zákon, který by měl nastolit lepší právní prostředí a povědomí ve společnosti. I s jeho pomocí by měly být samozřejmostí nediskriminační postupy při zaměstnávání lidí. Pro pracovní výkon není podstatné pohlaví, sexuální orientace či národnost toho člověka.
Kdo je u nás nejvíce diskriminovanou skupinou?
Podle všeho senioři, ti mívají obrovské handicapy na trhu práce. Také když se matky vracejí po mateřské do práce, tak jejich šance na kariérní postup jsou pořád menší než všeobecně u mužů.
A co malé strany - lidovci a vaši zelení - ty nejsou diskriminované v koalici? Nedupe po vás větší ODS?
Ne! Pohybujeme se v mantinelech programového prohlášení vlády a v rámci toho ani nemůže dojít k diskriminaci. Diskutujeme ve vládě většinou vždy tak dlouho, až se dohodneme, a pamatuji si jen málo hlasování, kdy některá strana vyloženě nesouhlasila. Pak se často takové hlasování odloží. Příkladem je postoj k možnosti uspořádat olympiádu v Praze, kdy zelení říkají ne.
No ale zeleným se vyčítá, že jsou jako lidovci, že chtějí být ve vládě za každou cenu a že Martin Bursík už není zelený, ale namodralý.
Žádná politická strana nemůže v koalici prosadit jen svůj program, to ví i začínající student politologie. A zelenost ministra Bursíka ve vládě neutrpěla. Podívejte se, jak se kabinet staví k otázkám životního prostředí či k otázkám klimatu. Zelení drží nad vodou také otázky limitů těžby uhlí, dostavby Temelína, lidských práv, chceme také tuto vládu více evropeizovat.
Zvenčí však zelení vypadají jako rozhádaná a rozložená strana.
Ale, ale... Samozřejmě, že na naší republikové radě vášnivě diskutujeme například o radaru. I další věci se rozebírají hodně vášnivě, to bývá ve všech zelených stranách v Evropě přirozené. Ale nejsme rozložení, to není pravda.
Vy sedíte přímo ve vládě, existuje věc, která by mohla současnou koalici úplně rozložit?
Vždy se může taková věc objevit. Třeba kdyby to bylo něco, co není v programovém prohlášení vlády a nemáme u toho stanoveny ty mantinely. Výbušný je právě radar. Ale podívejte se, jak jsme přestáli volbu prezidenta. U ní vášně přímo plály, bylo to napjaté, ale spolupráce v koalici běží dál. Přitom spousta lidí měla pocit, že už to po volbě prezidenta nepůjde.
Menší otřesy cloumající vládou se objevují pořád. Ve středu Ústavní soud zrušil rozhodnutí, že první tři dny nemocenské se neplatí. Má se to podle vás platit, nebo ne?
Určitá garanční lhůta v případě prvních dní nemocnosti je obvyklá v zemích EU. Ani novináři navíc nepřipomínají, že to byla sociálnědemokratická vláda Vladimíra Špidly, která srazila na 25 procent nemocenskou v prvních třech dnech. První krok tedy udělala ČSSD. Teď se zřejmě vrátíme k té částce z dob Špidly. Není vhodné komentovat rozhodnutí soudu, ale neplatit první dny mělo motivační charakter, protože jsme zemí s jednou z nejvyšších nemocností v Evropě. Hodit se marod bývalo a bývá u nás zvykem.
Neustále se diskutuje i o poplatcích ve zdravotnictví. Tam také bude rozhodovat Ústavní soud, lidovci některé z nich nechtějí, opozice je odmítá. Jak to podle vás dopadne?
Předpokládám, že v dohledné době budou poplatky upraveny. Čekáme na komplexnější výsledky ze Všeobecné zdravotní pojišťovny a z Českého statistického úřadu, abychom viděli, jak poplatky fungují a jak zasahují do výdajů domácností. Podle toho uvidíme, jak nastavit sociální ochranu jednotlivých skupin obyvatelstva. Nejde totiž jen o poplatky, ale hlavně o doplatky. Ty tvoří přes devadesát procent výdajů, poplatky jen osm procent.
Já ale chci jasně slyšet, zda budou některé tyto poplatky nakonec zrušeny?
Jsem pro zrušení poplatků u dětí. Musíme více pomoci lidem, kteří jsou sociálně a finančně zranitelní například kvůli těm vysokým doplatkům. Jsou to lidé z domovů důchodců, různých ústavů, chronicky nemocní i další. Ale abych vám odpověděla: Ano, dají se čekat změny v systému poplatků. To rozhodnutí padne podle mě v řádu několika málo měsíců.
Když vás tak poslouchám, tak to všechno zní rozumně, ale potřebujeme skutečně na tyto věci vaše ministerstvo? To nemohou řešit už existující úřady? Přitom vy tvrdíte, že je to vlastně průlom, že vaše připomínky se dostávají do každého zákona, do každého rozhodnutí. Já jsem si žádného průlomu nevšiml.
Nevšiml, protože nečtete všechny vládní dokumenty, které má i veřejnost k dispozici. Dám vám vážný příklad - veškeré kroky, které souvisí s bezpečností a činí je ministerstvo vnitra a týkají se osobních dat každého, vás i mne, a zasahují do soukromí, procházejí dnes naším bedlivým zkoumáním. To je přece strašně důležité.
Vy už jste něčemu zabránili, co by ohrozilo naše práva?
V desítkách případů, jen veřejnost to nevidí, vlastně ani nemá proč vidět. Legislativní proces je složitý, ale naše připomínky byly většinou brány v potaz. Bráníme také tomu, aby v jakékoli oblasti byla zaváděna diskriminace na základě věku, pohlaví, sexuální orientace, národnosti. Nevím, jak vy, ale já to považuji za průlom.
Vy jste vystudovala obor psychiatrie, nepotřebovali by někteří čeští politici občas váš odborný zásah? Mám pocit, že ano.
Já ne. Tak daleko u nás nejsme. Spíše by někdo potřeboval psychologa. Psychiatra potřebovali Stalin či Hitler, ale to jsou případy na hony vzdálené české politice. Veřejnosti a médiím se to možná nezdá, ale naše politika je pořád velmi civilní. Nevidím nic, co by mělo vést k nějakým velkým excesům. Takže můj zásah kolegové nepotřebují.
