Většina stanovisek postrádala znalost situace v tomto státě a připomínala spíše úryvky z Pohádek tisíce a jedné noci. Ministerstvo spravedlnosti si proto dalo vypracovat analýzu trestního práva ve státu Katar, která přináší zcela odlišné informace:
* Není pravda, že v Kataru posuzuje trestné činy "náboženský" soud.
Katarský soudní systém zahrnuje jak soudy civilní (světské), tak soudy šaricatské (náboženské). Trestní tribunály jsou začleněny pod soudy světské. Soudy světské podléhají ministerstvu spravedlnosti, soudy náboženské spadají pod ministerstvo náboženských nadací (awqáf) a ostatních náboženských záležitostí a žalobci jsou řízeni ministerstvem vnitra.
* Není pravda, že by ve státě Katar měl člen vládnoucí rodiny zvláštní postavení před zákonem. Současná katarská ústava je poměrně novým, a tedy moderním dokumentem, byla přijata na jaře 2003 s platností od roku 2004. Jejím základním principem je rovnost všech před zákonem, a to bez ohledu na rasu, náboženství či sociální původ (čl. 9).
* Není pravda, že by v Kataru nemohl být člen vládnoucí rodiny potrestán.
Poslední novelizace trestního práva proběhla v roce 1993 a obsahuje v sobě všechny základní principy soudobé trestněprávní legislativy – princip nullum crimen sine lege (není trestného činu a trestu bez zákona), princip presumpce neviny a další. Katarský trestní zákon zná všechny trestné činy, které odpovídají trestným činům, za které byl Al Sání obviněn na území ČR. Za trestný čin kuplířství dle § 296 katarského trestního zákona hrozí trest odnětí svobody v rozsahu od 1 do 5 let. Za trestný čin pohlavního zneužívání dle § 280 katarského trestního zákona může být pachateli uložen trest odnětí svobody na doživotí.
Za trestné činy ohrožení mravní výchovy mládeže a svádění k pohlavnímu styku dle § 25 zákona o mládeži ve spojení s § 297 katarského trestního zákona hrozí trest odnětí svobody až na 15 let, byla-li oběť mladší 16 let.
Na území státu Katar již bylo v dubnu zahájeno trestní stíhání Al Sáního, a to v plné šíři české obžaloby.
Katarské orgány dokonce musely k takovému kroku přikročit, neboť jim to ukládá § 18 katarského trestního zákona, který říká, že dopustí-li se katarský občan v cizím státě jednání, jež je v daném státě trestné, bude po předání potrestán v Kataru dle příslušných ustanovení platných ve státě spáchání daného trestného činu.
* Není pravda, že výpovědi osob nezletilých či jiného náboženství se v Kataru nepovažují za důkaz. Obavy z odlišného přístupu vůči svědeckým výpovědím jinověrců nejsou v trestněprávní oblasti opodstatněné.
Před trestním tribunálem jsou si všechny výpovědi rovny. U nezletilců je musí pouze potvrdit zákonný zástupce daného svědka.
Tolik základní fakta. Nejvyšší státní zastupitelství má ve své velmi stručné analýze ještě další nepřesnosti, které je potřeba vyvrátit, aby nadále nemátly veřejnost. Například výrok "v Kataru platí zvykové muslimské právo šaría, založené především na výkladu Koránu napůl s psaným právem", obsažený v této analýze, je naprostým nesmyslem.
Šaría není zvykovým právem, vznikla v 9. století a vždy byla psaným právem.
Zvyk předislámské pospolitosti je pouze jejím sekundárním pramenem.
Stejně tak požadavek v tomtéž dokumentu, aby "katarská strana doložila, jak je tradiční šaría uplatňována v trestním řízení", je v podstatě zbytečný, neboť již od 19. století se tradiční islámské právo omezuje pouze na oblast osobního statusu.
Trestní právo bylo vesměs sekularizováno, což platí i o Kataru, patřícím v této době do britské sféry vlivu.
